Dáš si "fofolu" na burze? Úpis akcií Kofoly je dobrá zpráva, pražskou burzu už ale nezachrání

Z hlediska hlavních burzovních titulů nepůjde zdaleka o největší primární úpis akcií, ovšem z pohledu firmy je to velký obchod. Na trh vrhne Kofola až 10procentní balík akcií, který může vynést půldruhé miliardy korun. Vstup Kofoly je dobrou zprávou pro burzu, která každé nové IPO už roky vyhlíží jako vodu na poušti.

A veselá událost je zároveň i smutnou připomínkou toho, čím pražská burza mohla být, kdyby se její příběh v 90. letech začal psát jinak: místem, kde jsou nejen velké energetické či finanční domy, ale kam si pro peníze chodí i menší firmy, které v nás spolehlivě po letech reklamních masáží probudí i nějakou tu emoci. A my si třeba řekneme: doufám, že můj penzijní fond zrovna od této společnosti má nějakou tu akcii. Ale dost snění. To skutečně není příběh pražské burzy.

Typově je tento úpis akcií podobný tomu předchozímu. O ten se zasloužily před rokem a půl Pivovary Lobkowicz, které upsaly akcie skoro za 405 milionů. Kolik výrobců alkoholických a nealkoholických nápojů mohlo ale takto už roku 1993 upisovat akcie a rozšiřovat svou výrobu i distribuci? Žádné vydařené úpisy bohužel nebyly, respektive pobyt akcií na burze byl dosti svérázný.

Z vládních kruhů nikdo na počátku obnovené demokracie burzu nijak razantně nechtěl, ač jde přímo o symbol fungující demokracie a soukromého vlastnictví. Burza nebyla v plánech tehdejších otců kapitalismu nijak podstatná ze dvou důvodů. Jednak šlo prodávat státní majetek jinak než s pomocí burzovního zvonu (například jednomu vlastníkovi napřímo či v aukci), jednak zde byla spousta bank s velmi měkkými úvěrovými podmínkami. Tak co s burzou, když kapitál lze opatřit jinak.

Na jejím založení se dohodlo až v roce 1992 tucet bank a pět makléřských firem. V dubnu 1993 burza slavnostně otevřela. Byla ve všem moderní, jen ten trh byl nějaký divný. Ještě v roce 1993 se na burzu vrhlo 982 emisí z první vlny kuponové privatizace, pak přibyly akcie z druhé vlny a na vrcholu na burze bylo přes 1700 titulů. Jenže s akciemi se nedělo to, co by mělo. Firma takto cíleně a promyšleně nechtěla získat kapitál pro rozvoj. Akcie ve skutečnosti často ovládaly privatizační fondy a jejich majitelům vyhovovala mnohem více dohoda s bankami o podmínkách úvěrování než celá slavná burza.

Zároveň vlády zásadně pochybily, když přes burzu neprodaly žádnou z velkých firem určených k privatizaci. To by byl ten zásadní moment, který v Češích mohl zažehnout oblibu kapitálového trhu a zapomenout na divoká léta po kuponové privatizaci. Nejčastěji se do protikladu s pražskou burzou dává ta polská. Tu sice v roce 1993 hned nezahltily stovky titulů, ale setrvale zde každý rok bylo možné najít nové primární úpisy. V roce 1993 šest, o rok později už dvě desítky.

Opravdový život tak nezačal na pražské burze v roce 1993, ale až o dekádu později. V roce byla 2002 první zahraniční emisí byla Erste, o dva roky později první domácí emisí Zentiva.

Nynější další ojedinělé vstupy na burzu firem, jako je Kofola, jsou samozřejmě vítané, ale k životu už asi pražskou burzu nevzkřísí. Jestliže se ještě před 10 lety otočily v Praze akcie za bilion korun, minulý rok se na těch pár titulech zobchodovalo 153 miliard korun. Pražská burza může jistě dál přežívat, ale její budoucnost je nejspíše v regionálním propojení s dalšími burzami.

Což koneckonců navrhl před dvěma lety i prezident Miloš Zeman ve Varšavě. Pražskou burzu, která nyní patří Holdingu CEESEG, by spojil s úspěšnější varšavskou. Prezident to hrdě prohlásil, ač ho prý za to pražští burziáni ukamenují a bude mít státní pohřeb. Nestalo se tak, i když to jistě mnohého pražského burziána napadlo.

Burza přece nefunguje proto, že Zeman jako premiér v duchu svých předchůdců i následovníků neprivatizoval ani jeden státní podnik přes burzu. A nyní už není na burzu z českého eráru nic moc co uvést. Ministr financí Andrej Babiš sice verbálně spekuluje, co by na burzu ještě ze státního dal, ale každý ví, že z toho nikdy nic nebude.

Pražská burza tak jistě technicky funguje skvěle a zajišťuje příkladně likviditu, ale to hlavní se jí nedaří - skoro nikdo si tam nechodí pro financování na další rozvoj podnikání. A kde není poptávka, není ani nabídka. Pokud zázrakem nevezme burzu útokem několik desítek úpisů podobných těm Kofoly, pak se na věci bohužel nic nezmění a pražská burza se dál bude potácet ve své regionální bezvýznamnosti.