Karel IV. a peníze: České země prosperovaly i díky odborníkům, říká historička

V den pohřbu Karla IV. nazval tohoto panovníka Vojtěch Raňkův z Ježova "otcem vlasti". Zasloužil si Karel tento čestný přídomek?

Určitě. Znamenalo to vlastně uznání ve smyslu dobré vlády nad svěřenou zemí, za niž byl odpovědný a k níž se vždy hlásil. Výraz patria vycházel z antické tradice a obsahoval v sobě ztotožnění se s určitým geograficko-politickým prostorem, nelze ho tudíž chápat v duchu 19. století, to jest ve smyslu národním.

A české království za jeho vlády opravdu vzkvétalo?

To je velice složitá otázka. Ale obecně lze říci, že ano. České království prosperovalo, některé společenské vrstvy více, jiné méně. Naprosto zásadní je ale skutečnost, že se království nezmítalo ve vnitřních bojích a již od dob vlády Karlova otce Jana Lucemburského nepřekročilo jeho hranice cizí vojsko. Obojí patřilo k hlavním podmínkám hospodářského vzestupu. Navíc je nutné brát zřetel i na další země, nad nimiž český král vládl, z nichž velký ekonomický potenciál mělo přinejmenším Slezsko a Horní Lužice. K prospěchu království přispívalo i Karlovo postavení císaře Svaté říše římské.

Čtyři pětiny obyvatel království představovali rolníci, respektive ti, kteří žili ve vesnicích. Jak se jim žilo? Víme například, jaký byl jejich věk?

To se přesně říci nedá. Informace (o populaci, pozn. red.), stejně jako o mnoha jiných věcech z té doby, jsou jen útržkovité. Chybí statistiky, matriky, a tak se v podstatě pohybujeme na půdě různých odhadů. Nižšího průměrného věku se nepochybně dožívaly ženy, protože mnohé umíraly při porodech. Velká byla také dětská úmrtnost. Stanovení průměrného věku bych se proto raději vyhnula. Jistě byl ale nesrovnatelně nižší než dnes. Více toho víme pouze o příslušnících vyšších vrstev. Zůstaneme-li v královské rodině, lze si některé věkové délky připomenout. Například víme, že Eliška Přemyslovna zemřela ve věku 39 let, z Karlových jedenácti dětí ze čtyř manželství zemřeli v útlém věku tři synové, Karlova třetí manželka Anna Svídnická zemřela při porodu ve svých 23 letech a on sám dosáhl poměrně vysokého věku 62 let.

A co mor?

Ačkoliv se tvrdí, že Karlova první žena Blanka z Valois na něj zemřela, morová epidemie v letech 1348 až 1350, kdy se rozšířila v podstatě po celé Evropě, se Čechám opravdu vyhnula. Proč tomu tak bylo, je svým způsobem záhada. Jako jeden z důvodů se uvádí, že se tak stalo proto, že všechny řeky z Čech odtékají a že země zůstávala chráněna hradbou hor. Ale přes Alpy i jiné hory se mor přenesl, a tak to asi stoprocentní vysvětlení není. Avšak epidemie do Čech přišla skutečně až v roce 1380.

Došlo za Karlovy vlády k nějakému viditelnému pokroku zemědělské výroby?

Žádný fatální předěl za jeho vlády nenastal. K němu došlo už o století dříve za kolonizace, během níž se podstatně rozšířily plochy obdělávané půdy. Tehdy se také začaly měnit vztahy mezi rolníky a vrchností, což souviselo se zaváděním emfyteutického neboli německého práva. Což znamenalo, že rolníci získali právo nejen na dům, ale dostali do dědičného pronájmu také půdu a z ní pak platili vrchnosti příslušné dávky neboli rentu. Perspektiva zachování hospodářství v rodině vedla rolníky ke zvýšení zájmu o jeho prosperitu a zvelebování.

To však bylo o něco dříve než za Karla IV...

I dnes ale víme, že zavedení každého nového systému potřebuje čas, než se stane plně funkčním. A i tehdy nějakou dobu trvalo, než se změna vžila. Navíc ve 14. století se emfyteutické právo začalo uplatňovat nejen na nově osidlovaných územích, ale i na panstvích, na nichž dosud platilo starší, takzvané české právo. Život rolníků nelze oddělovat od měst, protože část dávek byla vrchnosti odváděna v penězích a ty bylo možné získat jedině prodejem části úrody, což se dělo na městských trzích. Zemědělská produkce tedy musela být značná, neboť byla potravinovou a surovinovou základnou i pro města.

Část rostlinné a živočišné produkce poddaní odváděli své vrchnosti ve formě naturálních dávek. Robotní povinnosti nebyly požadovány masově, většinou se omezovaly na několik dní v roce (maximálně 18 až 24 dní), a to jenom někde. Ze 14. století se dochovalo několik soupisů dávek, takzvaných urbářů, které evidovaly počet poplatných hospodářství a výši a strukturu dávek, jež z nich plynuly vrchnosti. Můžeme si z nich udělat i představu o velikosti vesnic, které byly mnohdy velmi malé, tvořené třeba jen třemi statky.

Panovník stavěl, vedl velkorysou zahraniční politiku, nakupoval ostatky svatých. Do jaké míry závisel, podobně jako poslední Přemyslovci, na těžbě stříbra?

Stříbro jistě bylo důležitým zdrojem příjmů královské pokladny, ale ne jediným. Král měl jako jediný v rukou takzvaný horní a mincovní regál, což v praxi znamenalo, že jedině on může razit mince a udělovat právo k těžbě. Zhruba desetina vytěženého kovu pak patřila přímo králi. Navíc ti, kdo drahé kovy těžili, je mohli prodávat pouze do královské pokladny. Ale královské příjmy byly daleko širší. Král měl užitek i z dalších regálů, které se týkaly těžby obecných kovů, lesů, mýt a cel. Další příjmy plynuly králi z komorních statků a z berní. Když se mě teď zeptáte, kolik to bylo celkem, tak to opět není tak snadné. Existují různé odhady, například František Kavka před časem uvažoval o ročním příjmu královské komory okolo 100 000 hřiven stříbra. Přesných sum se ale dobrat nelze.

Platil král založení Nového Města pražského nebo univerzity takříkajíc ze svého?

Tak to ve středověku nefungovalo. V případě Nového Města pražského král dovolil zájemcům usadit se za určitých podmínek v prostoru nově vyměřeného města, kde mohli na přidělených pozemcích stavět. Zajistil jim také úlevy, po 12 let nemuseli platit žádné dávky. Současně si nadiktoval některé podmínky, nové domy třeba musely být postaveny do 18 měsíců.

V zemi ovšem nebyl jen panovník, ale i šlechta, města a církev, také jejich příslušníci mohli být fundátory a přispět k rozvoji země. Založení univerzity zprvu zajišťovaly právě církevní osoby. Teprve v 60. letech univerzitě daroval Karel IV. kolej a té přidělil nezbytné statky. Tehdy to bylo běžné, že se při rozmanitých donacích neposkytovaly peníze, ale majetek (vesnice, platy z nějakého zboží), který mohl sloužit jako zdroj trvalých příjmů. Někdy se nové založení mohlo dotknout dosavadních výhod jiného subjektu. Když Karel IV. usadil nově klášter řádu celestinů na Oybině, použil k jeho vybavení také les, který do té doby užívalo nedaleké město Žitava, pochopitelně k jeho nelibosti.

Odkud si Karel IV. vybíral své "ministry financí" a jaké bylo jejich postavení?

O státní finance se starala královská komora a v jejím čele po dlouhou dobu stál Zbyněk Zajíc z Hazmburka a později Těma z Koldic. V písemnostech se dochovala zpráva, že král od svého experta dostal půlroční bilanci, ale nakolik to byla běžná praxe, můžeme soudit jen hypoteticky. V každém případě Karel svým finančníkům věřil a nechal si od nich zřejmě i radit. Lidi si většinou uměl vybírat, v tom měl opravdu šťastnou ruku. Ekonomika byla docela složitou záležitostí a nemalou roli v ní hrála strategie dluhů a zástav. Karel IV. se také snažil ochránit královský neboli komorní majetek, jak vyplývá z jím připravovaného zákoníku zvaného Majestas Carolina, který však pro odpor šlechty nakonec nebyl kodifikován.

Stejně jako jiní panovníci i Karel IV. považoval tak trochu za svůj také majetek Židů. Přesto velkým pogromům v Norimberku či Vratislavi nezabránil a většinou požadoval jen pokuty.

Židé skutečně byli svým způsobem vyděleni ze společnosti. Čeští králové od doby Přemysla II. Otakara je zařadili do svého regálu, tedy do zdroje příjmů, zaručovali jim ochranu a vybírali od nich poměrně vysoké daně. Neměli tedy zájem na jejich likvidaci, byť jí vždy nedokázali zabránit. Za morových epidemií se hledali viníci a za ně bývali označováni – i když iracionálně – právě Židé. Nikoliv nepodstatné přitom bylo, že u nich mnozí měšťané i šlechtici byli zadluženi. Zmíněný Norimberk měl pro Karla IV. ohromný význam a on se snažil mít tamní patriciát na své straně. V tomto kontextu je třeba vidět vydání neomluvitelné listiny, v níž příslušníkům městských špiček slíbil, že dojde-li k likvidaci židovské čtvrti, budou moci na místě dosavadních židovských příbytků postavit vlastní domy. A krátce poté přišel pogrom. Odčiněním za něj měla být výstavba dnes slavného architektonického skvostu, kostela Panny Marie.

* Jak vypadala ekonomická situace za Karla IV.?

* Jak se dařilo tehdejším Českým zemím za ve srovnání s vyspělou západní Evropou?

* A co v té době vysávalo státní kasu?

Odpovědi najdete v aktuálním čísle týdeníku Ekonom. Nový Ekonom si můžete objednat i přes SMS. Číslo je ke stažení také v nových aplikacích Ekonomu na iPadu, iPhonu a zařízeních se systémem Android.