Lucie se ptá
Zdá se, že jsme v roce generačních obměn. V Česku jsou desítky rodinných firem, které jejich zakladatelé chtějí někomu svěřit, nejlépe potomkovi či dobře vybranému nástupci. Nedávno to byli "vločkaři" z Emca či okenářské Sulko. Rošády na stejné bázi probíhají i v korporacích. Bývá to depka a napětí, trochu strach a trochu radost. Opouštět svoje dítě a roky zahřívanou kancelář je klíčový transformační okamžik v životě člověka. Ne každý ho ustojí. Až třetina rodin končí kvůli nástupnictví ve svých firmách jako slavná texaská dynastie z Dallasu. Rozvrácená.
Možná ale existuje způsob, jak tomu předejít. Klíčové je vyřešit si otázku, která se určitě dlouho motala hlavou pánům Jahodům i Suchánkům i jejich zahraničním kolegům. Předávám firmu synovi, mám z ní pak zcela zmizet, nebo být rádcem na blízku?
Jiří Devát odpovídá
Nejraději bych vám řekl: Utíkejte až na konec světa. Protože snaha řídit i nadále bývá téměř samovolnou patologickou reakcí při opuštění funkce. Jenže to není možné.
Berte to, jako byste synovi svěřil řízení svého auta, a sedněte si na zadní sedadlo. Jinak se vám může stát, že skončíte s řadicí pákou vetknutou do oka.
Buďte rádce, ne kibic. Ta neodolatelná touha se vyjadřovat a dávat nevyžádaný feedback, stejně jako teta Kateřina v Saturninovi, představuje největší úskalí odcházení. Pokud chcete radit, jasně si spolu vymezte, k čemu se nadále budete vyjadřovat, a dodržujte to.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 40 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Jiří Devát
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



