Rekordní prodeje vozů táhnou hlavně firmy. Na rodiny automobilky nemyslí

Registrace nových osobních aut vzrostly v prvním pololetí tohoto roku o více než pětinu a český automobilový trh má v letošním roce nakročeno na historický rekord. Na privátní zákazníky však připadá jen čtvrtina prodaných aut, což je velice málo.

Za impozantními celkovými čísly stojí ve velké většině poptávka firem. Část této poptávky je přitom generována zvnějšku: Pokud si zde třeba německý zákazník vybere nový vůz (čemuž nahrává současný kurz koruny) a chce si jej domů odvézt po vlastní ose, nutně potřebuje nějakou poznávací značku. Tu získá nejsnáze tak, že si vůz na sebe na jeden den zaregistruje česká firma.

Lidé z branže tvrdí, že se z toho stal zajímavý byznys – v zemi údajně existuje řada společností, které byly založeny jen proto, aby na sebe registrovaly auta určená k odvozu do ciziny.Také ovšem dochází k tomu, že někteří prodejci, kteří nutně potřebují splnit plán, si část vozů registrují sami na sebe a následně je prodávají se slevou jako ojeté, a to buď ve vlastní prodejně, nebo u sesterské společnosti v zahraničí.

Nicméně český trh bezpochyby roste i tehdy, když celkové výsledky očistíme o krátkodobé, neprůhledné a účelové registrace. I po tomto očištění však zůstává převaha firemních registrací drtivá, mnohem vyšší než v době kolem krize a zároveň podstatně větší než v jiných evropských státech.

Je přitom zjevné, že čeští zaměstnanci již necítí tolik obav a překonali období úporných úspor. Ve velkém nakupují elektroniku a ostatní spotřební zboží, poptávají práci zedníků, truhlářů, instalatérů i dalších řemeslníků. Z tohoto oživení těží tuzemské podniky, což se projevuje ve zvýšené firemní poptávce po automobilech. Otázka však je, zda a kdy se zlepšení hospodářské situace projeví i v tom, že by si nová auta kupovaly také nepodnikající rodiny.

Zatím dochází hlavně ke zvyšování dovozu ojetých automobilů, přičemž roste i jejich stáří. Důvody mohou být dva. Jedním je zdejší nízká úroveň platů, která způsobuje, že příslušníci některých sociálních skupin, kteří si jinde běžně dopřávají nová auta, u nás na nový vůz prostě nenašetří. Druhým důvodem však může být, že se v posledních letech prohlubuje rozpor mezi tím, co nabízejí automobilky, a tím, co řadoví čeští zákazníci skutečně potřebují.

Výrobce okouzlily možnosti globálních modelů, a tak se rozměry i celková filozofie dnešních aut hodí spíše k provozu na hypermoderních autostrádách v Šanghaji než na českém venkově, kde silnice byly projektovány v časech Marie Terezie a stavitelé garáží počítali nanejvýš s modelem Škoda 1000 MB, nikoli s křižníkem silnic. Automobilky se také velice rády chlubí, že jejich novinky mají například multifunkční volant a dotykový displej, ale mnohý tuzemský motorista by spíše uvítal, kdyby prostřednictvím volantu ještě cítil, co se pod koly děje, a za jízdy se nechce dívat na displej, nýbrž by uvítal lepší výhled z vozu. Třeba takový, jaký byl před patnácti lety ještě samozřejmostí.