24 hodin v Havaně: Na skok do města, kde se zastavil čas

Na počátku 20. století se Havana stala nejoblíbenější turistickou destinací v tropickém Karibiku. Zvláště v době americké prohibice zažívalo město zlaté časy, neboť bylo cílem všech bohatých Američanů, kteří si chtěli užít. Jenže pak se objevil Fidel Castro a všechno se změnilo.

Od padesátých let Havana upadla do dlouhého spánku, ze kterého se probouzí až v současné době. I díky tomu má stará Havana obrovské charisma, a pokud ji nepřeválcuje kapitál dravých investorů, mohla by se stát v horizontu deseti až dvaceti let nejkrásnějším koloniálním městem Severní i Jižní Ameriky a jedním z nových magnetů turistického ruchu. Jenže zatím stojí stále na rozcestí, spousta domů je v dezolátním stavu a vyhlídka na záchranu historického centra je poněkud v nedohlednu.

Projekt obnovy

Unikátní projekt záchrany Havany nastartoval před deseti lety vlivný ředitel památkového ústavu Eusebio Leal Spengler, který na projektu historického náměstí Vieja ukázal, jak by mohla stará Havana vypadat.

Jedno z nejkrásnějších míst ve městě bylo na konci dvacátého století totálně zdevastované, sloužilo jako parkoviště a skvostné koloniální paláce se pomalu rozpadaly. Jenže pak se rozběhl velkolepý projekt jeho záchrany, během deseti let prošly všechny paláce na náměstí kompletní rekonstrukcí a dnes je Vieja zářícím klenotem města, které je samozřejmě zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Při opravě náměstí Vieja však nešlo jen o "fasády", ale o celkové využití objektů, které bylo přizpůsobeno turistickému ruchu. V jednom z paláců vzniklo muzeum, v dalším sídlí minipivovar La Muralla a v jiném zase pražírna kávy s kavárnou El Escorial.

Země dvojích cen

V Havaně a samozřejmě na celé Kubě platí dvojí ceny a také se zde používá dvojí měna. Ta první je místní, říká se jí cupky (CUP), a pokud navštívíte podniky pro Kubánce a budete platit v cupkách, ceny jsou neskutečně nízké. Tak třeba malá káva v místním podniku stojí korunu, kopeček zmrzliny padesátník a grilovaná ryba se zeleninou dvacet korun.

Naopak většina cizinců používá a platí tvrdou měnou zvanou cucky (CUC), v níž jsou ovšem ceny mnohem vyšší. Již zmiňovaná ryba vyjde v restauraci sloužící turistům na dvě stě korun a za kávu v centru Havany se platí třicet až čtyřicet korun. Jenom připomeňme, že oficiální průměrný plat ve státní správě se na Kubě pohybuje kolem 760 korun, takže 99 procent Kubánců do podniků s tvrdou měnou nikdy nechodí.

Veterán před Kapitolem

Typickým rysem Havany jsou ulice plné amerických bouráků z padesátých let, které se zde kvůli pozdější izolaci ostrova zachovaly ve funkčním stavu a stále slouží především jako taxi (podle odhadů jezdí na celé Kubě kolem 60 tisíc veteránů značek, jako jsou Buick či Plymouth).

Zatímco místní platí za svezení nicotné částky, turisty vyjde celkem draho, zvláště když si pronajmou nablýskaný kabriolet stojící před Kapitolem, nejznámější budovou ve městě, který byl v roce 1929 vybudován jako kopie slavnějšího Kapitolu ve Washingtonu.

Taková projížďka vyjde zhruba na třicet dolarů, ale rozhodně stojí za to, navíc paradoxně dokumentuje dlouholeté kubánsko-americké přátelství, které se po socialistické revoluci změnilo na zapřisáhlé nepřátelství ke všemu americkému. Ale nyní došlo k prolomení ledů a obě země jsou na cestě ke křehkému příměří.

Po stopách Hemingwaye

Velkým milovníkem Havany byl americký spisovatel Ernest Hemingway, který se do kubánské metropole přestěhoval z USA. Napsal zde novelu Stařec a moře, jež mu vynesla Nobelovu cenu.

Hemingway miloval především dva podniky, v maličké špeluňce La Bodeguita del Medio si dával své oblíbené mojito, zatímco do skvostné secesní El Floridity chodil na legendární daiquiri. Přestože Floridita je turistický podnik a daiquiri zde vyjde na přemrštěných sedm dolarů, stojí za návštěvu, navíc zde osobně potkáte pana Hemingwaye, jehož socha v životní velikosti stojí u barového pultu.