Říká se, že jediné, co člověk musí, je umřít. Tím to však přinejmenším podle autorů daňového řádu nekončí. Stanovuje totiž, že pro účely správy daní se na zůstavitele hledí tak, jako by žil až do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. A kdo podle zákona žije, musí platit daně.
Zákonodárce naštěstí netrvá na tom, aby daňovou povinnost zůstavitele platil samotný zůstavitel, ale osoba spravující pozůstalost, a to vlastním jménem na účet pozůstalosti. Učinit tak musí minimálně dvakrát, navíc poměrně rychle. Jednou musí podat daňové přiznání do tří měsíců ode dne smrti zůstavitele: za období do jeho smrti. Druhé daňové přiznání musí být podáno do 30 dnů ode dne skončení řízení o pozůstalosti: za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Pokud mezi úmrtím zůstavitele a skončením řízení o pozůstalosti proběhne více zdaňovacích období, je potřeba zvážit, zda nevznikla povinnost podat daňové přiznání i za tato období.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 40 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Martin Hrdlík
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



