Konec EU bez záruk: Evropa podle Klause by mohla vyvolat démony minulosti

Náhradou má být daleko volnější uskupení, založené nikoliv na nadnárodních institucích, ale na spolupráci tradičních států. To by sice mohlo fungovat jako jakási zóna volného obchodu a šlo by tak o návrat k myšlence Evropského sdružení volného obchodu, kdysi, do chvíle, než z něj vystoupila Velká Británie, konkurence dnešní Evropské unie.

I když je samozřejmě otázkou, zda atomizované ekonomiky jednotlivých evropských zemí, snad s výjimkou Německa, mohou obstát proti konkurenci větších států jako USA, Číny či jednou Indie.

Ještě větším problémem, s ohledem na krvavou historii Evropy, zůstává, jak k takovému rozvolnění rozumně dospět. Václav Klaus občas mluví o rozdělení Československa na přelomu let 1992 a 1993 a při němž skutečně došlo k poklidnému oddělení dvou národních států, jejich ekonomik i měn.

Jenomže záruka, že se civilizovaný rozchod podaří i na úrovni obřího útvaru s půl miliardou mnohojazyčných obyvatel a nacházejícího se už někde mezi konfederací a federací, neexistuje.

Podobných rozvodů, jako byl ten česko-slovenský, bylo v posledních letech ve světě pramálo. Pravidlem bývá vzedmutí vášní, což se ukázalo v Jugoslávii, ukrajinsko-ruském pomezí i na Blízkém východě či v černé Africe. Nikdo proto nemůže vyloučit, že při hypotetickém konci Evropské unie, byť zprvu nepochybně řízeném a zdůvodňovaném řadou argumentů, se nepřižene nacionalistická vlna živená, řečeno obrazně, démony minulosti.

Ti jsou zatlačeni do pozadí, avšak přežívají. Byli při silách po staletí, jsou zakomponováni do dějin, hospodářských zájmů i kulturních vzorců jednotlivých národů a vyskočili na denní světlo v době obou světových válek. Nyní často kolují internetem a pevně zakotvují ve virtuálním světě.

Nebezpečí, že budoucí politici vsadí na národní zájem s velkým "N", populismus a xenofobii, se zatím ještě zdá mimo realitu. Nicméně nejen běžní lidé, ale také diplomaté a univerzitní odborníci byli po celé dvacáté století a vlastně až doposud (viz iluze kolem arabského jara) často překvapováni tím, co vše se nakonec přihodilo.

Hrozbu, že část elit, jak na základě vlastních velikášských úvah, tak pod tlakem z ochablé ekonomiky frustrovaných voličů, dojde k závěru, že při rozpadu evropské jednoty nastává správný okamžik pro prosazení vlastního ega a překreslení hranic či zájmových sfér, nelze odbýt mávnutím ruky.

Ostatně americký geopolitik Robert Kaplan nedávno napsal, že v globální politice přichází čas anarchie a na adresu Evropy, ktreré bohužel do budoucna předvídá marginální postavení, podotýká, že už dnes je dost rozdírána vnitřními konflikty.

Jiný zámořský expert, George Friedman, který podobně jako Kaplan ovlivňuje svými názory velmocenskou politiku USA, jde ještě dál a bez ohledu na evropské spojence bez obalu říká, že se starý kontinent nachází v natolik chaotickém stavu, že by v minulých dobách vedl k válce.

Vzato kolem a kolem: i bez nějakých zásadních změn vyhlídky nic moc.

Velký rozhovor Václavem Klausem o pomalu rostoucí ekonomice, Miloši Zemanovi, mrtvé pravici a o tom, proč na nás Sobotka s Babišem hrají divadýlko, najdete v aktuálním čísle týdeníku Ekonom.

Nový Ekonom si můžete objednat i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu, iPhonu a tabletu Samsung.