Klavíry pro celý svět

Společnost Petrof patří k největším výrobcům klavírů a pianin v Evropě. Její zakladatel Antonín Petrof začínal v roce 1864 v Hradci Králové a během 35 let se mu podařilo prorazit nejen v tehdejším mocnářství, ale i v celé Evropě a jeho synům pak už v celém světě.

Kromě technické invence a obchodního nadání Petrofové stavěli na poctivé ruční práci, pečlivém výběru materiálů a zkušených řemeslnících. Což platí i dnes, kdy se za komunismu znárodněná společnost postupně v průběhu 90. let vrátila do rukou slavné podnikatelské rodiny. Důležitou přísadou, která dodává hudebním nástrojům značky Petrof nezaměnitelný romantický zvuk i krásu, zůstává zručnost a zkušenost, které se dědí už více než 150 let. Nikoliv náhodou měli klavír značky Petrof vedle věhlasných hudebníků i císař František Josef I. nebo prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk či Václav Havel.

Z truhláře tajným radou

Antonín Petrof se vyučil truhlářem přímo v otcově dílně. Už jako učedníka ho zaujala konstrukce klavírů, a tak odešel ke svému strýci do Vídně, který tam měl dílnu na jejich výrobu. Jak připomíná Karel Foltin v publikaci Největší osobnosti našich dějin, zůstal tam čtyři roky, dokud se nenaučil vše, co se stavby a ladění pian týkalo, a sám neuměl postavit celý hudební nástroj.

Kvalifikaci si pak doplnil jako tovaryš v uznávaných rakouských firmách na výrobu hudebních nástrojů Ehrbar a Schweighofer, kde si také vydělával na vybavení vlastní dílny.

Tu nakonec nikdy neotevřel. Vrátil se ke svému otci do jeho podniku v Hradci Králové a tam na koleně sestavil a pak prodal první čtyři klavíry vybavené vídeňskou mechanikou. V roce 1864 získal živnostenské oprávnění a vzápětí, po otcově smrti za epidemie cholery, zdědil truhlárnu a okamžitě ji převedl na klavírnickou dílnu se šesti zaměstnanci.

Peníze na rozšíření výroby a pak i přestěhování slibně rostoucího podniku do větších prostor bývalého zájezdního hostince na okraji města získal sňatkem. Obchodně zdatná manželka Marie vedla i účetnictví a později, ve zralém věku, se stala prokuristkou firmy.

V nové továrně se vyráběly zdokonalené klavíry založené na nejmodernějších technických novinkách, které začínající podnikatel bedlivě sledoval. Zdokonalil anglickou klavírní mechaniku a na základě tohoto zlepšení získal náskok před vídeňskou konkurencí. Podobný význam mělo zavedení litinových rámů, na něž se nejen lépe upevňovaly struny, ale které rovněž zlepšovaly zvuk klavíru.

Obojí dohromady přineslo úspěchy na výstavách a hlavně další zakázky. Rozrůstající se firma Antonín Petrof - Fortepiano Fabrikation si mohla dovolit jít s dobou: obstarala si parní stroj a majitel pak rád mluvil o parostrojní továrně. A jako druhý ve městě nahradil svíčky a petrolejky v dílnách elektrickým osvětlením. Od roku 1880 začala firma vyrábět pianina a dalším krokem vpřed se stala konstrukce vlastních klávesnic a celé mechaniky. Petrof se tak stal nezávislým na jiných dodavatelích a k tomu začal tyto součásti dodávat ostatním výrobcům jak v Čechách, tak v zahraničí. Jeho soběstačnost posílilo i vybudování vlastní pily.

V té době byla firma známá za hranicemi českých zemí: vyvážela klavíry a pianina do Vídně a do Saska a pak otevřela pobočku v maďarském Temešváru. Doma začala přebírat menší konkurenty v Hradci Králové a Litomyšli a Petrof získal i firmu svého strýce v hlavním městě monarchie, v níž se kdysi vyučil. Ve Vídni vyrostl velký sklad a servisní středisko.

Petrof získal ocenění na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, své výrobky vzápětí představil v Londýně, Paříži i Petrohradě a před koncem století obdržel titul "císařský a královský stavitel pian", a stal se dokonce tajným radou.

I v pokročilém věku, kdy se již stahoval z každodenního rozhodování, si Antonín Petrof uchoval zájem o všechno nové. Jako první měl v Hradci Králové automobil.

Další růst firmy přinesl její přeměnu na veřejnou obchodní společnost, do jejíhož vedení nastoupila trojice podnikatelových synů. Před první světovou válkou už stáli v čele největšího výrobce klavírů a pian v Rakousku-Uhersku a slávu značky Petrof šířil například uznávaný (a v Čechách narozený) vídeňský hudební skladatel a dirigent Gustav Mahler. Piana dodávali také do škol a zákazníky přesvědčovali jak tvrzením, že jsou ve srovnání s ostatními levnější, tak i pětiletou zárukou.

Zlatý věk

Třicetitisící nástroj firmy Petrof dostal darem arcivévoda František Ferdinand d'Este v dubnu 1914, pár týdnů před osudným sarajevským atentátem. Následný světový konflikt na firmu těžce dolehl, dva synové oblékli uniformu a do zákopů musela odejít většina zaměstnanců. Zbyla jich jen třetina, ve výrobním programu postupně převážily bedničky na granáty pro armádu.

Po první světové válce a smrti zakladatele vedl firmu triumvirát bratrů - Jan, Antonín a Vladimír. Kdysi ve firmě svého otce museli začínat od píky, ze všeho nejdřív se učili zhotovovat ozvučné desky, klávesnice a napínat struny. Později vyjeli za zahraničními zkušenostmi, hlavně do Londýna.

Díky svým zkušenostem z praxe dokázali obnovit výrobu a navázat zpřetrhané obchodní kontakty.

Firma nyní měla daleko širší záběr. Exportovala do celé Evropy, hlavně do Velké Británie, Belgie a Skandinávie, a nově také za oceán, do USA, Indie a Číny. Nástroj s pořadovým číslem 40 tisíc si ostatně koupil Číňan s poněkud zvláštním jménem Tensin Prihoda.

To vše nešlo bez velkorysých investic, s nimiž se začalo ještě v chaotickém roce 1919, kdy se ekonomika nového státu potýkala s řadou problémů. Vyrostla sušárna dřeva a pak tovární budova o pěti patrech s velkým skladištěm. Společnost založila filiálku v Žilině. V Londýně, společně s jedničkou na trhu, německo-americkou společností Steinway, otevřela obchodní zastoupení. Při nástupu třetí generace se rodina také dohodla, že řízení podniku bude svěřeno vždy jednomu synovi jednoho otce.

Koncem 20. let skoro 400 zaměstnanců každoročně vyrábělo přes dva tisíce hudebních nástrojů, třeba - jak uvádí hudební znalec Luboš Stehlík - i speciály pro misionáře do Afriky. Škála byla opravdu široká, šlo o orchestrální, koncertní, salonní i kabinetní klavíry. Zavedla se i malosériová výroba elektropneumatických a elektroakustických pian. Čas zbyl na ještě větší experimenty - firma představila spektrofon, klavír, jehož klávesy byly za pomoci elektrických kontaktů spojeny se světly. Šlo vlastně o svérázného, a dobovou kritikou naprosto rozcupovaného, předchůdce barevné hudby.

Zlatou dobu, která kopírovala celosvětovou konjunkturu, vystihoval dobový reklamní slogan: "Petrofův nástroj vám poskytne vyšší hodnoty než obnos, který naň vynaložíte, a přitom vás bude nejen těšiti, ale i reprezentovati." V superlativech tehdy o koncertních nástrojích značky Petrof mluvili i hudebníci jako Jan Kubelík či Rudolf Firkušný.

Ranou pro byznys se ovšem stal další světový konflikt. Už po zabrání pohraničí firma přišla o řadu skladů a mnoho materiálu. Za okupace počet dělníků klesl na čtvrtinu a ve výrobním programu opět převládly bedny na munici. Přesto se výroba klavírů udržela, víceméně ilegálně. Udivující bylo, že i za okupace po nich byla nemalá poptávka, podstatně vyšší, než bylo možné uspokojit.

Hned po osvobození, ještě v roce 1945, začala firma nabírat zaměstnance a Petrofovi se chystali na velkou expanzi stejně jako před čtvrtstoletím. Vycházeli z úsudku, že konkurence v západní Evropě má rozbité továrny a že po kvalitních nástrojích z Československa bude na celém kontinentě i v zámoří enormní zájem. Místo toho po třech letech přišlo znárodnění. Po vykonstruovaných obviněních a následných soudech rodina přišla o majetek a musela se sestěhovat do jediné ze svých vil. Po léta se pak její členové živili jako prodavači, dělníci či pokladníci.

Návrat po čtyřech desetiletích

Po roce 1948 firmu převzaly obří dřevozpracující závody a později státní podnik Československé hudební nástroje. Renomé kdysi proslulé značky upadlo, protože nové vedení před jakostí preferovalo objem produkce, a navíc neumělo patřičně komunikovat s cizinou. Tradice dokonalé práce nicméně přetrvala a koncertní křídla z Hradce Králové i po polovině minulého století oceňovali Duke Ellington či Ray Charles. V roce 1954 bylo založeno vývojové oddělení a o čtyři roky později Československo obdrželo zlatou medaili na Světové výstavě EXPO v Bruselu za koncertní klavír Petrof Mondial. Nástroje se stále vyvážely, například do Nizozemska a Itálie. V 80. letech minulého století se továrna osamostatnila, a dokonce i přejmenovala: vrátila se k názvu Petrof.

Po pádu komunismu se rodina v čele s pravnukem zakladatele Janem Petrofem, který nastoupil jako obchodní ředitel, do firmy vrátila. Majetková proměna ale trvala až do roku 2001, protože Petrofovi v restitucích dostali zpět jen čtyři procenta z majetkových podílů. Zbytek podniku si přibližně za čtvrt miliardy korun koupili spolu s dalšími provozy, které s výrobou hudebních nástrojů nesouvisely. Kvalita šla nahoru a o slavné kupce nebyla nouze. Jedním z nich se stal i Paul McCartney z někdejších Beatles. Firma opět dodává také pianinové a klavírové mechaniky vlastní konstrukce, má vývojovou laboratoř a přichází s vlastními patenty. Pro nejnáročnější zákazníky vyrábí na objednávku. Piana se s vysokým využitím ruční práce vyrábějí stále na stejném místě, v továrně v Hradci Králové, a vyvážejí se do více než 70 zemí.

2 tisíce

Tolik hudebních nástrojů ve 20. letech minulého století vyráběla ročně firma Petrof.

Petrof

- Přední evropský výrobce pianin a klavírů. V roce 2013 zaměstnával 219 lidí a tržby dosáhly výše 211 milionů korun.
- Jde o rodinný podnik, který od svého vzniku sídlí v Hradci Králové. V jeho čele stojí Zuzana Ceralová Petrofová.
- Loni vyrobil 1750 hudebních nástrojů, které především vyvezl, a to do 70 zemí světa.
- Má dceřinou společnost v USA, orientuje se ale i na východní trhy, v posledních letech roste zejména význam obchodů s Čínou.

"Poctivá ruční práce, kvalitní materiály a neustálé novinky," řekl Antonín Petrof

Kvalita klavírů se značkou Petrof přežila znárodnění. V roce 1958 přišlo ocenění na Světové výstavě v Bruselu.

Foto: Petrof, Getty Images