Profesor, jemuž byla zima

Profesor Warren Seymour Johnson vyučoval přírodní vědy. Zlobil se, že někdy je studentům i přednášejícím v učebnách zima, ale jindy se zase teplem zbytečně plýtvá. Vymyslel proto pokojový termostat. Tento vynález ho vynesl na podnikatelskou dráhu.

Společnost Johnson Controls se stala technologickým lídrem v oboru automatických systémů tepelné regulace, bez nichž by se neobešly moderní hotely, nemocnice, školy, kanceláře či průmyslové areály. U nás je ovšem firma známá hlavně jako výrobce dílů motorových vozidel. Je totiž také největším producentem automobilových sedaček na světě, přičemž řadu výrobních závodů má v Česku a na Slovensku.

Warren Seymour Johnson se narodil v roce 1847 v Leicesteru, v americkém státě Vermont. Jeho rodiče patřili k prvním farmářům, kteří se usídlili na americkém Západě. Po třech letech od narození syna se rodina přestěhovala do státu Wisconsin. Nový domov nalezla v dnešním městě Menomonie. Ani tam však nezbohatla a Warrenův život nebyl snadný. Později vzpomínal, že když potřeboval kalhoty, musel si je z tvrdého plátna vlastnoručně ušít. Nouze však nedokázala potlačit jeho touhu po znalostech. Už jako chlapec si pořídil sešit, do něhož zapisoval a kreslil své mechanické, chemické a elektrotechnické "objevy".

Rozsáhlé vědomosti z oblasti přírodovědy, matematiky a fyziky nasbíral jako samouk. Ačkoliv nezískal formální vzdělání, v podmínkách rozvoje amerického Středozápadu se dokázal prosadit. Chvíli pracoval v tiskárně a jako zeměměřič, dále jako pomocník ve škole, učitel a školní inspektor.

Nejvíce vyrušoval školník

Na nějakém vysvědčení tehdy v Americe příliš nezáleželo, důležitější byly znalosti a praxe. V roce 1881 byl jmenován profesorem na státní škole, jež dnes nese název University of Wisconsin - Whitewater. Učil tam hlavně matematiku a přírodní vědy, ale také kreslení a krasopis. Ostatní kantoři a posluchači na něj vzpomínali jako na mimořádně bystrého muže a originálního pedagoga. Výuku však nepovažoval za hlavní životní cíl. Stále se zabýval nějakým bádáním a věřil, že se jednou stane úspěšným vynálezcem.

Zřídil si laboratoř, v níž trávil téměř veškerý volný čas. Věnoval se nejrůznějším fyzikálním a chemickým pokusům. Obzvláště ho zajímaly vlastnosti kovů a elektřiny. Napadlo ho, že by je mohl využít k regulaci topení. Tyto úvahy ho nakonec přivedly ke konstrukci bimetalového pokojového termostatu.

Původní motivace byla přitom prostá. Zimní měsíce ve Wisconsinu bývají hodně drsné. Johnsona rozčilovalo, že mu občas bývalo za katedrou citelně chladno. Zároveň mu však lezlo na nervy, když do třídy uprostřed přednášky vcházel školník, aby zkontroloval teplotu a ručně upravil vytápění, přičemž po jeho zásahu byla místnost mnohdy nepříjemně přetopená.

Zimu, horko i vyrušujícího školníka mělo odstranit zařízení, které by podle vývoje teploty v místnosti automaticky otevíralo či přivíralo přívod tepla. Vynálezce se sice musel potýkat s řadou potíží a vývoj elektrického bimetalového termostatu mu trval tři roky, pak se ale ukázalo, že zařízení skutečně funguje a udržuje v místnosti stálou teplotu.

"Muž, který vymyslel termostat, byl podle mého soukromého názoru hrdinou srovnatelným se Shakespearem, Michelangelem či Beethovenem," prohlásil o Johnsonovi americký novinář, vědec a spisovatel H. L. Mencken.

Samotný Johnson o sobě možná tak vysoké mínění zprvu neměl, ale pochopil, že by byla škoda, kdyby jeho nápad sloužil jen na jedné škole. Zažádal si o patent a začal uvažovat o založení společnosti, jež by termostaty vyráběla ve velkém. K tomu ovšem úspory profesora přírodních věd nestačily. Potřeboval nějakého investora.

Našel ho v Milwaukee, největším městě státu Wisconsin. Onen podnikatel a finančník se jmenoval William Plankinton. Bohatství jeho rodiny pocházelo z obchodování s masem. Společně založili firmu, jež se nejprve jmenovala Johnson Electric Service Company. Zámožný investor do podniku vložil 150 tisíc dolarů, což v té době byla vysoká částka. Výměnou získal nejen podíl na příjmu ze všech současných i budoucích patentů, ale také titul prezidenta firmy (viceprezidentem byl Johnson).

První zákazníky sehnal Plankinton z okruhu svých přátel, kteří vlastnili výstavné domy s mnoha pokoji. Svým vlivem a známostmi se zasadil rovněž o důležité objednávky z radnice a veřejné knihovny města Milwaukee. Termostaty tak zahájily vítězné tažení světem.

Padesát patentů za život

Za vynálezcem se do Milwaukee přestěhovala i jeho žena Cora s dvojicí synů. Johnson se práci v podniku věnoval 26 let. Byl považován za velice inteligentního a tvůrčího, ale také poněkud sebestředného a náročného šéfa. Ponechal si zálibu v experimentech a za svého života získal celkem 50 patentů.

Jeho další vynálezy většinou využívaly tlaku vzduchu, páry nebo kapaliny. Sestrojil například velký pneumatický orloj, který zkrášlil věž radnice města Milwaukee, a vynalezl systém pro vytápění železničních vagonů. Intenzivně se zabýval také bezdrátovou telegrafií, speciálními pružinovými zámky, elektrickými bateriemi či lustry. A také parními automobily nejrůznějších typů - od luxusních cestovních přes hasičská a sanitní auta až po první vozy určené pro přepravu pošty. Od roku 1907 firma nabízela také osobní automobily se spalovacím motorem. Celkem prodala přes tisíc vozidel.

Hlavním výrobkem společnosti však zůstal systém automatické regulace teploty v místnostech, který využíval bimetalový termostat pro ovládání ventilů na výměníku tepla, respektive k ovládání klapky nuceného oběhu vzduchu. Americká města se začala rozrůstat všemi směry a vyrůstaly v nich velké budovy s mnoha místnostmi. Automatická regulace je umožnila vytápět efektivněji a pohodlněji než dříve. Regulačním systémem firmy Johnson byl proto vybaven kupříkladu washingtonský Kapitol, sídlo amerických zákonodárců. Objednala si jej i newyorská burza cenných papírů. Neodmyslitelně patřil také k prvním mrakodrapům. Zejména k tomu, který si na počátku minulého století postavil výrobce šicích strojů Singer - v této budově se uplatnilo 1200 pokojových termostatů ovládajících 1800 ventilů.

Záhy začali přibývat zahraniční zákazníci. Vícezónový systém se nejprve uplatnil ve španělském královském paláci a v obdobných sídlech, pak jej začaly využívat i některé evropské továrny.

Do křesla prezidenta společnosti usedl vynálezce v roce 1901, když William Plankinton odešel do důchodu. Název firmy se zkrátil na Johnson Service Company. Ve své nové funkci kladl Warren Johnson důraz na ustavičné zlepšování kvality výrobků, úrovně služeb a produktivity práce. Stále se snažil rozvíjet více oborů, ale musel je dotovat ze zisků, které přinášely termostaty. Během obchodní cesty, na níž propagoval svůj automobilový byznys, ho v roce 1911 postihlo selhání ledvin, jemuž podlehl.

Po smrti zakladatele se šéfem společnosti stal Harry Ellis. Záhy rozprodal všechny aktivity, které nevydělávaly, včetně výroby vozidel. Soustředil se výhradně na vysoce ziskový obor regulace tepla.

Koncem první světové války prožívala firma obtížnější období, protože výstavba nových luxusních budov byla pozastavena. Podnik přežil díky tomu, že dodával svůj systém do starších objektů. V první polovině 20. let následoval boom, který byl spojen s výstavbou nových mrakodrapů. A také s masovým rozšířením biografů, ve kterých bylo třeba potichu udržovat příjemnou teplotu a dýchatelný vzduch.

Úspory klíčem k prosperitě

Zdokonalený systém regulovaného vytápění dokázal ušetřit desítky procent výdajů na palivo. Díky tomu firma úspěšně přečkala i období velké deprese, kdy lidé i podniky potřebovali šetřit. Pomohl jí také vládní program, jehož cílem bylo snížit nezaměstnanost prostřednictvím veřejných investic - budováním nových škol, pošt, nemocnic a podobně. Všude tam se uplatnily výrobky z Milwaukee. Systém s termostaty byl ustavičně zdokonalován. K topení časem přibyla i klimatizace a regulace vlhkosti. Akcie firmy se začaly prodávat na burze.

Vyspělá vojenská výroba za druhé světové války potřebovala prostory se stálou teplotou a vlhkostí, takže se firma mohla i v tomto obtížném období rozvíjet. Další boom přinesla bouřlivá poválečná výstavba, během níž tržby skokově rostly. Napomohla k tomu i další technická zlepšení, která šetřila zákazníkům náklady na provoz a údržbu. Ovládání a kontrola se soustředily na jedno místo, takže ve velkých objektech výrazně poklesl počet lidí, kteří chodili po místnostech, aby nastavili a zkontrolovali stovky termostatů, rozvodů a ventilů. Vysoká poptávka si vynutila vybudovat nové výrobní kapacity. První evropský závod byl otevřen v roce 1964 v Itálii. Na začátku 70. let se v nabídce poprvé objevil systém řízený minipočítačem.

V roce 1974 se společnost znovu přejmenovala, a to na Johnson Controls. O čtyři roky později zažila částečný návrat do světa motorových vozidel. Dohodla se totiž na vstupu do firmy Globe-Union, což byl největší americký výrobce autobaterií s tradicí sahající do roku 1911. Další významná akvizice proběhla v polovině 80. let minulého století - připojením společnosti Hoover Universal pronikla Johnson Controls mezi výrobce automobilových sedadel.

Firma byla v 90. letech minulého století také největším americkým výrobcem plastových lahví, tento byznys však odprodala. Soustředila se na expanzi ve svých hlavních oborech. Rozsáhlé provozy na výrobu dílů aut si pořídila rovněž v České republice a na Slovensku.

Vývojové centrum v Trenčíně

V každé části bývalé federace dnes Johnson Controls zaměstnává kolem šesti tisíc pracovníků. V Česku má pobočky například v Mladé Boleslavi, Bezděčíně či Rychnově nad Kněžnou. Na Slovensku jde o Bratislavu, Trenčín, Lozorno nebo Martin. Sedačky od firmy Johnson Controls odebírají mladoboleslavská Škoda i bratislavský závod Volkswagenu, dále TPCA, Hyundai, Kia a trnavský Peugeot.

"V Trenčíně jsme vybudovali technologické centrum pro konstrukci automobilových sedaček, které je největším vývojovým střediskem v rámci slovenského automobilového dodavatelského průmyslu," říká Frank Toenniges, který toto centrum řídí. "Česko i Slovensko jsou pro nás velmi důležité, vidíme zde velký potenciál, vyhovuje nám politická stabilita a máme zde výborné zkušenosti se zaměstnanci," dodává s tím, že Slovensko je v přepočtu na obyvatele už nyní největším výrobcem osobních automobilů na světě. A toto postavení si po vybudování nového závodu Jaguar - Land Rover ještě posílí. Také Česko a Polsko patří k hlavním evropským výrobcům aut. Finální výroba sedaček přitom musí probíhat poblíž automobilek, protože jde o velký díl, jehož doprava by byla drahá.

Trenčínské technologické centrum vzniklo před 10 lety, v poslední době podává každoročně 10 patentových přihlášek, za celou dobu existence už jich bylo 54.

Pracovníci centra se zabývají nejen vývojem samotných sedaček a jejich mechanismů, což je vzhledem k současným bezpečnostním předpisům a stoupajícím nárokům zákazníků složité, ale také testováním. Musí si tedy vyrábět jednoúčelové automaty, které například donekonečna simulují, jak si do sedačky sedá člověk v džínách, jak konstrukce zadních sedaček snese sklápění a podobně. Zkouší se zde také airbagy, přičemž test musí zahrnout jak sedačku novou, tak "opotřebovanou".

Testy probíhají za různých teplot, v prašném prostředí (se speciálním prachem až z Arizony) i v solné komoře. Zákazníky přitom nejsou jen lokální výrobci vozidel, ale prakticky všechny významné evropské automobilky včetně výrobců prestižních, luxusních a sportovních aut.

Centrum má celkem 400 zaměstnanců, Slováků i Čechů, a spolupracuje s řadou slovenských i českých vysokých škol. V letošním roce přebírá některé nové kompetence například v oblasti standardizace a výroby testovacích zařízení. "Zdejší koncentrace automobilového průmyslu se však týká i vývojových center, takže je stále obtížnější hledat na Slovensku odborníky," podotýká Frank Toenniges.

Od října čeká všechny zaměstnance divize sedaček a interiérů organizační změna. Společnost Johnson Controls oznámila, že ji vyčlení do nové firmy, jež ponese název Adient.

77 tisíc

Tolik pracovníků má divize sedaček společnosti Johnson Controls.

Johnson Controls

- Výrobce systémů tepelné regulace budov, baterií, automobilových sedaček a dílů interiéru.
- Firma vznikla v roce 1885 pod názvem Johnson Electric Service Company v americkém Milwaukee.
- Působí ve více než 150 státech.
- Celkem má 170 tisíc zaměstnanců.
- V Česku zaměstnává zhruba šest tisíc lidí a stejný počet má na Slovensku.
- Roční tržby v roce 2015 činily přes 37 miliard dolarů.

Samouk Warren S. Johnson vynalezl termostat. Jeho firma po desetiletí udává tón v regulaci topení a klimatizace.

Johnson Controls je největším výrobcem autosedaček na světě. Na snímku montáž v Pekingu.

Rozestavěná budova OSN v New Yorku. Také v ní se uplatnil regulační systém firmy Johnson Controls.

Bez topení s termostaty by prakticky nešlo obývat mrakodrapy. Na fotografii je Singerův palác z roku 1908.

Foto: Johnson Controls, Getty Images, archiv