Kludský: Nebezpečný byznys v manéži

Cirkus Kludský byl po celé střední Evropě pojmem. Za sedm desetiletí ho vybudovala dynastie principálů, z nichž nejslavnějším byl Karel Kludský mladší. Ten ho k největší slávě přivedl v dobách první republiky. Vybudoval velkocirkus, k jehož přesunu z místa na místo bylo třeba několika vlaků. Šlo ale o tvrdý byznys, neustálé střídání pádů a vzestupů, oslnivých úspěchů i nových začátků. Nejen kvůli tvrdé konkurenci v oboru, ale také v důsledku faktu, že poptávka po lidové zábavě sice raketově rostla v době klidu a konjunktury, zatímco války a hospodářské těžkosti dokázaly i kvetoucí podnik zakrátko úplně zničit. Světová hospodářská krize v roce 1934 cirkus Kludský definitivně zlikvidovala.

Současně šlo o práci navýsost dobrodružnou, protože diváky podobně jako kdysi ve starém Římě přitahovaly hlavně šelmy a s nimi spojené nebezpečí. Řada Kludských proto lásku k profesi a zvířatům zaplatila životem. Reagovali na to svého druhu fatalismem a lapidární větou: "V manéži neplatí protekce, tam se nedá lhát."

Lvi jako kapitál

Zakladatel cirkusové tradice Antonín Kludský se narodil v roce 1826 v Bukovníku na Šumavě a tvrdil, že jeho dávný předek byl polským šlechticem. Na jeho kariéře to rozhodně nebylo vidět: začínal od píky jako potulný kejklíř a předváděl po okolních vesnicích loutky, akrobacii na provaze a od roku 1860 několik cvičených zvířat. Zprvu opice a papoušky, a když se trochu zmohl, pořídil si v Hamburku slonici.

Spíše než o klasický cirkus, na který si od 18. století zvykala evropská velkoměsta, šlo ještě o pouhou menažerii, tedy zvěřinec s jednoduchými drezérskými vystoupeními přímo v klecích. Kludského snem bylo vyrovnat se jednou velkým cirkusům, které přijížděly do Prahy z Francie a Německa a které kromě exotických tvorů předváděly ukázky jezdeckého umění, klauny a akrobaty.

K rozšíření podniku přispěla tragédie u konkurence. Když v cirkuse Kreutzberg v Lipsku zadávil lev principála, Kludský využil situace a větší část "osiřelých" zvířat výhodně koupil. Načas dokonce převzal zaběhnuté jméno, nakonec však podnik přejmenoval a provozoval pod vlastním značkou. Na reklamní cedule už psal, že jde o největší cirkusovou společnost v celém Českém království.

Jeho největším kapitálem byly velké šelmy: čtyři lvi, leopardi, jaguáři a medvědi. A hned poté početná rodina, kterou v cirkuse zaměstnal. Šlo o 20 synů, dcery neměl. Tři z nich však při nebezpečné práci s dravými zvířaty zahynuli a další utrpěli vážná zranění.

Zdrcující byla smrt nejstaršího Antonína, s nímž se najisto počítalo, že po otci převezme vedení podniku. V den své svatby se chtěl před nevěstou a hosty předvést parádním číslem - cvičením lvů -, a ti, rozzuření pravděpodobně svátečním oblečením krotitele a voňavkami přítomných dam, ho v kleci napadli a roztrhali.

Byla to svého druhu morbidní reklama. Nechtěná, ale fungovala. Podle dobového svědectví kdekdo z širého okolí chtěl vidět lvy, kteří zabili ženicha přímo na svatební hostině. Lidé přijížděli z Vídně, Brna, zblízka i zdaleka.

Místo kněze principálem

Kvůli rodinné tragédii se řízení cirkusu v roce 1891 chopil druhorozený Karel, který kvůli tomu s nemalou úlevou odešel z kněžského semináře v Hradci Králové.

Šlo o nový začátek. Vyplatil bratry, prodal loutky a kolotoče a soustředil se jen na zvířata. Postupně vybudoval cirkus známý po celé střední Evropě. Nebylo to hned a musel překonat řadu obtíží, hlavně častý úhyn drahých zvířat. Pomoc hledal u vídeňských zvěrolékařů, stejně ale musel v severoněmeckých přístavech kupovat stále nová. V Německu také často vystupoval, nakonec ho ale z Mnichova i s podnikem vykázali poté, co mu z klece utekl lev a několik lidí si ve zmatku při útěku před jeho zuby zlomilo ruce a nohy.

Na druhou stranu také jemu přálo štěstí. V dalekém Temešváru za poloviční cenu koupil zkrachovalý cirkus Enders a kromě vozů a stanů získal obdivovanou sestavu cvičených koní, což umožnilo rozšířit repertoár. Protože nikdo nevěděl, jak s nimi zacházet, musel nejdříve jeho syn Karel narychlo odjet do Vídně a absolvovat tam u vyhlášených cirkusových mistrů jízdní akademii.

V rozjezdu Kludské brzdila nekalá konkurence - policie nikdy nic nevyšetřila, bylo však jisté, že jim zvířata někdo opakovaně tráví arsenikem. Protože principál netušil, kdo z jeho zaměstnanců to má na svědomí, cirkus rozpustil a obnovil ho s jinými lidmi, například s věhlasným českým zápasníkem Gustavem Frištenským.

Zaměstnanci vůbec představovali početné a pestré společenství. Nejvíce zastoupeni byli Češi a Němci, nechyběli ale ani Japonci, Číňané či lidé z Austrálie nebo černé Afriky. Jen kapela měla v některých úspěšných letech na 40 muzikantů.

V Praze vystupoval hlavně v Holešovicích a vrcholnou produkcí se stala inscenace loveckých výjevů z Indie, v níž vystupovali sloni a tygři.

Pohromou pro oblíbený a prosperující cirkus putující po celém Rakousku-Uhersku se stala první světová válka. Do stanu najednou nikdo nechodil, zaměstnanci trpěli hladem a zvířata také. Začala se navzájem požírat, řada z nich musela na jatka a jiná zase lidé z okolí kradli na maso. Podnik se scvrkl, v zimě 1916 zůstalo z někdejších 400 zvířat jen 18 a podle pozdějších vzpomínek přemýšlel principál s manželkou o společné sebevraždě.

Změna k lepšímu přišla až s koncem války, i když skutečné oživení nastalo až počátkem 20. let. Po nakoupení a vycvičení nových zvířat a když odezněla poválečná hospodářská krize a lidé zase měli peníze a byli ochotni je utratit za zábavu. Základnou cirkusu, který dosáhl předválečné velikosti v roce 1922, se stal Jirkov u Chomutova. Kludští tam koupili vilu a přilehlé pozemky jim posloužily jako zimoviště pro zvířata.

Stárnoucí Kludský už ale podnik nezvládal. Nejprve mu z vlaku při převozu uteklo šest ledních medvědů a čtyři z nich na kolejích zahynuli. O málo později se nervově zhroutil, když se na turínském karnevalu jeho sloni, mezi které někdo z diváků hodil rachejtli, splašili a způsobili zmatek a značné škody. Severoitalské město podle tamních novin vypadalo jako po zemětřesení.

Mikešův Kludský

Direktorský post v roce 1926 převzal syn Karel a s pomocí bratra Rudolfa, který se staral o administrativu, dovedl podnik ve zbývajících letech konjunktury na vrchol. Velkocirkus tehdy měl 800 zvířat a přepravoval se ve dvou stovkách vozů nakládaných jednou na 86 vagonů.

Nejznámější český principál, o němž psal Josef Lada ve svém Mikešovi, ručil za uměleckou stránku programu a specializoval se na drezuru slonů. Při jednom čísle jich měl kolem sebe 24. Maskotem cirkusu ostatně byla slonice Baby, kterou mu kdysi otec daroval k patnáctým narozeninám.

Obrovský byl i cirkusový stan. Ovál šapitó se třemi manéžemi měřil 200 x 65 metrů a vešlo se do něj 10 tisíc diváků. Zvířata denně potřebovala šest tun sena, maso ze čtyř koňů, dva metráky rýže, 150 litrů mléka a 50 kilogramů ovoce. Slonice Baby měla výsadu a dostávala kromě ovsa, brambor a čaje kvůli lepší náladě denně čtyři litry rumu.

Kludský ale neměl jen zvěřinec, zaměstnával také výkvět světového cirkusového umění včetně čínských žonglérů a 60 klaunů.

Pověstnou byla direktorská maringotka přivezená z Hannoveru. S bohatou štukaturou, pěti místnostmi, centrálním vytápěním a teplou vodou. Podle dobových svědectví byla, co se vybavení týče, srovnatelná se salonním vagonem prezidenta Tomáše G. Masaryka.

Podnik byl stále na cestách, protože v Československu, kde navíc existovala silná konkurence v podobě cirkusů Berousek či Kellner, by se takový kolos neuživil. Dřívější cesty po monarchii kopírovaly hlavně výjezdy do nástupnických států a do Itálie. Tam, přes potíže s mussoliniovskými úřady - Kludský odmítl představení pro fašistické gardisty -, navštívilo v roce 1928 jeho cirkus za dva měsíce více než 600 tisíc hostů.

Velké úspěchy slavil také v Rumunsku, jehož vláda si však kvůli špatným vztahům se SSSR vymínila, že mezi vystupujícími nebudou žádní Rusové.

S příchodem hospodářské krize však nastaly těžké časy. Lidé večer postávali před stanem, poslouchali hudbu a pozorovali pestrá světla, avšak lístky nekupovali. Představení se stala hluboce prodělečnými a nepomohlo ani vybírání štací podle toho, kde zrovna bylo levné seno. Přerostlý podnik se rozpadal a propouštěl personál.

Kludští, jak připomíná Hanuš Jordán z Národního muzea, se marně pokoušeli darovat některá zvířata pražské zoo. Některé kusy nakonec prodali handlířům, jiné šly do francouzského cirkusu Amar.

V roce 1934 nejslavnější evropský cirkus, který se stal předlohou pro knihu Cirkus Humberto Eduarda Basse, zkrachoval. Karel Kludský se odstěhoval do Jirkova, a když po roce 1948 přišel o rodinnou vilu, dožil v direktorské maringotce. Krátce ještě pracoval ve státním cirkusu, kterému na počátku komunistické éry řediteloval jeho bratranec. Záhy však odešel a odmítl také místo inspektora v pražské zoo. Raději nastoupil na pilu.

Za politické oblevy po polovině 60. let si na něj úřady vzpomněly poté, co se mihl v televizi, a tak na sklonku života obdržel titul zasloužilého umělce.

Znárodněné maringotky

Značku Kludský používali dál někteří jiní členové rodu, a to i za protektorátu, ale po znárodnění ji převzal národní podnik Československé cirkusy a varieté. Všem cirkusákům byly zabaveny jejich maringotky, rekvizity a zvířata a postupně se stali pouhými zaměstnanci.

Vznikly "vývozní" cirkusové podniky, například Humberto, Slovan či Kriváň. V 60. letech se znovu objevilo i jméno Kludský, ale s původní rodinou už nemělo nic společného, také v tomto případě šlo o státní podnik. I když vlastnická tradice byla přerušena, stále v té době existovaly kvalitní cirkusové programy se špičkovými drezéry a artisty. Ti procestovali okolní země a zavítali i do Japonska a Indie.

Po roce 1989 se jeden z členů rozvětvené rodiny Bohumil Kludský pokusil cirkus obnovit, ale neuspěl. Kludští se v showbyznysu přesto zcela neztratili. Jedním z nich je zpěvák, skladatel a producent Michal David a se zvířaty vystupují potomci slavných principálů žijící dnes ve Francii a Spojených státech.

800 zvířat

Tak velký byl ve 20. letech minulého století cirkus Kludský.

"V manéži neplatí protekce, tam se nedá lhát," řekl Karel Kludský.

Karel Kludský mladší nejen řídil celý podnik, ale byl i uznávaným drezérem slonů. Při některých číslech jich kolem sebe měl i více než 20.

Vrcholným číslem lákajícím diváky pod šapitó byla vystoupení se lvy. Šlo však o krajně nebezpečnou obživu - tři synové zakladatele cirkusu Antonína Kludského přišli o život právě při práci s dravými zvířaty.

Hlavním kapitálem podniku byla od počátku zvířata. Občas se konkurenti Kludské snažili vyřídit tím, že jim je trávili. Na počátku 20. století kvůli tomu bylo nutné cirkus dočasně rozpustit.

V dobách největší slávy v letech před světovou hospodářskou krizí Kludští zaměstnávali také desítky klaunů a žonglérů z celého světa.

Foto: Repro z knihy: Největší osobnosti našich dějin - průmyslníci, podnikatelé, bankéři, Agentura Rubico 2012, ČTK, archiv