Elitářský vládce prvních rádiových vln

Bezdrátový telegraf, před více než sto lety převratný průlom do světa techniky a tím i do života celé společnosti, který otevřel cestu k rozhlasovému vysílání, je spojen s italskobritským vynálezcem a podnikatelem Guglielmem Marconim. Jako první odvysílal a přijal rádiový signál, dokázal, že vlny doletí z kontinentu na kontinent a dají se využít k přenosu informací. Dovedl toho patřičně využít i komerčně.

Ačkoliv se často tvrdí, že objevy jiných pouze obratně poskládal do funkčního celku, jeho vrstevníci Marconiho zásluhy uznávali. O tom svědčí i fakt, že v roce 1909 převzal spolu s německým vynálezcem Karlem Braunem Nobelovu cenu za fyziku.

Kromě toho byl tvrdým a úspěšným byznysmenem. Část jeho podniků a laboratoří se přeměnila v první rozhlasové stanice, britskou BBC a italskou RAI. Ale jeho vlajková loď, firma Marconi Company, patřila po desítky let k předním britským výrobcům elektrotechniky a zbraní. Dnes sice neexistuje, její tradice však přežívá ve společnostech BAE Systems a Ericsson.

Lidský osud Marconiho ovšem dokládá, že technické a obchodní nadání samo o sobě nemusí stačit. O značnou část svého renomé vynálezce přišel v závěru kariéry, kdy se z vlastní vůle a s velkým nadšením zapojil do budování italského fašismu.

Okouzlení éterem

Guglielmo Marconi se narodil v roce 1874 v Bologni. Jeho otec byl italským venkovským šlechticem a zdatným obchodníkem, anglická matka pocházela z irského Wexfordu. Jako chlapec nerad chodil do školy, zato ale miloval příběhy o vědcích a vynálezcích a chtěl se stát jedním z nich. Jeho oblíbencem byl Benjamin Franklin, americký objevitel hromosvodu a jeden z prvních experimentátorů s elektřinou.

Na gymnáziu nijak neexceloval, nicméně nadání pro fyziku prokázal, a tak když se nedostal na námořní akademii, studoval přes otcovy pochybnosti dál alespoň na Technickém institutu v Livornu. Na rodinné usedlosti Pontecchio současně experimentoval s elektromagnetickými vlnami, o nichž si tehdy četl nejen v odborných časopisech, ale dokonce v běžných novinách.

Kořeny bezdrátové telegrafie sahaly hluboko do 19. století. Už roku 1831 stanovil Michael Faraday hlavní zákony elektromagnetismu, které později rozvedl ve své teorii vln James Maxwell. V roce 1877 německý fyzik Heinrich Hertz dokázal, že poblíž oscilujícího vysílače existují elektrické vlny, které je možné registrovat. Byl to ale čistý vědec a aplikace objevu ho nezajímala. Existovaly i další výzkumy a objevy lidí, jako byli Nicola Tesla, Édouard Branly a Alexander Popov.

Přísně vzato: oficiální vynálezce bezdrátové telegrafie Marconi vlastně nic podstatného nevynalezl, použil kombinaci Hertzova vysílače, Branlyho přijímače a Popovovy antény k přenosu signálu.

Po pokusech v Itálii, kdy ho znechutil nezájem úřadů o jeho práci, odjel hledat štěstí do Velké Británie. V červenci 1896 složil všechny prvky skládačky a za otcovy peníze a pomocí matčiných nemalých známostí uskutečnil před veřejností první bezdrátový přenos - Morseovy značky se nesly za velké pozornosti v Londýně přes Temži na vzdálenost 1400 metrů. Byla to skvělá reklama, a tak si okamžitě nechal svůj bezdrátový telegraf patentovat. O rok později již v Itálii vysílal na vzdálenost 15 kilometrů z pobřeží u La Spezia na křižník.

I pak ještě mladý Marconi propadal malomyslnosti. "Nastal útlum. Doslova jsem se nemohl pohnout z místa. Poklesl zájem vlivných o mé další experimenty s odůvodňováním, že můj způsob komunikace je prý dobrý jen mezi dvěma vesnickými chasníky nebo když žena volá rybáře u pobřeží na oběd. Ale do skutečné dálky? Na to je přece lepší spolehlivý kabel, který byl mezi Evropou a Amerikou položen s takovými obrovskými náklady," říkával později vynálezce studentům.

Nejistota ale trvala jen chvilku. Vzápětí se ukázalo, že jeho zařízení naopak vzbudilo velký zájem všude tam, kde zatím používali dráty spojený telegraf. Nejen ve vlasti, ale především u britských pošt. A také, zcela nově, v britské armádě a admiralitě. Tím spíše, že všechny už roku 1899 navnadil úspěšným bezdrátovým telegramem z Anglie do Francie.

Signál přes Atlantik

Přenos vln na desítky kilometrů ale ještě nestačil. Šlo totiž o spojení mezi Starým a Novým světem a loděmi na širém oceáně. Marconi si naštěstí uvědomil, že sladění vlnové délky vysílače a přijímače zvětší i dosah a kvalitu přenosu. Po přihlášení dalších patentů a vybudování 60 metrů vysoké antény v Cornwallu a za pomoci antény nesené drakem v Cape Cod na severoamerickém pobřeží 12. prosince 1901 přeletělo první poselství Atlantik. V podobě Morseovy značky pro písmeno S to byl den skutečného triumfu nové bezdrátové telegrafie.

Dál šel vývoj mílovými kroky a Marconiho telegrafie se za několik let zásluhou Johna A. Fleminga a Leea de Foresta přeměnila v bezdrátovou telefonii. Jejich zesilovací diody a triody umožnily přenos signálu na jakoukoliv vzdálenost a otevřely cestu nejen bezdrátovému telefonickému spojení, ale po roce 1920 i rádiovému vysílání. Přičemž také oba američtí vynálezci své objevy přetavili do firem na výrobu potřebného zařízení včetně radiopřijímačů.

Marconi zprvu zůstal u radiotelegrafie, dodával zařízení na vysílání i přijímání signálů a přišel i s přístrojem, který uměl "morseovku" zapsat.

Sám Marconi možná nebyl tak skvělý vynálezce, jak soudili jeho vrstevníci a jak svědčila Nobelova cena za fyziku z roku 1909, kterou dostal společně s německým fyzikem Karlem Braunem. Rozhodně ale měl obchodního ducha a smysl pro reklamu. Jednomu z jeho úspěšných pokusů přihlížel například i italský král, což bez dalšího úsilí zajistilo potřebnou propagaci.

Když se mu podařilo odvysílat signál přes oceán, padla pochybnost profesionálních fyziků, kteří tvrdili, že kvůli zakřivení zemského povrchu nebude možné vysílat na vzdálenosti větší než 200 kilometrů. Marconimu nešlo ani tak o učený spor, jako o zajištění všech možných patentových práv, a to i v USA. Tam před soudem s pomocí Thomase Edisona úspěšně zpochybnil obdobné starší patenty Nicoly Tesly a začal v radiotelegrafii, za pomoci amerického kapitálu, úspěšně podnikat i v USA.

Jeho firma Wireless Telegraph and Signal Co., která se později přejmenovala na Marconi Wireless Telegraph Co., vznikla už v roce 1897. Od počátku šlo o velkorysý podnik, protože její základní kapitál představoval úctyhodných 100 tisíc liber. Marconi, který později proslul svým konzervativismem, se tehdy ještě nebál riskovat a polovinu této částky si vypůjčil v bankách.

Investice se vyplatila. Zakrátko přesvědčil britské námořnictvo, aby si pořídilo několik jeho přístrojů. Pak už se zakázky jen hrnuly, například i na bezdrátový telegraf, jehož prostřednictvím šly informace o Americkém poháru v závodě jachet z doprovodné lodě přímo do newyorských novin.

Výsledkem byla hlavně výroba, instalace a obsluha bezdrátového spojení mezi parníky a stanicemi na pobřeží. Jeho firmy měly zprvu vyhrazené vysílání z lodí, což znamenalo, že kapitáni neměli vlastní stanice a telegrafisty, ale museli si je pronajímat. Uzavřel kontrakty s námořnictvem nejen Velké Británie, ale i Itálie, Německa a Francie a také s řadou soukromých loďařských společností v Evropě i USA.

Jen díky existenci Marconiho bezdrátového telegrafu se podařilo v roce 1912 zachytit volání o pomoc z Titaniku a zachránit tak 800 pasažérů před smrtí v ledové vodě. A bylo by jich asi daleko víc, kdyby rádiový operátor na blízké lodi nebyl v kritickou dobu zrovna mimo službu.

Žárlivý perfekcionista

Marconi nabídl řadu zlepšení a nové vynálezy - magnetický detektor, rotační jiskřič, vodorovné směrové antény a především objev krátkovlnné směrové telegrafie. Ta si vystačí s menšími anténami a šetří elektřinu.

V roce 1918 jako první uskutečnil vysílání vzdušnou cestou mezi Velkou Británií a Austrálií. Koncem života se zajímal o mikrovlny. Chtěl jejich prostřednictvím vyhledávat kovové předměty, vedla tak od nich později cesta k radaru.

Radiotelegrafie se stala zdrojem velkých zisků a všichni rozpoznali její strategický význam, takže Marconiho firmám vyrostla zdatná konkurence. V Německu například vznikla společnost Telefunken a zejména, pod patronací císaře Viléma II. a armády, mohutná firma AEG. Ta dostala přímo od berlínské vlády za úkol prolomit Marconiho monopol.

I díky radiotelegrafii dokázala za první světové války čelit německá eskadra v obří námořní bitvě u Skagerraku daleko silnějšímu britskému loďstvu, jehož velitelé z tradice dávali přednost těžkopádné signalizaci pomocí praporků.

Pomalejší rozjezd měl nizozemský Philips, který se z výrobce elektronek po první světové válce změnil v předního evropského výrobce rozhlasových přijímačů.

Přesto se Marconi díky původnímu náskoku, početným podnikům a patentům (i výhodnému sňatku) stal bohatým mužem, který si uměl užívat života. Byl miláčkem žen a dal se i na politiku. A to v Itálii, kam se znovu přestěhoval a kde se stal respektovaným senátorem.

"Zisk nikdy nebyl na prvním místě. Byla to vždy radost z dosaženého," tvrdil v té době novinářům z deníku Corriere della Sera. I kdyby to byla pravda, stejně nešlo o jednoduchou osobnost.

Nebylo s ním možné snadno vyjít, jednalo se o elitáře, neuměl dát najevo žádné emoce. Byl úsečný a suchopárný, ale přitom žárlivý. Proslulá byla jeho paličatost. Dokonce tvrdil, že rozhlasové vysílání, které se už začalo prosazovat v USA, nebude mít větší budoucnost. Rádiové vlny považoval za vážnou věc, a nikoliv za nástroj pouhé zábavy. To mělo obchodní dopad, jeho společnost kvůli neochotě nechat se vtáhnout do rozhlasového vysílání přišla o mnoho peněz.

Šlo ale o chvilkové zaváhání a svého druhu pokáním bylo už vysílání hlasu operní pěvkyně Nelly Melby ze 135 metrů vysokého vysílacího stožáru v Chelmsdorfu v roce 1920. O dvě léta později z jedné jeho firmy a několika dalších podniků ve Velké Británii vznikla rozhlasová společnost BBC.

Lepší vlastností byl jeho perfekcionismus, který zvedal technickou úroveň výrobků. Například Marconiho krátkovlnné vysílače byly natolik vynikající, že když se po čtyřiceti letech od data jejich výroby začalo po jednom takovém exempláři shánět technické muzeum, ukázalo se, že žádný z nich ještě není vyřazen z provozu.

Ve službách duceho

Za první světové války se Marconi dal do služeb italského válečného loďstva a vypracoval se ve význačného diplomata. Za Itálii se v hodnosti mimořádného velvyslance účastnil pařížské mírové konference v roce 1919 a vyjednávání smluv s Rakouskem a Bulharskem.

Jeho vlastenectví však přerostlo v nacionalismus a pocit výlučnosti v obdiv k vládě silné ruky. Oslnil ho diktátor Benito Mussolini, a tak vstoupil do řad jeho fašistické strany, v jejíž hierarchii vystoupal až do Velké fašistické rady. Za odměnu byl jmenován předsedou italské akademie věd. S diktátorovou podporou zakládal ve vlasti rozhlasové vysílání, a když se rozvedl a znovu oženil, duce nechyběl na jeho svatbě.

Jeho renomé ve světě mnoho utrpělo, když se vydal na turné, na němž obhajoval italskou agresi proti Etiopii. Přesto, když o pár měsíců později v roce 1937 zemřel na infarkt, v okamžiku jeho pohřbu se po celém světě na dvě minuty odmlčelo rádiové vysílání.

Josef Pravec

Marconi Company

- Založena v roce 1897 jako The Wireless Telegraph & Signal Company ve Velké Británii. Vyráběla zařízení pro rádiovou telegrafii a po roce 1920 i pro rozhlasové vysílání.
- Jedna z Marconiho poboček se stala v roce 1920 základem britské rozhlasové společnosti BBC. Jiná se o dva roky později přeměnila v italskou vysílací společnost URI, později RAI.
- Marconi Company patřila ve 20. století k nejúspěšnějším britským výrobním podnikům a orientovala se na elektrotechniku a výrobu zbraní.
Jedna z jejích divizí se v roce 1999 spojila s British Aerospace v BAE Systems. Zbytek firmy se v roce 2006 z finančních důvodů začlenil do společnosti Ericsson.

Zisk nikdy nebyl na prvním místě.

Guglielmo Marconi

50 tisíc liber
Tolik si Marconi vypůjčil na založení svého prvního podniku ve Velké Británii.

Radiotelegraf, který v Londýně v roce 1896 předvedl Guglielmo Marconi, otevřel cestu k dnešnímu digitálnímu věku.

Od roku 1920 Guglielmo Marconi žil nejraději na moři, respektive na palubě přepychové jachty Elettra. Na snímku je se svojí manželkou Beatricí, s níž se ale později rozvedl.

Kruhový vysílač v Poldhu v Cornwallu, odkud vynálezce v prosinci 1901 vyslal první rádiový signál k americkým břehům. Šlo o definitivní důkaz, že radiotelegrafie bude využitelná na moři.

Foto: Profimedia.cz, Wikipedia, Isifa, ČTK