Na svém kontě má režisér, scenárista, producent, televizní a filmový podnikatel skoro 1300 dokumentů, mezi nimiž jsou tak slavné cykly jako třeba GEN, Česká soda či Cestománie. Sám Fero Fenič projel více než sto zemí, což dokazuje, jak moc rád poznává cizinu, tamní kultury, lidi a jejich zvyky. Blízko má ke spontánním národům, které živelně ventilují svoji radost ze života.
Fenič přitom pochází z malé vesničky na východním Slovensku, kde potkal člověka, který v něm vyvolal jeho dvě vášně. "Byl to místní farář Matej Murgaš, náruživý kinoamatér, který nám v zimním období na faře promítal záběry ze svých cest. Tam jsem zatoužil cestovat a dělat něco kolem filmu."
Cestování za socialismu vyřešil tak, že si přivydělával v době studií jako průvodce cestovní kanceláře. "Jezdil jsem s CKM i do vzdálených zemí Sovětského svazu," vzpomíná. Na Západě byl jednou. Pět studentů z FAMU dostalo povolení k zahraničnímu studiu, on odjel do Říma. "Ze šedého komunismu jsem se dostal do velkého světa. Byl to pro mě mezník, silný občanský a intelektuální podnět."
Po listopadu 1989 si proto Fenič začal plnit obě své velké touhy. Založil si vlastní studio, protože chtěl být nezávislý, a začal cestovat. "Naordinoval jsem si cestování každý rok. Později to byla tradice, když skončil Febiofest, odjížděl jsem na měsíc do světa se vzpamatovat a nabrat sílu." Cestování ale Feniče i mnohému naučilo. "Pokoře, toleranci, zvládání jakýchkoliv situací. Tříbí instinkty. Cestování mi pomohlo k samostatnosti."
Brazílie: Slavného spisovatele lze potkat na Copacabaně
Fero Fenič se vzhledem ke svému vlastnímu temperamentu velice dobře cítí v Jižní Americe. Nejvíc mu učarovala Brazílie. V zemi byl asi pětkrát, stačil ji celou procestovat a poznat.
Před 15 roky tam zavítal poprvé. Začal psát scénář k filmu Česká komedie. "Měl jsem tehdy pocit, že jsem víc manažer než umělec, začal jsem o sobě pochybovat, potřeboval jsem si dokázat, že jsem jako autor neumřel." Takže měsíc v Riu psal a posléze, když na scénáři pokračoval doma, zjistil, že Brazílie je pro tvorbu ideální. "Tam mi to šlo nejlépe, měl jsem tam klid a dostatek slunce, které mám rád. I proto jsem se tam pět let vracel," říká.
"Brazílie je větší než Evropa, země nejvíc podobná USA. Multikulturnost je obrovská. Jde to až do absurdit − je tam statisícové německé město v duchu Bavorska, kde černošská prodavačka v obchodě zdraví Grüss Gott!"
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později