Zaměstnavatel škudlí na platech a šéf je psychopat? Čest práci, šéfe, za půl hodiny dojedu do jiného města, kde nabízejí lepší plat a slibují slušné zacházení.

Nejbližší obchodník prodává ošizené a předražené blafy? Vážený pane velkoobchodníku, pomáhej vám pánbůh a všichni svatí. Do dvaceti minut dojedu do obchodu, kde za obdobné peníze nabízejí jogurt z mléka a šunku z vepře.

Rekreační vlak potřeboval na zdolání 30 kilometrů místo obvyklé hodiny dvojnásobek, přičemž sedačky byly špinavé a průvodčí nerudný? Nazdar, milá dráho, příště jedeme autem.

Dědeček musí každou středu absolvovat ošetření v nemocnici, a přitom už nechodí? V úvahu přichází pohřeb žehem, léčebna dlouhodobě nemocných nebo využití motorového vozidla – vybrat si může každý sám.

Dá se předpokládat, že uvedených svobod se civilizovaní lidé nebudou nikdy chtít vzdát. Pro českou ekonomiku, jež je mimořádně závislá na automobilovém průmyslu, je to vlastně dobrá zpráva.

Jenže automobil nám také mnoho věcí vzal. Například pocit sounáležitosti a odpovědnosti za své okolí. Lidé, kteří jezdí každý den do práce autem, pomalu ani nevědí, jak vypadá soused, protože se s ním nikdy nepotkají. Dokud se autem můžeme dopravit někam, kde se ještě dá jít na procházku, necháváme si krajinu kolem měst totálně devastovat, a ani se nebráníme.

Motorismus je také nebezpečně rozpínavý požírač veřejných peněz. Silnic nikdy není dost a nikdy nejsou dostatečně široké. A koho vlastně zajímá, že kvůli dálnicím zvěř degeneruje a hyne, a že orná půda mizí před očima?

Automobil bohužel velmi často mění lidi k horšímu. Například z milého chlapíka, který si rád dává dvě nevinná piva, se za volantem snadno stane masový vrah.

Smutné je rovněž sledovat, jak z některých lidí, kteří v občanském životě jistě vyznávají hodnoty rovnosti, slušnosti a demokracie, se na silnicích stávají arogantní nabobové, bezohledně vyžadující privilegia pro své ohromné limuzíny a SUV.

Samotná auta však za to nemohou. Je na lidech, aby je využívali rozumně a střídmě.

Související