Daňové ráje na odstřel? EU vede opatrný boj proti dlouho tolerovaným skrýším

Daňová optimalizace je standardní postup, který připouštějí všechny legislativy vyspělého světa. Existuje sice spousta teoretických studií na téma jemných nuancí, co je ještě stále optimalizace, co je takzvaná agresivní daňová politika a co už je daňový únik. Ze všech šetření ale vyplynulo jediné - nízké daně platí firmy zcela legálně, dělají jen to, co mohou. A mají k tomu aparát poradenských firem, z nichž je Mossack Fonseca - přes obrovskou haldu uniklých materiálů - jen jednou z mnoha.

Fakticky se snaha o potírání daňových úniků dostala do popředí až v roce 2008. Po nástupu finanční krize se země vyčerpané pomocí bankám a sociálním systémem začaly poohlížet také po tom, kde by se naopak daly peníze vzít. Zcela překvapivě zjistily, že jsou to velké podniky, které se s placením daní příliš neobtěžují. Podle současných odhadů Evropské komise členské země přicházejí ročně o 50 až 70 miliard eur.

Ze zjištění komisařů vyplynulo, že nadnárodní korporace reálně platí daně ve výši jednoho až dvou procent, namísto dvaceti či třiceti. Jde především o giganty typu Google, Starbucks či Apple. Ale třeba i švédská Ikea, jinak firma ze země s příkladným daňovým pořádkem, dává přednost nepříkladné optimalizaci.

Aby k takovému daňovému odvodu firmy dospěly, mají k dispozici armádu právníků, daňových poradců a účetních z nadnárodních poradenských firem, které vycházejí klientům vstříc tak, jak mohou. A mohou docela dost.

Ostatně už v roce 2013 britský šéf daňového oddělení PwC Kevin Nicholson před parlamentním výborem pro veřejné finance prohlásil, že je hrdý na to, co dělá pro své klienty. "Poskytujeme ty nejlepší rady, jaké můžeme dát," řekl.

Tehdy také britský premiér David Cameron slíbil, že udělá vše proto, aby se situace zlepšila. "Některé formy vyhýbání se placení daní začínají být tak agresivní, že to vyvolává otázky o etice," uvedl. O tři roky později musel vysvětlovat vlastní účast v offshorové struktuře a byl donucen zveřejnit své daňové přiznání. A slíbil, že "se zasadí o zpřísnění zákonů, tak aby obcházení daňové povinnosti bylo nemožné". Komu to něco připomíná, nemýlí se.

Zpřísnění všeho je první reakcí "překvapených" politiků na Panama Papers. První konkrétnější plány zatím zveřejnily Francie a Německo. Oba počítají s lepší výměnou informací, se zveřejňováním jmen hříšníků a s vytvořením blacklistu, na němž by pro jistotu byly všechny daňové ráje. Paradoxní je, že zrovna Francie vymazala ze svého vlastního blacklistu Panamu v roce 2012. Teď ji tam vrátila zpátky.

Politici si rovněž slibují mnoho od automatické výměny informací v rámci bankovního sektoru. Ten má zahrnovat 100 zemí světa a platit od příštího roku. Evropa je dále součástí paktu G20 proti zamezení "dvojího nezdanění", tedy proti vyvádění zisků do zemí s nulovou nebo velmi nízkou daňovou sazbou. Takzvaný projekt BEPS (Base Erosion and Profit Shifting) se od roku 2013 ladí pod záštitou Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Plán zahrnuje 15 opatření, většina z nich se týká výměny informací a dat.

Výměna informací dosud nefunguje ani v rámci Evropy. I dohoda se Švýcarskem o daňové transparentnosti, která má zabránit ukrývání peněz občanů EU na švýcarských účtech, bude platit až od roku 2018.

Svůj úplně nový plán na boj s daňovou optimalizací nyní představila i Evropská komise - také ta požaduje lepší informace o firmách. Ty by měly předkládat příjmy, výdaje, obrat a další údaje podle jednotlivých zemí působení - včetně jejich poboček v daňových rájích. Cílem je, aby byla pohromadě všechna data o tom, kde a jak daná společnost operuje, kam přesouvá zisk a kde platí daně.

Opatření se má dotknout zhruba dvou tisíc nadnárodních korporací se sídlem v Evropské unii. Zatím jde ovšem o představu komise. O tom, že korporace okamžitě pohrozí přesunem, netřeba pochybovat. Stejně jako o obrovském lobbingu v Evropském parlamentu i těch národních.

Daňové ráje by nemohly existovat desítky let, kdyby je velké země nebyly schopné akceptovat. Tažení proti nim proto bude mít své limity. Je moc pěkné, když ministři financí i premiéři hovoří o tom, že by se měly zakázat úplně. Dokonce je to uvěřitelné i z úst těch, kteří daňové ráje prakticky využívali. Jenže pokud by Evropa chtěla skutečně ráje zakázat, mohla by začít u sebe. Protože ostrov Man je jeden z největších daňových rájů na světě. A je hned "za rohem".

Objednejte si nové číslo Ekonomu přes SMS . Ke stažení je také v nových aplikacích Ekonomu na iPadu, iPhonu a zařízeních se systémem Android.