Sony - symbol moderního Japonska

Pan Sony, takovou přezdívku získal v 70. letech minulého století Akio Morita, jeden z dvojice zakladatelů a po desítky let vůdčí duch japonského elektrotechnického gigantu Sony. Firmy, která v druhé polovině minulého století razila cestu novinkám v oboru spotřební elektroniky, ať šlo o tranzistorová rádia, barevné televizory a videorekordéry, walkmany, CD disky či herní konzole a nakonec i mobily. Také dnes, kdy se už na ni dotáhla konkurence a kdy elektroniku "dělá" jen v jedné ze svých čtyř divizí, zůstává značka Sony zárukou vysoké kvality. A ačkoliv se orientuje už i na hudbu, filmový průmysl a finanční služby, stále zůstává na světě třetím největším výrobcem televizorů.

Sám Akio Morita se pro mnoho lidí, od spotřebitelů přes byznysmeny až po nejvyšší politiky, stal tváří moderního Japonska.

Rádio do kapsy

Akio Morita se v roce 1921 narodil v zámožné rodině, která po 14 generací vyráběla japonský rýžový nápoj saké. Tradici vyměnil už na střední škole za okouzlení moderní fyzikou a elektronikou a ty také za druhé světové války vystudoval na Císařské univerzitě v Ósace.

Ihned po návratu z císařského námořnictva, kde sloužil jako technický důstojník, vstoupil do elektrotechnické firmy Tokyo Telecommunications Engineering, japonsky Tokio Tsushin Kogyo, kterou ve vybombardovaném tokijském obchodním domě založil o 13 let starší Masaru Ibuka. A vložil do ní 190 tisíc jenů, asi tisíc dolarů, kvůli kterým musel Moritův otec prodat část rodinných pozemků v okolí Nagoje.

S pouhými 20 lidmi pak začali vyrábět, jako první v Japonsku, cívkové magnetofony. Zajímali se i o novinky a těmi byly zejména tranzistory vyvinuté za oceánem v americké laboratoři Bell Electric. Zatímco ostatní podnikatelé v Japonsku, USA i Evropě je zprvu považovali za vhodné pro počítače a armádu, Morita s Ibukou z nich sestavili radiopřijímač a přenosný "tranzitorák" byl na světě.

Rychle jej zdokonalovali a v podobě TR-72 už šlo o snadno přenosný přijímač, doslova do kapsy. O krabičku s rozměry 112 x 71 x 32 milimetrů. Na trhu byl naprostou senzací. Okamžitě se začal vyvážet do Kanady, Austrálie, Německa a Nizozemska a v USA převálcoval tranzistorové rádio vzniklé díky spolupráci tamních firem Texas Instruments a Idea.

Do socialistického Československa se tento model pochopitelně nedovážel, od roku 1958 ale tranzistoráky začal vyrábět podnik Tesla.

Japonská firma se po nečekaném úspěchu rozhodla pro nový a průraznější název, a tak se zrodilo Sony, v jejímž názvu se skrývá latinské slovo sonus, tedy zvuk. Což naznačuje, že společnost už v té době sázela na celosvětové trhy, na globalizaci, i když tak o tom tehdy ještě nikdo nehovořil.

V názvu současně zní anglické slovo "sonny boy", což zase byl tehdy v Japonsku výraz pro mladého moderního člověka. A Sony si brzy skutečně získalo pověst progresivní, vlastně agresivní společnosti. Následovaly ale i další technické inovace a rostoucí firma začala s velkým úspěchem nabízet například tranzistorové televizory s malými obrazovkami.

Na zkušenou do USA

Sony pak stálo v čele vývoje spotřební elektroniky a změnilo pohled vyspělého světa na japonské průmyslové výrobky, které do té chvíle bývaly jen imitací osvědčených západních značek. V 60. až 80. letech bylo tahounem japonského exportu a jedním ze symbolů tamního hospodářského zázraku, během kterého se Japonsko stalo průmyslovou mocností a zaujalo místo hned za USA.

"Sony se stalo cadillakem v elektronice," prohlašoval tehdy Morita, který stál za většinou novinek. Což znamenalo neustálé studium a bádání i sledování každého kroku konkurence. A stále více také zájem o moderní formy podnikání a o všudypřítomný marketing, který se s rostoucí soutěživostí stával stejně důležitý jako samotné inženýrské schopnosti.

Od toho bylo blízko k liberálním národohospodářským úvahám a požadavkům, aby státem, respektive mocnými ministerstvy regulovaná japonská ekonomika obdržela větší míru svobody. Zejména usiloval o nižší daně a uvolnění tarifní politiky.

Úspěšný a ve světě uznávaný podnikatel se tak jako místopředseda Japonské federace podnikatelů stal mluvčím rychle rostoucího průmyslu a obchodu ostrovní země.

"Akio Morita byl postavou, která hrála klíčovou roli ve vývoji japonského poválečného hospodářství," konstatoval i bývalý japonský premiér Keizó Obuči. Tedy ekonomiky, která se za čtvrtstoletí od roku 1955, v dobách ve světě obdivovaného hospodářského zázraku, zdevítinásobila.

Podnikatel se na počátku této éry nerozpakoval přiznat, že neví vše. A že je nutné se učit, pokud možno bez prostředníků. Pro nové poznatky si pravidelně jezdil do USA. V roce 1963 se tam i s rodinou načas rovnou odstěhoval, aby mohl na místě sledovat, jak funguje americký trh.

Jeho taje poznával nejen díky pobočkám své firmy a prodeji jejích akcií, ale přímo z pronajatého luxusního apartmá na newyorském Manhattanu.

Nejenže odtud odhaloval zvyklosti a zákonitosti obchodního života, ale na nesčetných pracovních snídaních, obědech i večírcích se setkával s americkými byznysmeny a nechával se od nich poučovat. Radili mu vcelku ochotně, neboť Morita byl nejen obratný diplomat, ale i okouzlující společník, a navíc americký byznys zatím ještě japonskou konkurenci nepovažoval za vážnější hrozbu. Výsledkem Moritovy studijní cesty nebylo jen to, že se Sony stalo první japonskou firmou na newyorské burze, ale hlavně jeho další expanze jak doma, tak ve světě. V samotných USA to znamenalo otevření závodu na výrobu televizorů, o něco později se objevil podobný třeba i ve Velké Británii.

Růst výroby a pronikání na nové trhy byly opět založeny na novinkách, hlavně na technologii kvalitnějšího barevného obrazu Trinitron a v menší míře na zavádění průkopnických domácích videorekordérů, i když se nakonec prosadil odlišný systém od konkurenční firmy JVC.

Některé vynálezy naopak zapadly, jako první domácí video z roku 1965 nebo třeba barevný videotelefon. Zřejmě předběhly svoji dobu a nenašly dostatečný odbyt. I tak se ale jméno Sony stalo ve světě zárukou kvality a například američtí spotřebitelé - jak tvrdí publicista Harris Poll - ho oceňovali více než proslulé domácí značky General Electric a Coca-Cola.

Inspirace u vlastních dětí

Velký úspěch byl spojen s výrobou a masovým prodejem walkmanů, přenosných kazetových přehrávačů, na jejichž vývoji se Morita, teď už nazývaný "pan Sony", osobně podílel. S odstupem čtvrtstoletí se trochu zopakoval příběh kapesního tranzistoráku.

Na počátku bylo poznání, jak mnoho času věnují Moritovy děti a jejich kamarádi poslechu populární hudby. A že mnozí dospělí se nechovají jinak a jsou ochotni nosit na zahradu nebo na pláž těžké přijímače a magnetofony. Proč jim tedy nenabídnout něco menšího?

Přišel proto s nápadem prodávat miniaturní přehrávač, který by poskytl kvalitní stereofonní zvuk a přitom by byl vlastně doplňkem oblečení jako opasek či čepice. Firemní vývojáři a ekonomové byli proti a tvrdili, že takové zařízení mnoho nenabídne, protože půjde skutečně jen o přehrávač, což je v době hi-fi techniky poněkud málo. Morita nicméně prosadil svou, a navíc velice rychle, protože se obával, aby jeho firmu nezaskočila konkurence. "Trh nečeká. Může nás kdokoliv předběhnout a pak by bylo zle. Jestliže to budeme my, kdo se uchytí s touto novinkou, pak to budeme zase my, kdo dodá i nahrávání," uklidňoval pochybovače.

Navíc byl v té době nezpochybnitelným šéfem obřího podniku, jeho generálním ředitelem i předsedou správní rady, protože stárnoucí Ibuka mu oba posty přenechal. A tak Sony zaplavilo koncem 70. let svět walkmany (na toto slovo byl Morita natolik pyšný, že si je nechal patentovat). O nahrávání nakonec nikdo nestál, ale za pět let přišla jiná modifikace: discman, v němž kazetu nahradil dokonalejší CD disk. Jeho technologii ostatně společnost Sony v kooperaci s nizozemským Philipsem vyvinula.

Později Sony ještě přišlo se systémem hracích konzolí PlayStation, který dodnes konkuruje obdobným zařízením od Microsoftu či Nintenda.

Posledním Moritovým velkým rozhodnutím, které předznamenalo budoucnost celé firmy, byl nákup amerických mediálních společností CBS Records a Columbia Pictures Entertainment (nyní Sony Pictures Entertainment). Šlo o velké peníze, v prvním případě o dvě miliardy dolarů, a pokud jde o filmová studia, tak dokonce o 3,4 miliardy dolarů.

Od té chvíle se firma vydala novým směrem: od poskytování zařízení umožňujících zábavu přijímat k výrobě zábavy samotné. A patří jí například druhé největší nahrávací studio na světě a vlastní některá práva na hudební díla Michaela Jacksona či Beatles.

Japonsko je nejlepší

Úspěšný Morita se stal uznávanou podnikatelskou celebritou a byl doslova na roztrhání. Vedl desítky jednání a z firemní centrály v Tokiu vyjížděl za obchodem do USA i do Evropy. Setkával se nejen s předními byznysmeny, ale také s mnoha vrcholovými politiky, včetně britské královny nebo francouzského prezidenta.

Stal se rovněž předsedou prestižní asociace sdružující největší japonské podnikatele. Špičky ostrovní říše kvitovaly také jeho během let narůstající nacionalismus. Něco ze svých vyhraněných názorů na podnikání napsal do trojice svých knih. V první z nich mimo jiné uvedl, že žádná škola nenaučí obchodním dovednostem a dosažení úspěchu. V pozdějších propagoval hlavně japonskou kulturu a způsob myšlení a nakonec i vizi, podle níž Japonsko - alespoň co do byznysu - překoná samotného učitele, tedy Spojené státy.

Bez ohledu na to zastupoval japonský byznys ve věhlasné a tajemstvím obestřené Trilaterální komisi, založené americkým finančníkem Davidem Rockefellerem. Jeho úlohu při budování západního světa a jeho navzájem propojené liberální ekonomiky vysoko hodnotil americký ministr zahraničí Henry Kissinger.

Když také časopis Time sestavil žebříček 20 obchodních géniů minulého století, vyjímal se v něm tento japonský podnikatel jako jediný Neameričan.

Příliš náročný šéf

Do fungování Sony, firmy, která v 80. letech minulého století měla kolem 150 tisíc zaměstnanců a tržby za 50 miliard dolarů, Akio Morita otiskl mnoho osobních vlastností.

Byl vyhlášeným workoholikem a puntičkářem a vyžadoval stejný přístup k práci také od svých podřízených. Nikdo neměl právo usnout na vavřínech, zejména ne jeho vývojáři.

Současně vyžadoval rychlost a neustálé novinky a tvrdil, že za ostré konkurence se musí postupovat vpřed i při odhadu, že šance na úspěch dosáhne jen 80 procent. Požadavek stoprocentní jistoty by podle něj svazoval všem ruce a výsledkem by bylo jediné - zpoždění. S tím souvisí jeho často uváděný citát: "Nebojte se udělat chybu. Ale ujistěte se, že neuděláte stejnou chybu dvakrát."

Při setkáních se svými lidmi nicméně zdůrazňoval, že se firma musí neustále měnit, ať jde o organizaci, výrobní program, technologie či marketing. Pro ně to ale na všech úrovních znamenalo nekonečné studium, přizpůsobování se novým trendům a neustálý stres.

O tom, že takový život bývá nebezpečný, se nakonec přesvědčil na vlastní kůži. Ačkoliv si zakládal na mladším vzhledu a vynikající fyzické kondici a tu po léta utužoval plaváním, golfem či na lyžích, nakonec se při jednom tenisovém utkání v roce 1993 zhroutil.

Těžký infarkt přežil, s osobním řízením firemního kolosu však byl konec. Zbytek života strávil hlavně na Havaji v rehabilitačním centru, protože až do své smrti o šest let později zůstal odkázán na invalidní vozík.

Sony

- Sony Group se orientuje vedle elektroniky na filmový průmysl, hudbu a finanční služby.
- Elektronikou se dnes zabývá dceřiná společnost Sony Corporation. Vyrábí televize, herní konzole, mobilní telefony a videohry a nabízí i internetové a lékařské služby.
- Konglomerát sídlí v Tokiu a zaměstnává 132 tisíc lidí. Tržby v roce 2015 dosáhly výše 8,2 bilionu jenů (asi
68 miliard dolarů).

150 tisíc

Tolik lidí zaměstnávalo Sony v době své největší slávy.

Nebojte se udělat chybu. Ale neudělejte ji dvakrát. Akio Morita

Společnost Sony prorazila na trhu s prodejem tranzistorových rádií, hlavně těch malých.

V roce 1979 prosadil Morita proti pochybnostem svých vývojářů výrobu walkmanů.

Sony vyrábí po celém světě, na snímku dětské počítače v britském Pencoedu.

Foto: ČTK, Getty Images, Profimedia.cz, Shutterstock, archiv