Sociální demokracie to má těžké nejen v Česku, ale po celé Evropě. Jeremy Corbyn s labouristy sice získal ve Velké Británii více hlasů, než se čekalo, volby ale i tak prohrál. Drtivou porážku utrpěli socialisté ve Francii, kde je jak v prezidentských, tak v parlamentních volbách převálcoval Emmanuel Macron. A jen málokdo věří, že by sociální demokracie dokázala od vlády odstavit Angelu Merkelovou v sousedním Německu. Z velkých evropských zemí se tak v čele drží jen v Itálii. Podobně neradostná je pro levici situace v okolních postkomunistických státech, v Polsku a Maďarsku, kde po léta vládne nacionalistická pravice. Čestnou výjimkou je vlastně jen Ficovo Slovensko.
Obecnou příčinou tohoto úpadku je skutečnost, že sociálnědemokratické strany ztrácejí základnu a chybí jim jasná vize. Už před několika desítkami let převzaly − pod vedením Tonyho Blaira − neoliberální hospodářskou doktrínu. Voliči se však začali ptát, zda systém, o němž se mluví jako o liberálním kapitalismu, nemají místo levice vést skuteční liberálové, případně konzervativci. Ti k němu mají geneticky podstatně blíž než strany, u jejichž ideových základů stál Karel Marx a vedou je lidé s minulostí všemožných odstínů komunismu, trockismu či studentského radikalismu. Nebo zda alespoň nemají vládnout do široka rozkročené formace, jako je Macronova Republika na pochodu či hnutí ANO 2011 Andreje Babiše v Česku. Ty nezatíženy ideologií kombinují umírněný sociální program a kritiku tradičních politických stran se zájmy kapitálu.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 40 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Josef Pravec
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



