Vláda schválila před nějakým časem koncepci sociálního bydlení. Bylo to poprvé, kdy se u nás na nejvyšší úrovni usneslo, že stát má řešit bydlení i pro ty občany, kteří na něj v tržním prostředí nedosáhnou. To je obrovský předěl. Doteď se přemýšlelo jen ve stylu "pomoz si sám"; "napřed se začleň a pak ti podáme pomocnou ruku". Je to jistě legitimní přístup a mnozí politici ho zastávají a reprezentují. Má jen jednu maličkatou nevýhodu - vůbec nefunguje. Trend, kterým se dnes vydává Evropa, je jiný. Jmenuje se housing first.
Pokud dovolíte, čeká nás teď chvilka mentorování: Bydlení především, anglicky housing first, je termín, který asi není v běžné konverzaci právě frekventovanou frází. Jde o poměrně nový směr v přístupu k sociální práci, který zavádí do celého procesu zdánlivě banální věc - aby se dotyčná osoba dokázala postavit na vlastní nohy, chodit do práce, do školy, musí mít zajištěny své bazální potřeby. Mezi ty patří i potřeba bydlet. Ne pod mostem, ne na smetišti, ne na ubytovně, ale v bytě.
Sociální konstrukt, ze kterého tento způsob přemýšlení vychází, říká, že teprve pokud máte něco, o čem můžete říci, že je to vaše "doma", jste schopni zaměřit se na řešení dalších věcí, které vás tíží. Tento přístup obrací vzhůru nohama představu, že si člověk musí nejprve bydlení "zasloužit". Ukazuje se, že princip zásluhovosti v přístupu k bydlení je podobně logický, jako když se baron Prášil hodlal vytáhnout sám za vlasy z bažiny. V pohádce to určitě funguje.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později