Finančník, který zaplatil vznik USA

Spojené státy americké by možná vůbec neexistovaly, nebýt obchodníka a finančníka Roberta Morrise. Ten totiž velkou měrou přispěl v závěru 18. století k vítězství 13 vzbouřených kolonií nad Velkou Británií ve válce za nezávislost. Jednak svými penězi, díky nimž povstalecká armáda zůstala schopná bojovat proti Angličanům, a také skvělými organizačními schopnostmi. Dokázal téměř z ničeho položit základy peněžního systému vznikajícího státu a zasloužil se i o vznik nové měny: dolaru, který dodnes ovládá celý svět.

To vše dokázal zařídit také proto, že v době americké revoluce už měl za sebou přes 20 let úspěchů v obchodním světě a že si získal mnoho kontaktů i v Evropě. Už tehdy se mu v Americe neřeklo jinak než "finančník". K tomu uměl výborně propojit svět byznysu a vládních záležitostí.

Je ovšem i příkladem toho, jak revoluce požírají své děti, ačkoliv v tomto případě poněkud zvláštním způsobem. Doplatil na svoji snahu znásobit v nových poměrech už beztak rozsáhlý majetek. Přecenil při investicích síly a zkrachoval. A tak v době, kdy jeho honosný dům ve Filadelfii sloužil jako prozatímní sídlo amerických prezidentů, seděl ve vězení pro dlužníky.

Lodě, dluhopisy, otroci

Robert Morris se narodil v roce 1724 v britském Liverpoolu. Ve 13 letech odjel s rodiči za Atlantik, kde jeho otec začal obchodovat s tabákem. Nastoupil v nedaleké Filadelfii do školy a už na studiích si začal budovat kontakty. Ty se mu hodily, když otec tragicky zahynul a zanechal ho téměř bez peněz. Přes spolužáka získal místo ve velké obchodní společnosti Willing and Company a dokázal na sebe upozornit natolik, že ho její majitel učinil společníkem.

Společnost vyrostla v největšího severoamerického námořního dopravce a bohatla na výnosných obchodech s tabákem, cukrem a indigem, které výměnou za mouku a železné nástroje dovážela z Jamajky. A také, alespoň po několik let, na prodeji černých otroků. Přičemž o právo obchodovat s lidmi musela zápolit jak s britskými obchodníky, tak s francouzskými piráty. O 20 let později Morris na věc změnil názor, a dokonce zasedal v jedné z komisí, které se (zatím bez jednoznačných výsledků) zamýšlely nad tím, jakým způsobem otrokářství zrušit.

Plachetnice agilní společnosti nicméně v polovině 18. století pluly nejen v Karibiku a do anglických přístavů, ale také do Středozemního moře až k břehům Itálie a Levanty a také do Indie.

Současně se Morris pustil do spekulací s cennými papíry, při kterých úzce spolupracoval s francouzskými investory. Pramálo ho přitom zajímalo, že ti patří k protivníkům britské koruny. Sháněl jim hlavně papírové peníze, které jednotlivé americké osady vydávaly jako dluhopisy.

Vydělané prostředky nešly jen do stavby nových lodí. Rejdařská společnost začala fungovat také jako investor a banka a získala početné a vážené klienty. Půjčky poskytovala často na základě ústní domluvy a měla výtečnou pověst.

"Přesnost a dochvilnost jsou nejlepší součástí obchodního kapitálu každého podnikatele, který chce úspěchu dosáhnout poctivou cestou," tvrdil sebevědomý Morris.

Výsledkem tohoto rozmachu byl obchod prakticky s celým světem, síť výhodných kontaktů a především velké zisky. Ne všichni s takovým druhem podnikání souhlasili. Konzervativně uvažující farmáři se vůči takovému byznysu netajili nedůvěrou, půjčky odmítali a spoléhali na vlastní síly a izolaci. Morris naopak vyznával princip volného obchodu. Ten však britský král Jiří III. přiznával jen svým vlastním, často s vysokou aristokracií spřízněným velkoobchodníkům. Obtížnou konkurenci z kolonií mezi ně rozhodně nepočítal.

Což spolu se snahou londýnské vlády zavádět za oceánem nové daně hnalo Morrise a řadu jeho kolegů z byznysu do otevřené roztržky s Londýnem. Předělem se stal rok 1765, kdy podnikatel vstoupil do pensylvánského výboru protestujícího proti postupu britské vlády. Ta zrovna vydala zákon o kolkovném, tedy o nepopulárním zdanění knih, novin a právních dokumentů. K tomu se později přidala tíživá povinnost vydržovat z daní osadníků početné oddíly královské armády, často neanglické, jelikož šlo o německé žoldnéře. A další daně, například na sklo nebo čaj. K tomu ještě královské úřady zaváděly zákony a regulace, které podvazovaly a zatěžovaly rozmach koloniální ekonomiky a komplikovaly farmářům osidlování indiánského vnitrozemí na západ od Apalačského pohoří.

Peníze pro revoluci

Po 10 letech neklidu propukla v roce 1775 vzpoura amerických osadníků proti koruně. Morris, který byl vlivným zástupcem Pensylvánie na Kontinentálním kongresu, v předchozích letech dlouho váhal, zda se má bojovat o úplné osamostatnění. Šlo přece jen o váženého obchodníka a v případě porážky měl co ztratit. Když se však ke vzpouře přidal a podepsal se pod Prohlášení nezávislosti, okamžitě pochopil, že vzletné proklamace vůdců revoluce, většinou právníků, k vítězství stačit nebudou.

Dobrovolnické armádě George Washingtona proto hned při jejím vzniku daroval nejen nejlepší ze svých obchodních lodí - Černého prince -, ale také 10 tisíc liber na výzbroj a výstroj pozemních vojsk.

Ani jeho obchodní společnost nepřišla zkrátka. Získala pověření zajistit vše, co bude k vybudování revolučního vojska zapotřebí, a za tím účelem se často obracela na francouzské partnery, od nichž nakupovala zbraně a střelivo. Morris si mohl dovolit další finanční dary, protože se během války zbavil britské konkurence, prosperoval a jeho flotila obchodovala s Kubou, Španělskem i zmíněnou Francií. Vysloužil si za to i kritiku, to když ho političtí odpůrci obvinili, že na válce nepřiměřeně vydělává. Pro vzbouřené kolonie jako celek nic takového neplatilo. Vleklý, nákladný a krvavý konflikt (padlo v něm asi 25 tisíc povstalců) vedl k hlubokému hospodářskému úpadku, který se nevyhnul ani jeho domovské Pensylvánii. Když byl Morris pověřen, aby obnovil chátrající americkou ekonomiku, zrušil okamžitě o něco dříve nařízenou státní kontrolu a otevřel přístavy námořnímu obchodu.

Musel překonat rovněž neochotu povstalců platit armádu z daní. Dokonce i o něco později panoval ve Spojených státech k daním takový odpor, že federální vláda zprvu získávala peníze hlavně pomocí cel.

Materiální stránka války proti Velké Británii stála stranou a většina revolučních vůdců spoléhala na vypisování půjček a tisk bankovek. Což se navíc dělo více než chaoticky. Přitom bylo třeba vyzbrojit, ošatit a živit armádu, která nakonec dosáhla počtu 18 tisíc mužů. Teprve těžké porážky a kritická situace na přelomu let 1780 a 1781 donutily politiky ke změně názoru. Kongres jmenoval Morrise správcem financí, v podstatě ministrem s diktátorskými pravomocemi, a to v době, kdy USA ještě neměly ani vládu, ani prezidenta. Nejdříve ale musel podpořit armádu ze svého, nakupoval pro vojáky potraviny a obstarával jim boty. Současně se staral o námořní síly a o koordinaci americké pozemní armády se spojeneckou francouzskou flotilou, což vedlo až k porážce britských expedičních sil.

Kvůli financování armády ustavil polostátní akciovou společnost pod jménem Severoamerická banka, která začala emitovat papírové bankovky. Morrisův význam pro americkou revoluci se dá vyjádřit i číselně. Podle současných přepočtů 13 kolonií vydalo na válku za nezávislost ze svého 112 milionů dolarů, zatímco skrze Severoamerickou banku povstalci vydali přibližně devětkrát tolik, více než miliardu.

Nová banka zprostředkovávala i francouzskou finanční pomoc. Ta ovšem Paříž spolu s vysokými výdaji na francouzské vojsko bojující v Americe proti Angličanům vyčerpala a přispěla k pádu Bastily a výbuchu revoluce v roce 1789.

Dost riskoval sám Morris, i když byl podle historiků spolu s o dva roky starším generálem Georgem Washingtonem nejvlivnějším mužem americké revoluce. Šlo hlavně o jeho prestiž a majetek. Na vlastní odpovědnost vydával a podepisoval papírové peníze, kterým se říkalo "Morrisovy bankovky". Naštěstí o ně byl zájem, byly kryty zlatem.

V této době se objevil americký dolar. Protože nebyla k dispozici žádná jiná měnová jednotka, používala Severoamerická banka k vedení účtů v zemi rozšířené stříbrné mexické dolary, od kterých byl pak jen krůček k dolaru americkému. S tím se sice experimentovalo už o několik let dříve, hned při vyhlášení samostatnosti, uzákoněn však byl teprve v roce 1785. Ve stříbrné podobě a o váze 24 gramů byl poprvé ražen o rok později. A v roce 1792 byl zaveden zlatý dolar. Pokud jde o podobu i název nové měny, lze jejich základ vysledovat už v českých jáchymovských tolarech ražených na počátku 16. století. Ty se staly vzorem pro zmíněné mexické stříbrňáky známé jako "dollara".

Z hrdiny dlužníkem

Po vítězné válce se Morris rychle vrátil ke svému podnikání. Nějaký čas sice zastupoval Pensylvánii, ale nakonec odmítl nabídku stát se skutečným ministrem financí. Tím se pak stal - a velice úspěšným - Alexander Hamilton. Morris nicméně dál udržoval kontakty se špičkami americké politiky. V době, kdy se teprve stavělo nové hlavní město, sloužil jeho zrenovovaný dům ve Filadelfii jako úřední sídlo amerických prezidentů George Washingtona a Johna Adamse. Hlavně však rozšiřoval obchodní flotilu, v roce 1784 jeho loď doplula z New Yorku až do Číny. Založil i řadu propojených společností, které se zabývaly dopravou či výrobou železa, především se ale vrhl na spekulace s pozemky.

Kupoval a pak výhodně prodával parcely na území dnešního New Yorku a na březích jezera Ontario. A pod dnešním Washingtonem, který se začínal stavět podle plánů francouzského architekta Pierra L'Enfantina. Kromě toho tradičně obchodoval s Paříží, jenomže tento byznys notně poškodily zmatky po pádu francouzské monarchie a začátek napoleonských válek. Ten vedl na starém kontinentě také k deflaci a neochotě utrácet, k takzvané velké panice. A ta na čas podlomila právě i evropsko-americký obchod.

Výsledkem těchto potíží byly ohromné finanční problémy Morrisova syndikátu. Podnikatel, alespoň pokud šlo o držbu pozemků, byl bohatší než jakýkoliv jiný Američan. Zoufale mu však chyběla peněžní hotovost. Ačkoliv měl zásluhy o vznik USA a známé v nejvyšších kruzích, měl rovněž mnoho nedočkavých věřitelů. A ty jeho minulé zásluhy o stát nezajímaly.

Věhlasný finančník nakonec neslavně zbankrotoval a ve Filadelfii, kde po desítky let patřil k nejváženějším občanům, skončil potupně počátkem roku 1798 ve vězení pro dlužníky.

Odseděl si v něm více než tři roky. Na svobodu se dostal až díky novému zákonu o bankrotu, který s ohledem na jeho osud nakonec političtí přátelé prosadili v Kongresu.

Morris, kterému pobyt v cele podlomil zdraví, pak zbytek života dožil uprostřed rodiny a stranou veřejného života.

18 tisíc
Tolik mužů měla americká armáda bojující za nezávislost.

"Přesnost a dochvilnost jsou podmínkou poctivého podnikání". Robert Morris

Ražbu prvních amerických dolarů umožnil zákon z roku 1785.

Morris, který za svůj vzestup vděčil námořnímu obchodu, přiváží, podle dobové karikatury, americkou vládu do prozatímního hlavního města, do "své" Filadelfie.

Robert Morris (uprostřed) byl i u zrodu americké vlajky.

Za pomoci Morrisových peněz vystrojená americká armáda donutila Brity v roce 1781 ke kapitulaci u Yorktownu.

Foto: Library of Congress, National Museum of American History, Shutterstock, archiv