Změnili naši zemi a pak zmizeli z dohledu. Co dnes dělají reformátoři 1.0

Měli velkou moc a v prvních měsících i letech v podstatě ovládali "novou" republiku. Seděli na místech, odkud se rozhodovalo o osudech statisíců lidí. Reformátoři či transformátoři nebo také první vládci Československa – později Česka – vyvedli zemi z komunistického způsobu hospodaření, kde všechno patřilo všem a nikomu nic. Za nimi jdou první změny v zákonech, první kroky při přechodu k tržní ekonomice i učení toho, jak žít ve svobodě a demokracii.

Kdo byli lidé, kteří před 25 lety prosadili zásadní proměny státu? Kam zmizeli, když politiku na konci 90. let opustili? Co dělali uplynulé roky a co dělají dnes? Týdeník Ekonom přináší profily šesti bývalých aktérů, kteří hráli po revoluci a při transformaci ekonomiky hlavní role.

I když by nejspíš logicky měl být jako první jmenován Václav Klaus, Ekonom jej schválně vynechal. Jen ho požádal, zda by ke každému ze svých spolupracovníků nenapsal krátkou vzpomínku (z časových důvodů ale bývalý prezident nakonec reakce nezaslal, jeho sumarizaci myšlenek a představ českých reformátorů z devadesátých let však najdete zde).

Jeho úloha i život v posledních 25 letech jsou všeobecně známé. Na tom, že byl hlavní osobou ekonomické reformy, se shodli všichni oslovení. "Je zajímavé, že když nastanou nějaké zásadní okamžiky, tak se ti správní lidé najednou objeví," zamýšlí se bývalý ministr práce Jindřich Vodička. "Měl to v hlavě všechno srovnané a nebál se. V několika momentech jsem si říkal, panebože, to je totální změna, z toho může být hrozný malér, ale on pro to podporu získal," přidává se bývalý ministr financí Ivan Kočárník.

Právě těchto dvou a dalších čtyř jejich bývalých kolegů – Romana Češky, Petra Čermáka, Karla Dyby a Tomáše Ježka – se Ekonom ptal, jak se zpětně dívají na své kroky z 90. let.

Činy bez chyby

Všichni, které týdeník Ekonom oslovil, mají vlastně jedno společné. Jsou si takřka stoprocentně jisti, že většina věcí, které v 90. letech spolu se svými kolegy, ať už z federální, či první české vlády, prosadili, byla správná. "Já nebudu nikdy tvrdit, že se něco zkazilo. Základ byl položený velmi dobře a žádná velká chyba se nestala," je přesvědčený bývalý ministr pro hospodářskou politiku Karel Dyba.

Poměrně razantní ekonomickou reformu začali přitom politici uskutečňovat hned od počátku 90. let. Změn či liberalizace se měly dočkat ceny, zahraniční obchod, domácí měna i vlastnictví státního majetku. Během pěti let došlo k přeměně centrálně plánované ekonomiky na hospodářství s tržními prvky: vzrostl vývoz, který přestal směřovat výhradně do zemí RVHP, inflace se pohybovala okolo devíti procent, ale postupně klesala, HDP kolísal.

"Nevidím tam zásadní chybu. Drtivá většina majetku se zprivatizovala do správných rukou, byly položeny základy demokracie, lidé i společnost žijí svobodně. Uspěli jsme," tvrdí také Vodička a připouští, že možná transformace právní předběhla tu ekonomickou nebo naopak.

Jenže v té době neexistovalo pevné legislativní prostředí, přijímaly se stovky zákonů ročně a situace pro podnikání se měnila z měsíce na měsíc – zákon byl přijat a do dvou měsíců byl novelizován. I západní účetní standardy se postupně přijaly až po roce 1992.

Jak říká Roman Češka, bývalý šéf Fondu národního majetku, český komunista, když znárodňoval, byl naprosto důsledný. Takže stejný podíl státního vlastnictví, jako byl v Česku, pak už měla snad jen Albánie. "V Polsku nebo Maďarsku vždycky zůstalo aspoň 10 procent v soukromých rukou, takže měli výhodu, že existoval jakýsi soukromý sektor a ten museli mít ošetřený zákonem. To tady nebylo," vysvětluje. Nikdo tedy vlastně nevěděl, podle jakých pravidel se chovat, na základě čeho se rozhodovat.

Osob, které zasáhly do dějin, bylo mnohem víc. Z nejvyšších míst je sesadil nedostatek zkušeností, nešťastná rozhodnutí nebo prostě "jen" volby. Ztratily se z očí davů, jejich jména dávno neplní stránky novin a funkce, které jim tehdy pomohly zapsat se do historie v dobrém nebo špatném, jsou dávno spojovány s jinými osobami.

Jsou to otázky hodné vědomostní soutěže: kdo dnes ví, kdo byl Jiří Skalický a co bylo jeho úkolem (ministr pro správu národního majetku), jaký úřad řídili Jan Vrba (průmysl) nebo Jan Stráský (dopravu)? Nakonec mezi mnoha jmény zásadními pro transformaci české ekonomiky Ekonom vybral zmíněných šest "prvních vládců Česka".

Co tedy v současnosti dělají?

V týdeníku Ekonom najdete příběhy následujích reformátorů:

- Roman Češka, bývalý šéf Fondu národního majetku

- Tomáš Ježek, exministr pro privatizaci

- Karel Dyba, bývalý ministr pro hospodářskou politiku

- Ivan Kočárník, exministr financí

- Petr Čermák, bývalý místopředseda ODS, federální ministr vnitra

- Jindřich Vodička, exministr práce a sociálních věcí

Nové číslo Ekonomu si můžete koupit i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu a iPhonu.