Aktuální číslo časopisu Ekonom
Tomáš PerglerAlternativní cesty
Montessori, Waldorf, Daltonský plán, Začít spolu, přírodní školy a školky a do jisté míry i církevní školy. Jednotlivé přístupy a metody se různí, společné zůstává vymezení vůči tradičnímu systému − alternativní školy se snaží nabídnout přívětivější způsob výuky tam, kde klasická forma naráží na dětskou duši. Žáci takových škol si užívají volnější režim a neformální prostředí, učitelé je mnohdy neznámkují a netlačí k výkonům. O to aktivněji se mají děti podílet na výuce. Vznikají i malé soukromé školy z popudu rodičů. Všechny ale musí vzdělávat v souladu s rámcovým vzdělávacím programem ministerstva školství.
Elitní privátní ústav
Absolvování některého z nich otvírá dveře ke studiu na světových univerzitách a bere se jako start k úspěšné kariéře. Nejznámější a nejvyhledávanější soukromé školy financují velkopodnikatelé − například Open Gate nechal vybudovat nejbohatší Čech Petr Kellner. Jiné založili novátorsky uvažující pedagogové. Děti do nich většinou posílají rodiče, pro které je vzdělání potomků prioritou. A zároveň si mohou dovolit platit školné. Ačkoli soukromé školy dávají příležitost i nadaným dětem ze sociálně slabšího prostředí, zůstávají doménou majetnějších vrstev. Pověst elitních zařízení mají i některé státní školy.
Na jedné hromadě
Za komunismu jim téměř odzvonilo, ale po sametové revoluci znovu přibývaly. Pokračující vylidňování venkova malotřídky nezničilo. Podle údajů ministerstva školství bylo v Česku loni 1450 základních škol s aspoň jednou třídou, kde se společně vzdělávali žáci z více ročníků. Malotřídky fungují podobně jako před staletími. Učitelé musejí zvládat různorodý přístup podle věku žáků, na druhou stranu výuka je pro děti přístupnější − v malotřídkách bývá méně žáků než v tradičních třídách. Při porovnání znalostí žáci z malotřídek nezaostávají, podle testování České školní inspekce dosahují v průměru lepších výsledků.
Dědictví po monarchii
Jak vypadá běžná česká základní škola? Přísný vládce katedry, který požaduje poslušnost a občas sáhne i k pohlavku, to už je dávno minulost. Jak ukázala šikana učitelky ze střední školy v pražských Malešicích, odhalená až po jejím úmrtí letos v únoru, v pozici týraných se ocitají spíše pedagogové. Některé stereotypy, jež systému vtisklo rakousko-uherské mocnářství, ale přetrvávají. Kritici státním školám vytýkají biflování místo rozvíjení tvůrčích schopností, důraz na hodnocení místo komplexního rozvoje, autoritativnost místo osobnějšího přístupu. Názory na potřebné změny se liší a systém se mění jen pomalu.
Sporná integrace
Speciální školy se z přehledu vymykají, v posledním roce se o nich ale diskutuje přinejmenším stejně jako o těch běžných. Otázka zní, zda vzdělávat děti se zdravotním postižením a specifickými nároky zvlášť, nebo je integrovat mezi ostatní? Společné vzdělávání prosazuje současná ministryně školství Kateřina Valachová, nemalá část pedagogů i veřejnosti je naopak proti. Inkluze se přitom týká hlavně takzvaných základních škol praktických, někdejších zvláštních škol, které navštěvují děti s lehčím mentálním postižením nebo jinými psychickými handicapy. Speciální školy, určené pro děti s vážnějším postižením, fungují dál samostatně.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Newsletter týdeníku Ekonom.
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů naleznete ZDE.
