Kvóty na ženy ve vedení firem nerovnost nevyřeší. Politici by mohli

Obhájci kvót mají v rukou silné argumenty. Například žebříček Světového ekonomického fóra, který hodnotí míru nerovnosti v postavení žen a mužů - ČR v něm skončila na 96. místě po boku např. Ázerbájdžánu.

Společnosti, které zaměstnávají větší počet žen v řídících pozicích, přitom prokazují lepší ekonomické schopnosti, jak opakovaně vyplývá například z výzkumů americké organizace Catalyst. Vzhledem k faktu, že absolventek vysokých škol je více než absolventů, tak vzdělané ženy představují nevyužitý potenciál.

Otázkou zůstává, čím je vlastně mizivé zastoupení žen v topbyznysu způsobeno. Dovolím si tvrdit, že skutečné příčiny samotné kvóty nevyřeší.

Ženy rozhodně mají při budování kariéry složitější situaci. Je naší úlohou rodit děti. V drtivé většině případů jsme to pak také my, kdo odchází na mateřskou, ať už kratší, nebo delší, a větší část péče na nás zůstává i po celé dětství našich potomků.

A právě zde vidím jádro problému. Vyšší zastoupení žen v řídících pozicích jde totiž ruku v ruce především s harmonizací práce a rodiny. Mám na mysli třeba střídavou rodičovskou dovolenou, dostatek předškolních zařízení pro děti či zvýhodnění zaměstnavatelů, jež nabízejí částečné a jiné alternativní úvazky, usnadňují sladění práce s osobním životem.

To jsou ale úkoly nejen pro zaměstnavatele, ale zejména pro politickou reprezentaci, která by jim měla pomáhat vytvářet optimální podmínky. Místo stanovování limitů pro zastoupení žen by měl stát vytvářet takové podmínky, aby se na různé pozice mohly prosadit samy, aniž by to zároveň znamenalo vzdát se kvůli kariéře mateřství. Ve výsledku přece nejde o podporu žen, ale celých rodin, tedy včetně mužských protějšků.

Jsem si jistá, že inteligentní a kvalifikovaná žena s užitečnou mírou podpory ve smyslu výše zmíněného se dokáže prosadit, a zasloužit si tak respekt mužských kolegů. Kvóty už pak nebudou potřeba. Navíc cílem přece není dosáhnout vyššího počtu žen v topmanagementu za každou cenu, jako spíše rozvinout a více využít schopnosti žen, které jsou v některých firmách přehlíženy, nebo je třeba jim dodat sebevědomí.

Oceňuji snahy paní Jourové i mnoha organizací podporujících ženy v kariéře. Nicméně samotné kvóty nezmění desítky let zažité genderové stereotypy, problém je mnohem složitější. Na zajímavou skutečnost poukázal letošní průzkum Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR: zatímco počet žen ve vedení soukromých firem - byť pomalým tempem - vzrůstá, jejich zastoupení ve vedení státních podniků ustrnulo na úrovni počátku 90. let.

Bylo by tedy zajímavé v prvním kroku sledovat, jak by se případné zavedení kvót osvědčilo právě v těchto firmách, které má pod kontrolou stát.

Lucie Urválková, finanční ředitelka Uniqa pojišťovny v ČR a SR