Japonský syndrom vstupuje do Číny. Další oslabování čínského jüanu je nezbytné

Čína v současné době zažívá přesně to, čím si v minulosti prošlo Japonsko. To má za sebou výrazné zpomalení hospodářského růstu vyvolané opětovnými žádostmi Spojených států o omezení exportu. Koncem 80. let a zkraje 90. let USA kritizovaly Japonsko jako "nepoctivého obchodníka" kvůli jeho prudce stoupajícím vývozům.

Spojené státy přednesly příkré a zjevně věrohodné pohrůžky, že omezí japonský dovoz, a podařilo se jim přimět zemi k nadhodnocení jenu. To ovšem přispělo k tomu, že japonský růst v tu ránu ztratil energii a začal brzdit. Teď se to možná děje znovu: rovněž čínský růst zřetelně zpomaluje pod vahou nadhodnocené měny.

Japonská měna v 60. a 70. letech v reakci na posilující ekonomiku postupně zhodnocovala. Pak ale přišly obchodní tlaky Spojených států, a Japonsko v polovině 80. let souhlasilo se zásadní restrukturalizací měny, která začala takzvanou Dohodou z hotelu Plaza v roce 1985.

Jen v rámci této intervence podstatně zhodnotil, už mezi lety 1984 a 1988 dosáhlo reálné posílení zhruba 50 procent a růst japonského exportu byl ten tam.

Po krátkou dobu ještě pokles exportu vyvažoval boom domácích investic. Zdálo se totiž, že jen nemá jinou možnost než stoupat, do Japonska se tak hrnuly cizí peníze, které ovšem pouze sytily finanční bublinu. Po jejím splasknutí na počátku 90. let země vstoupila do dvou desetiletí stagnace.

Navzdory chronicky chabé výkonnosti ekonomiky Spojené státy nadále na Japonsko naléhaly, aby během tohoto období zachovávalo nadhodnocený jen. Opakovaně jsem se ptal vysoce postavených úředníků japonského ministerstva financí, proč dovolují, aby přetrvávalo reálné zhodnocování měny. Vždyť si tím zavírali možnosti růstu prostřednictvím exportu. Odpověď byla vždy stejná: Japonsko se bálo obchodní odvety Američanů.

Teprve po odstartování kvantitativního uvolňování, jež iniciovala japonská centrální banka po vyhlášení "abenomiky" v roce 2012, reálné zhodnocování jenu mírně ustoupilo. Jak se dalo očekávat, americká průmyslová lobby si opět stěžuje, že Japonsko manipuluje s měnou, přestože reálná devalvace po roce 2012 pouze umazává předchozí reálné zhodnocování.

Číně teď hrozí, že projde obdobným vývojem. Prudce rostoucí export v polovině první dekády nového století přiměl americké představitele k pohrůžkám obchodní odvetou, pokud čínské orgány neuskuteční kroky k omezení vývozu, nastartování procesu zhodnocování měny a posunu ke "spotřebou taženému růstu". To je stejné poselství, jaké si kdysi vyslechlo Japonsko.

V roce 2007 začala čínská měna skutečně strmě zhodnocovat. Podobně jako v Japonsku toto posilování destabilizovalo kapitálové toky a začala se nafukovat finanční bublina. Reálné zhodnocování vedlo rovněž k výraznému zpomalení růstu exportu.

V letech 2007 až 2014 čínská měna zhodnotila v reálných hodnotách dle koše měn o 32 procent; v květnu 2015 (poslední měsíc předloženého indexu) její celkové zhodnocení dosáhlo už 40 procent. Promítlo se do toho nominální posílení vůči americkému dolaru společně s faktickým zhodnocením vůči euru, jenu, korejskému wonu a dalším měnám.

Jüan zůstává vysoce nadhodnocený, navzdory srpnovému mírnému nominálnímu oslabení proti prudce rostoucímu dolaru. Další oslabování čínské měny se zdá nezbytné, chce-li Čína pozvednout svůj uvadající hospodářský růst a vyhnout se dlouhodobé "japonské pasti".

Je důležité poznamenat, že mnoho ze zvýšených čínských vývozů by nesměřovalo do USA a Evropy, ale do Afriky a Asie, zejména ve formě infrastrukturních zařízení a dalšího strojního vybavení. Nicméně politické tlaky z USA a Evropy, projevující se obviněními z manipulace měny a nepoctivých obchodních postupů, jakož i mylné čínské představy o "prestiži" jüanu by mohly Čínu vést k odporu vůči všem smysluplným kurzovním korekcím.

© Project Syndicate 2015
www.project-syndicate.org