Biliony na zbrojení mají předejít válce. Jaderný strašák se probouzí

Vysvětlení není složité: zbrojení je asi nejjednodušší reakcí na to, že svět má k ideálnímu uspořádání daleko a že na mnoha místech doutnají konflikty.

Za tím ukrajinským se skrývá letitá rivalita mezi Moskvou a Washingtonem, které trvá desítky let a jež se znovu stupňuje.

Podle Stephena Cohena, někdejšího poradce amerického prezidenta George Bushe staršího (za vlády se zdálo, že velmocenský spor přece jen bude utlumen) teď bohužel chybí "stabilizační pravidla vyvinutá za předchozí studené války. Obě strany znovu agresivně rozmisťují konvenční i jaderné zbraně a testují obranu té druhé ve vzduchu i na moří."

Hlavní zklidňujícím faktorem - bohužel - je tak opět odstrašující raketo-jaderná síla, hrozba "vzájemně zaručeného zničení", a nikoliv obchod a spolupráce na poli vědy i kultury.

Existují ovšem i další krizová místa, která se postupně mohou ukázat nebezpečnější, protože nejsou pod takovou kontrolou. Například východní Asie, kam se přesouvá centrum světové ekonomiky a s tím spojené soupeření o regionální moc a zdroje.

Rostoucího vlivu Číny, atomové mocnosti od roku 1963, se obává celé její okolí a věc ještě komplikuje jaderné zbrojení KLDR. Podle analytiků může snadno nastat řetězová reakce a nukleární hlavice si začnou pořizovat i země jako Jižní Korea, Japonsko či Tchaj-wan, což povede k eskalaci napětí.

Americký politolog Samuel Huntington přitom ve své knize Střet civilizací usuzuje, že nová světová válka může vypuknout právě v této oblasti kvůli sporům mezi Čínou a USA o nově objevená ložiska ropy na dně Jihočínského moře.

Jiné jaderné mocnosti proti sobě už stojí nedaleko odsud, Indie na jedné a Pákistán na druhé straně. Několikrát se spolu utkaly, naštěstí jen pomocí konvenčních prostředků; zejména v boji o Kašmír, který je dnes rozdělen, a při osamostatnění Bangladéše. Obě země mnoho zbraní dovážejí, přičemž Indové nakupují hlavně v Rusku a Pákistánci v Číně a USA.

Jiný scénář nebezpečného konfliktu, který před deseti lety předestřel britský analytik Simon Pearson, vychází z se situace na Blízkému východě. Tam se podle dystopické vize dostane Izrael pod tlak islámských protivníků a zareaguje preventivním úderem, a to i jadernými zbraněmi. Těch totiž na rozdíl od svých nejaderných soupeřů má podle odhadů odborníků od 80 do 400.

Situace se od té doby změnila, ale k horšímu: v oblasti vyrostlo nové nebezpečí v podobě bojovníků Islámského státu. A o jaderné zbraně, otevřeně i skrytě, usilují přinejmenším dva další státy regionu. Saudská Arábie a Írán, které navíc odlišují nejen mocenské zájmy, ale rovněž náboženství - rozdíly mezi sunnitským a šíitským islámem.

Lokální války, zato s ohromným množstvím civilních obětí, hrozí v černé Africe, jak připomínají miliony mrtvých v nedávných bojích v Kongu.

Konflikty jsou rozdmýchávány i stále dražšími zbrojními programy. Řada rozvojových zemí, například zmíněná Saúdská Arábie či Indie, na své armády vydávají stejně nebo už i víc než tradiční západní mocnosti, jako je Velká Británie nebo Francie.

Přitom by se jistě našlo rozumnější využití všech těchto peněz na technologicky podobné projekty, které by však nebyly uplatnitelné v ozbrojeném konfliktu. Zakázky by dokonce mohly dostat stejné firmy, které dnes stojí za vývojem a výrobou zbraní. Například nejdražší pilotovaná expedice na Mars za 400 miliard dolarů by přišla na necelou čtvrtinu sumy, kterou na oltář boha války Marta svět každoročně pokládá.

- Co se nakupuje za peníze určené na zbrojení?

- Kde všude ve světě se dnes ve zvýšené míře zbrojí?

- Jak bude vypadat Putinova nová armáda?

- A kdo by měl převahu, kdyby se střetlo NATO s Ruskem?

Odpovědi na tyto otázky najdete ve velkém tématu týdeníku Ekonom o světových výdajích na zbrojení. Nový Ekonom si můžete objednat i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu, iPhonu a tabletu Samsung.