Majitel supergrantu: Praha potřebuje konkurenci, naštěstí je tu dravé Brno

"V Brně mají dobře našlápnuto k růstu a mohou se stát českou jedničkou v molekulární biologii a biomedicíně," říká Petr Svoboda z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR, který nyní získal na české poměry velkou částku 56 milionů korun na vlastní výzkum. Je přesvědčen, že konkurence dravého Brna vědcům v metropoli prospěje.

Sám do boje o grant hodně investoval. Využil vzdělávací semináře na Akademii věd, radil se s úspěšnějšími kolegy, ale zkoumal i obvyklé tempo řeči, aby zvolil správný počet slov pro ústní prezentaci.

Propracoval samozřejmě i samotný výzkumný projekt. Bude, zjednodušeně řešeno, u živočichů zapínat prastarý, dnes už nepoužívaný, imunitní systém. Svoboda je přesvědčen, že proti virům může chránit lépe než stávající imunita.

Co bylo při získávání štědrého evropského grantu nejnáročnější?

Hodnocení předložených projektů je dvoukolové a druhé kolo vrcholí pohovorem. Člověk má 10 minut na to, aby před porotou prezentoval své plány. Je velmi obtížné vtěsnat do tak krátké doby vše podstatné o projektu. Hodně mi pomohla zpětná vazba. Když jsem dva týdny před pohovorem přednášel ve Vídni, zastavil jsem se u svého známého, špičkového vědce, a prezentaci jsem mu předvedl. Přišla mu strašně suchá, bez šťávy. Vůbec nechápal, proč by mi měl někdo na základě téhle prezentace dát dva miliony euro na výzkum.

Takže pak jste svou prezentaci předělal?

Ano. Zjednodušil jsem jí a víc zdůraznil význam toho projektu. Pak už jen zbývalo vejít se do požadovaných 10 minut. Na internetu jsem si našel, že při normální rychlosti řeči zvládne člověk za tu dobu asi 1200 slov. Já začínal na 2000 slovech, zvažoval jsem, co vypustit, hledal jsem úspornější slovní obraty. Tahle prezentace je více méně show, každý se jí většinou naučí zpaměti. Takže jsem si jí nahrál na CD a to jsem si v autě cestou na pohovor do Bruselu neustále pouštěl. Až večer před pohovorem vypadal můj přednes tak, jak jsem si představoval. A ráno to vyšlo.

V Brně za více než pět miliard vyrostlo biotechnologické centrum Ceitec. Nemáte strach z konkurence?

Naopak, Praha konkurenci potřebuje. Přestože jsem teď Pražák, studoval jsem na Karlově univerzitě a působím na Akademie věd v metropoli, Ceitecu fandím. Podařilo se mu přilákat spoustu vědců s prestižními granty. Mají dobře našlápnuto k růstu a mohou se stát českou jedničkou v molekulární biologii a biomedicíně. Praha byla ve vědě historicky vždycky nejlepší a nikdo jí nešlapal na paty, je proto trochu moc zahleděná do sebe. Konkurence v podobě dravého Brna pomůže rozvířit zdejší stojaté vody.

Kousek za Prahou se buduje další biotechnologické centrum Biocev. Stane se protiváhou brněnského Ceitecu?

Je těžké to posoudit, protože Biocev zatím nestojí. Když jdu po chodbě Ceitecu, potkávám studenty, kteří se mezi sebou baví anglicky. Nepřipadám si jako v Brně, ale jako na běžné západní univerzitě. Na Ceitec přišla pracovat řada vědců z ciziny a centrum má navíc silnou podporu kraje, což je dost důležité. Jsem zvědavý, jestli se tohle povede i v Biocevu.

Proč se Česko stalo hrobem mladých vědců? Velký rozhovor s biologem Petrem Svobodou čtěte v aktuálním vydání týdeníku Ekonom. Nový Ekonom si můžete objednat i přes SMS. V elektronické podobě je k dostání také na iPadu, iPhonu a tabletu Samsung.