Velká Albánie, Valonsko a samostatné Skotsko. Evropa se může změnit k nepoznání

Nejistota ohledně dalšího vývoje v Řecku vyvolává spekulace i o podobě celého kontinentu, protože jeho stabilizující faktor - Evropská unie - se otřásá. Nejde vlastně o žádné překvapení, protože Evropa, i pokud jde o hranice a státy, je v pohybu nejméně sto let. Zejména v době válek a krizí.

Na její mapě se tak během několika let skutečně může objevit Skotsko, Katalánsko či Valonsko, možná Baskicko nebo Benátsko. Na opačné straně by zase vyrostla Velká Albánie a na úkor sousedů se rozšířilo Maďarsko, zatímco Ukrajina by se scvrkla. Některé státy mohou zmizet úplně, například Moldávie, která má blízko k hospodářsky silnějšímu Rumunsku.

Nacionalismus se totiž po pádu velkých projektů i ideologií stává hlavní silou, a co víc: získává hospodářskou podobu. Spolu s ním narůstá volání po autonomii a otevřený separatismus.

Ukázkou je Skotsko. Podle mínění mnoha jeho obyvatel si země po oddělení od Velké Británie ekonomicky polepší. Neúspěchem referenda nic neskončilo, dominantní Skotská národní strana ujišťuje, že se pokusy o vyhlášení nezávislosti budou opakovat.

Podobné je to v Katalánsku, nejbohatším regionu Španělska. I tamní regionální vláda soudí, že nezávislost by znamenala vzestup a například by přinesla snížení nezaměstnanosti o deset procentních bodů. Podle katalánského historika Joaquima Colla nejde o nic jiného než o politický populismus.

Na Západě má debata o úpravě evropské mapy jistá pravidla, na východě podobná diskuse snadno přerůstá v drama. Sudem prachu - kromě Ukrajiny - zůstává Balkán. Markantní to je u Albánců. Jejich premiér Edi Rama už v televizi prohlásil, že sjednocení Albánců z Albánie a Kosova je nevyhnutelné a nezpochybnitelné.

Jestli v Evropě zvítězí etnický princip, vrátí se naplno i představa Velkých Uher, tak jak se toho již uprostřed devadesátých let minulého století obával specialista na moderní východoevropské dějiny Jaroslav Valenta. Pro Slováky by nastal problém: nejde o nic menšího než o oddělení jihozápadní části jejich státu včetně Žitného ostrova.

Současná hnutí za samostatnost mají mnohé vzory z 19. a počátku 20. století. I tehdy hrála význam ekonomická motivace, například norští obchodníci byli nespokojení s celní a berní politikou dánského státu a pociťovali jako újmu, že finanční transakce byly soustředěny do Kodaně.

Na místním hnutí za nezávislost v Pobaltí se podíleli lotyšští loďaři a statkáři, estonští řemeslníci a finští velkopodnikatelé. Hybnou silou národních požadavků v Českých zemích nebo v Baskicku byli zase malovýrobci. Ačkoliv zájem byznysu na odtržení od tradičních států nelze v minulosti zdaleka doložit vždy, málokdo popírá, že se národní hnutí automaticky rozběhla ve chvíli, kdy se neřešily rozpory uvnitř velkých územních celků.

Jak je dnes na tom Česká republika? Při prvním polistopadovém sčítání lidu se k moravské národnosti přihlásil více než milion lidí a vážně se uvažovalo o federalizaci. Obava z dalšího štěpení, rozšířená v kruzích kolem Václava Klause, ale zabránila obnovení Moravsko-slezské země, která by se pro separaci mohla stát základem.

Dnes je volání po samostatné či alespoň autonomní Moravě utlumeno, nicméně radikálně naladěný Moravský národní kongres dál název Česko pokládá za matoucí. "Nelze jej používat pro označení celé republiky. Žádáme a navrhujeme přijetí nového názvu pro náš stát - Republika Čechy a Morava, respektive Českomoravská republika," píše se v jeho prohlášení.

Zatím jde o marginální záležitost a Česko, bez ohledu na Romy, Vietnamce a Ukrajince, zůstává národnostně homogenním státem, což je v neklidných dobách zárukou klidu.

Zato z hlediska mezinárodního postavení převažuje při hodnocení opatrnost. Třetina vývozu jde z Česka do Německa a nikdo jiný ze středoevropského regionu tak těsnou vazbu na Berlín nemá. Z pohledu historické geografie nejde o nic jiného než o návrat Svaté říše římské národa německého.

Takže někde se Evropa štěpí, jinde zase spojuje. Co by na to řekli naši obrozenci?

Velké téma o neklidných hranicích uvnitř Evropy najdete v aktuálním čísle týdeníku Ekonom, které si můžete koupit i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu, iPhonu a tabletu Samsung.