Tady se naučí lyžovat každý. V rakouské Zugspitz Areně myslí na začátečníky i handicapované

Z Prahy je to zhruba pět hodin jízdy autem stále po dálnici směr Mnichov. Čeština tam moc slyšet není, a když už je, tak často ve větách: "Tohle je ráj. Nechápu, jak ještě někdo může čekat v Čechách hodinovou frontu na lanovku." Vedle skvělého lyžování ale oblast pod nejvyšší německou horou Zugspitze nabízí bezpočet zimních sportovních i nesportovních radovánek. Sedm propojených lyžařských oblastí se nazývá Zugspitz Arena a leží na rakouské straně Zugspitze.

Nenaučil ses? Neplať

Zasněžené svahy jsou propojeny kabinovými a krytými sedačkovými lanovkami. Aby lyžaře jeden kopec neomrzel, ač je každý sjízdný několika tratěmi značenými klasicky od modré po červenou podle náročnosti, může díky důmyslnému propojení prozkoumat všech sedm lyžařských oblastí, a k využití tak má skoro 140 kilometrů sjezdovek. Na ledovci Zugspitzplatz je jistota sněhu od začátku prosince, ale přírodní sníh je od té doby zpravidla v celé oblasti.

Letos poprvé nabízí region speciální program pro začátečníky, kteří zkoušejí lyže poprvé, případně - a ani těch není málo - začínají s lyžemi či snowboardem poněkolikáté. Takzvaný řidičák na červené sjezdovky získá každý, kdo po kurzu bez problémů sjede červenou sjezdovku. Výhoda? Když nesjede, dostane peníze za kurz zpět. Instruktoři v oblasti se věnují také mentálně i fyzicky postiženým a snaží se v nich probudit nadšení k zimním sportům pod heslem: Žádný handicap na lyžích.

Při hezkém počasí určitě stojí za to vyzkoušet si také lyžování na ledovci jen pár metrů pod vrcholem Zugspitze. V nadmořské výšce téměř tří tisíc metrů je k dispozici několik desítek kilometrů sjezdovek různé obtížnosti. Nacházejí se na německé straně, ale i tam platí skipas zakoupený na rakouském území.

Na přívětivou atmosféru nakloněnou rodinám s dětmi si každý lyžař vzpomene třeba v oblasti Lermoos v moderní chatě Grubigalm, když k toaletě, umístěné většinou v suterénu budovy, v klidu sjede po eskalátoru. Stejně je na tom většina horských chat a hotelů. Kdo jednou šel na záchod po schodech v přezkáčích, bezpochyby ocení.

Protaženou stopou...

Češi jsou národem běžkařů, alespoň to tvrdí organizátoři závodů, jako je tradiční Jizerská 50. Stále více jich ale hledá dobře zasněženou a projetou stopu jinde, hlavně když je jako letos v tuzemsku málo sněhu. Pokud byste se chystali do okolí Ehrwaldu, přibalte běžky rozhodně s sebou. Na objevení tam čeká síť 20 bílých stop v délce 110 kilometrů pro začátečníky i pokročilé. Výhodou je, že využití všech tras, okružních autobusů a železničního spojení Sněžný expres je pro všechny zimní sportovce zdarma.

Zajímavostí jsou tzv. one-way výlety na běžkách, při kterých je možné se na běžkách vydat do vytyčeného cíle a veřejným dopravním prostředkem pak přijedete zadarmo zpátky. Mezi městečky Ehrwald a Lermoos se nachází golfový areál Moos. V zimě, kdy jsou jamky devítijamkového hřiště zasypané sněhem, je zde vytvořen dva a půl kilometru dlouhý okruh pro běžkaře s monumentálním výhledem na masiv Zugspitze včetně vrcholku Sonnenspitze.

... nebo raději na saních či sněžnicích?

V tyrolské Zugspitz Areně si může každý užívat zimy v přírodě i stranou sjezdovek a bílých stop. Na 60 kilometrech upravených pěších tras se dá skvěle nasát zdravý horský vzduch a vychutnávat kouzelná zimní krajina.

Lákavá je túra na sněžnicích do přírody mimo sjezdovky, jistější je ale vzít s sebou místního průvodce. Zábavu na ledu pro malé i velké slibují zimní stadiony, curlingové dráhy a přírodní kluziště skoro ve všech městech, Ehrwald nevyjímaje. Zábava pro celou rodinu nekončí ani po setmění. Každý, kdo přijede do Ehrwaldu, musí alespoň jednou vyzkoušet místní sáňkařskou dráhu. Hlavní sjezdovka na Ehrwalder Alm se večer zavře a patří jen sáňkařským radovánkám. Gondola lanovky vyveze zájemce nahoru a potom následuje adrenalinový sešup dolů do údolí.

Hory v plamenech

S koncem zimy radosti v Tyrolsku neusínají. Oblast je oblíbená zejména cyklo- i necykloturisty.

K vidění jsou ale i další zajímavosti: v červnu třeba hory v plamenech. Až 8000 ohnišť tu každoročně v období kolem letního slunovratu tvoří obří svítící obrazy, které mají leckdy až 200 metrů na výšku. Ideální poloha je v údolí mezi obcemi Ehrwald, Lermoos a Biberwier. Vidět je odtud na hořící skalní stěny Zugspitze, Grubigsteinu, Marienbergu a Sonnenspitze. Ohně se zapalují kolem 22. hodiny.

A co se týče jídla - naprosto geniální sýrové spaetzle, což jsou těstovinové halušky, nebo na kamnech připravované brambory na cibulce s uzeným masem jsou k mání v horské chatě Ganghofer Hütte přímo na svahu. A určitě stojí za to ochutnat i domácí pálenku od majitele.