V západních médiích se o stávce slovenských dělníků ve Volkswagenu psalo jako o první velké odborové akci od pádu komunismu v zemi. Nám se to ve středoevropském kontextu tak nezdá, protože každou chvíli je v regionu někde nějaká ta stávková pohotovost. Ale opravdu velkou stávku ve středu Evropy skutečně nepamatujeme. Slováci se o ni nyní postarali a dosáhli slibu nárůstu mezd zhruba o 14 procent během půldruhého roku. Dostanou se tak z více než 47 tisíc korun průměrné mzdy zhruba na 51 tisíc korun. A to by v tom byl čert, aby si o úspěších slovenských kolegů nepřečetli čeští odboráři z mladoboleslavské Škodovky, kde se průměrně bere 42 tisíc korun.

Jak praví klasik: Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. V době robustního růstu a extrémně nízké nezaměstnanosti nás čekají radikální mzdové požadavky ve všech montovnách střední Evropy, Česko nevyjímaje.

Je ale rozdíl si tvrdým nátlakem vymoci výrazné zvýšení platů v konkrétní firmě a slibovat všem ráj na zemi, který není ani na dohled. To první dělají odboráři, to druhé politici před volbami. Speciálně pak ČSSD, která slibuje do roku 2022 průměrnou mzdu 40 tisíc korun. To by ovšem na našich výplatnicích musely přibýt dvě tisícovky ročně, tedy růst o nějakých sedm osm procent. To je holý nesmysl a není potřeba doktorát z ekonomie, abychom odhalili, že se tu někomu práší od pusy.

Mzdy porostou, ale bude to různé sektor od sektoru, firma od firmy. Budou se muset potkat dobré hospodářské výsledky, sebevědomé odbory a schopnost se dohodnout, aby růst mezd byl realistický a nepřivedl společnost na buben.

Příklad slovenského Volkswagenu, kde se dosud ani pořádně nestávkovalo, ale ukazuje, že požadavky budou občas hodně vysoké. Uvidíme, s čím přijdou odbory z Českomoravské konfederace odborových svazů na své zářijové manifestaci. Vzhledem k tomu, že ČSSD vypálila zcela nereálný cíl, požadavky odborů budou nejspíše rovnou z Marsu.

Související