Za čtvrtstoletí existence se česká armáda smrskla na čtvrtinu, a tak panují obavy, že s několika desítkami provozuschopných tanků a letadel vlastní zemi bránit nedokáže. Tím spíš, že se vždy připravovala na zahraniční mise, a nikoliv na teritoriální obranu, protože tu po léta chyběl nepřítel. A když se v podobě Putinova Ruska znovu objevil, na armádě se za ekonomické recese stejně šetřilo a její výdaje nakonec klesly na jedno procento HDP. Letos tak do armády jde 52,5 miliardy korun, tedy o osm miliard více než loni. Přitom moderní zbraně bývají nesmírně drahé − na­příklad jeden vrtulník, o nákupu jejich letky se nyní na ministerstvu obrany jedná, přijde na půl miliardy korun.

Evropské země NATO v roce 2014 přislíbily, že utlumené obranné výdaje opět zvýší na dvě procenta, ale zatím je k tomu daleko. Ani NATO (a tedy kolektivní obrana zajišťování především hlavně silou USA) už není, co bývalo, a po obou stranách Atlantiku ho mnozí nepovažují za záruku bezpečnosti jako dřív. Na americké straně nejde jen o lidi kolem prezidenta Donalda Trumpa. Například analytička Antonie Colibasanuová z think-tanku Geopolitical Features tvrdí, že aliance ztrácí vojenskou funkci a omezí se časem jen na politickou roli. Rovněž mezi politiky ze starého kontinentu − naposledy jde o prohlášení premiéra Bohuslava Sobotky a šéfa evropské komise Jeana-Clauda Junckera − se mluví o tom, že se o bezpečnost musí postarat sama Evropa. Nebo dokonce každý jednotlivě. Tím se řídí sousední Polsko, které před dvěma lety prudce zvýšilo své vojenské výdaje a koupilo 250 tanků Leopard.

25 let Armády ČR

Zvětšit přes celé okno

I česká vláda letos přikročila k výraznému zvýšení vojenského rozpočtu a vyšla tak vstříc plánům vojáků na posílení a modernizaci jednotek. Ti je shrnuli v koncepci výstavby armády do roku 2025.

Resort obrany loni nedokázal utratil více než čtyři miliardy na modernizaci armády. I tak dostal výrazně přidáno.

Miliardový byznys

Ministr obrany Martin Stropnický (ANO 2011) soudí, že dvouprocentní výdaje na obranu mohou být realitou kolem roku 2025. Varuje, že jejich rychlejší zvyšování, na nějž tlačí třeba ODS, už moc nepomůže. Protože resort není schopen štědrých finančních prostředků využít. Nic jiného říkat nemůže: ministerstvo není už nyní schopné utrácet přidělené peníze. Loni například nevyužilo čtyři miliardy korun.

Akvizičním plánům neprospělo ani zrušení Národního úřadu pro vyzbrojování před dvěma lety a jeho náhrada ministerskou sekcí. Stropnický už také třikrát vyměnil náměstka odpovědného za vyzbrojování a hledá čtvrtého. Vedle toho neexistuje shoda mezi Generálním štábem, který klade požadavky na novou výzbroj, a těmi, kteří ji mají pořídit, tedy ministerstvem obrany. Podle bezpečnostního experta Andora Šándora jsou problémy i důsledkem legislativy. "Všichni se bojí kriminalizace a nechtějí nic podepisovat," řekl Ekonomu.

Česká armáda

Zvětšit přes celé okno

Nákupy techniky i tak představují velký byznys. Tatra zbrojaře Jaroslava Strnada už získala zakázku na 33 vylepšených samohybných houfnic Dana za 1,5 miliardy korun. Za dvě miliardy tato firma dodá i dvacet obrněných vozů Pandur, které vyrábí v licenci amerického General Dynamics. Navíc Strnad usiluje o kontrakt na obrněnce Titus, což mají být šestikolová velitelsko-štábní a spojová vozidla v licenci francouzské společnosti Nexter na tatrováckém podvozku. V tomto případě může jít o stovky vozů za 20 miliard korun, včetně servisu a náhradních dílů. Strnad zatím hledá subdodavatele a pro montáž obrněnců v Kopřivnici vybavili novou halu.

Domácí průmysl tanky, děla, vrtulníky nebo nadzvukové stíhačky vyrábět neumí. Jinou věcí ale jsou ruční zbraně a vojenská vozidla.

Od loňska vojáci mluví také o pořízení 16 tisíc pistolí CZ Phantom a 8500 útočných pušek, v tomto případě od České zbrojovky z Uherského Hradiště, a to jak pro pozemní vojsko, tak pro aktivní zálohy i vojenskou policii.

Velké peníze půjdou i do ciziny. Osmi mobilními radary za tři miliardy korun vybaví českou armádu do roku 2021 Izrael. O několikanásobně dražší dodávku dvanácti víceúčelových vrtulníků se ucházejí čtyři zahraniční výrobci, například americký Bell Helicopter a italská AugustaWestland. Rozsahem má jít o zakázku srovnatelnou s nákupem gripenů nebo pandurů. Faktem je, že domácí průmysl zbraně jako tanky, děla, vrtulníky a nadzvuková letadla vyrábět neumí.

Kde je nepřítel?

Výdaje států NATO na obranu

Zvětšit přes celé okno

Za tlakem na posilování výdajů na obranu je především strach politiků z Ruska. Think-tank Evropské hodnoty zveřejnil hypotetický scénář, podle kterého Rusko udeří na Pobaltí, a dokonce − v neobydlených oblastech, a tedy jen pro výstrahu − odpálí jadernou bombu. Brigádní generál ve výslužbě Andor Šándor je střízlivější. "Rusko nás i Evropu bude všemožně podvracet, například v kyberprostoru a prostřednictvím tajných služeb. Nevěřím ale, že by do Pobaltí či na východní Ukrajinu chtělo vpadnout," říká. Existují ale i jiná, zatím obtížně předvídatelná rizika. "Kdo by si v roce 1989, v době zániku bipolarity, připouštěl, jak bude svět nestabilní. Proto akceschopnou armádu potřebujeme. Nikoliv jen polní nemocnici a protichemický oddíl, ale i skutečně bojeschopné jednotky," dodává Šándor. Třeba proto, aby v případě masivní vlny uprchlíků uzavřela na jihu českou státní hranici.

Související
Zobrazit
Zobrazit
Zobrazit