Rozchod místopředsedy Evropského parlamentu Pavla Teličky s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem není jen krach jednoho z nejzajímavějších účelových spojenectví posledních let v české politice. Odchodem Teličky z ANO, o kterém jako první informovala E15 , také končí reálný vliv českých politických stran na dění v europarlamentu. Je to zřejmé z výsledku posledního výzkumu vlivu jednotlivých europoslanců organizací VoteWatch Europe, který analyzoval týdeník Ekonom.

Telička je jediný opravdu důležitý český aktér dění ve Štrasburku a po jeho opuštění Babiše už česká politika nemá v europarlamentu takový vliv, na jaký by středně velký stát EU měl nárok.

Podle VoteWatch je aktuálně 21. nejvlivnějším europoslancem, až hluboko za ním se řadí další čeští zákonodárci Pavel Svoboda (KDU-ČSL), Dita Charanzová (ANO), Pavel Poc (ČSSD) a Petr Ježek (ANO).

Telička a pak už nic

O konci spojenectví Teličky a ANO se mluvilo už několik měsíců. Kdo byl u europoslance v jeho kanceláři, většinou zažil ten samý rozhovor. Emotivní výklad, jak jsou jednotlivé evropské politiky prospěšné: "Co přichází z Bruselu, to často vnímáme tak, že už zase někdo na nás něco nakládá. Ale málokdo si uvědomuje, že to také někdy může být obrovská příležitost," tvrdil Telička Ekonomu v únoru tohoto roku. Po položení otázky, co na to jeho šéf Babiš, však skoro vždy přišla výrazná pomlka a diplomatická odpověď, že se ještě pokusí odlišný názor předsedy Babiše změnit.

Posledním pozitivním výsledkem tohoto spojenectví obou politiků bylo lednové zvolení Teličky místopředsedou Evropského parlamentu.

V měření VoteWatch Europe, které hodnotí vše možné od důležitosti funkcí, přes zpravodajování až po debatní úspěchy ve Štrasburku, se proto okamžitě stal vlivovým skokanem roku. Po Italovi Antoniovi Tajanim a Belgičance Anneleen Van Bossuytové se stal třetím zákonodárcem, který ve Štrasburku nejvíce posílil.

Zcela jiný obrázek však nabízí vliv českých europoslanců v jednotlivých oblastech činnosti europarlamentu.

Naprosto tristní je například oblast rozšiřování a sousedské politiky, která byla vždy pro Česko klíčová. Vždyť to byla právě Praha, kde v roce 2009 započal projekt Východního partnerství pro žadatelské země za východní hranicí EU. "Východní partnerství je logické, EU má jasný zájem, aby u jejích sousedů fungovaly lidské i občanské svobody," prohlašoval tehdejší český premiér Mirek Topolánek.

V europarlamentu ale nyní není jediný český europoslanec, který by na tuto agendu měl podstatný vliv. Na rozdíl od Slovenska, Polska, Slovinska a dalších východních zemí, které ví, jak je toto téma pro ně podstatné. Například druhým nejvlivnějším europoslancem v této oblasti je slovenský exministr zahraničí Eduard Kukan.

Podobné je to například s klíčovou obchodní politikou po brexitu, v energetice má jistý vliv Miroslav Poche (ČSSD), v oblasti životního prostředí Pavel Poc (ČSSD), ústavních věcech Pavel Svoboda (KDU-ČSL) a v digitální a telekomunikační politice Dita Charanzová (ANO).

Keller a další omyly

Telička je tak zatím posledním a také největším případem nekonzistentnosti domácí a evropské politiky u jednotlivých českých politických stran.

ČSSD vede v europarlamentu Jan Keller, který například hlasoval proti obchodní dohodě s Kanadou CETA, ač domácí vláda vedená sociálními demokraty se za ni postavila. Jeho názory jsou v europarlamentu v tuto chvíli bližší eurokomunistické frakci než té socialistické.

ODS se už před lety připravila o vliv na chod europarlamentu tím, že odešla do euroskeptické frakce Evropských konzervativců a reformistů, kterou navíc nyní ochromuje budoucí odchod zakládajících členů − britských konzervativců.

Podobně bez vlivu jsou komunisté v eurokomunistické skupině.

A v lidovecké frakci skončili europoslanci KDU-ČSL a TOP 09, jejichž největším úspěchem je zvolení zmíněného Svobody do čela právního výboru europarlamentu.

Bez vlivu

Až dosud to vypadalo, že mizivý vliv jednotlivých českých europoslanců bude vyvažovat po říjnových volbách právě Telička, který bude nejen místopředsedou Evropského parlamentu a místopředsedou liberální frakce, ale i spojkou na pravděpodobného premiéra Andreje Babiše.

To nyní padá a neschopnost českých politiků formulovat svou politiku vůči EU se tak zcela prolne s neschopností Česka si v Evropském parlamentu vyjednat jakoukoliv podporu.

Související