Povinné ručení je pro pojišťovny ztrátové. Loví slušné řidiče a hádají se o amortizaci

Lidé obvykle nechtějí myslet na katastrofy. Dopravní nehody se však mohou stát kdykoli a každý majitel automobilu žije v ohrožení. Pokud je nevinnou obětí, škodu mu má v rámci pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (takzvaného povinného ručení) hradit pojišťovna viníka. Tedy subjekt, který si nevybral. Což občas jitří emoce a vyvolává rozepře.

Pojišťovny si sice stěžují, že je povinné ručení jako celek prodělečné, ale samy se snažily nalákat slevami co nejvíce klientů. Vycházely přitom z úvahy, že kdo si u nich sjedná povinné ručení, ten bude ochotný uzavřít i jiné pojistky, které budou pro pojišťovnu zajímavější.

Urputný boj o podíly na trhu se odehrával v letech 2007 až 2013, kdy průměrné pojistné u povinného ručení kleslo téměř o třetinu. V roce 2013 se trend otočil a ceny začaly stoupat. Důvodem byla legislativa. V roce 2014 dopadl na pojišťovny nový občanský zákoník, který vede k tomu, že musí na odškodném platit větší částky. Pojišťovny ovšem nechtějí ztrácet opatrné a odpovědné klienty, s nimiž celý systém stojí a padá. Loni proto zvyšovaly pojistné hlavně nejrizikovějším skupinám. Jak uvádí Česká kancelář pojistitelů, průměrné pojistné vzrostlo o 30 korun na 2775.

Náklady pojišťoven na pojistná plnění však rostou rychleji, takže celková bilance povinného ručení zůstává v mínusu.
Na pojišťovny dopadají důsledky nového občanského zákoníku zejména v oblasti odškodňování zdravotní újmy a nemajetkových škod. Pojistné plnění za tyto druhy škod vzrostlo o desítky procent. Například pojišťovna Uniqa upozorňuje na loňský případ, kdy došlo k zdravotní újmě zahraničního pasažéra a uplatněné nároky atakují limit ze smlouvy, tedy 60 milionů korun.

S novou situací se pojišťovny musí nějak vyrovnat. Především chtějí získat co nejvíce bezproblémových řidičů, kteří spolehlivě platí, nikdy nezavinili žádnou nehodu a dá se předpokládat, že i v budoucnu budou jezdit slušně a opatrně. Dále bojují s pojistnými podvody (jejich celkový počet klesá, zato roste jejich finanční objem). A ačkoli to žádná pojišťovna nedeklaruje, likvidátoři se přirozeně snaží, aby částky proplácené za poničená auta nebyly přílišné.

Největší spory se vedly o takzvanou amortizaci, kdy oprava stála nějakou částku, ale pojišťovna z ní nakonec proplatila jen část. S tím, že výměnou starého blatníku za blatník zcela nový se starý automobil vlastně vylepšil. Tuto praxi však opakovaně zakázal ústavní soud. Od té doby se počet nespokojených snížil, což ale neznamená, že by spory nevznikaly. Vedou se hlavně o proplácení náhradních aut, dále o servis, ve kterém má být vozidlo opraveno, o náklady na asistenční službu a také o to, zda se ještě oprava vůbec vyplatí.

Velké firmy přitom bývají s pojišťovnami obvykle spokojené. Jednak pro ně vyřazení jednoho automobilu z početné firemní flotily nic neznamená, a také proto, že jejich vozový park bývá mladý, a tedy relativně snadno a objektivně ocenitelný. Hůře jsou na tom osoby samostatně výdělečně činné, neboť firmě o jednom muži a jednom autě může jít o holou existenci, pokud nemá čím jezdit. S náhradou bývají nespokojení také privátní zákazníci, kteří auto používají jen k rodinným záležitostem, pečovali o ně a mají k němu osobní vztah.

* Jaké výhody a nevýhody má při nehodě využití havarijního pojištění a povinného ručení?

* Jaké jsou jiné možnosti, jak se vypořádat s nehodou?

* Jak uzavírat havarijní pojištění, co dělat při nehodě a kdy je třeba volat policii?

Odpovědi najdete v aktuálním čísle týdeníku Ekonom

Nový Ekonom si můžete objednat i přes SMS. Číslo je ke stažení také v nových aplikacích Ekonomu na iPadu, iPhonu a zařízeních se systémem Android.