Za prvé, rostla spotřeba. Nejrychlejším tempem od třetího čtvrtletí roku 2011 vzrostla spotřeba domácností (mezičtvrtletně +0,7 procenta) a nejrychleji od konce roku 2012 zase spotřeba vlády (mezičtvrtletně 0,6 procenta).

Ačkoli falešných nadějí, že německý spotřebitel konečně začne reflektovat nejnižší nezaměstnanost za více než 30 let a třeba sníží jednu z nejvyšších mír úspor v Evropě, jsme v minulosti už několik zažili. Pokud by tato data byla začátkem alespoň nějakého pozitivního - byť i krátkodobého - trendu, bezpochyby by to jak německé, tak evropské ekonomice pomohlo.

Realističtější očekávání než rychlé probuzení zakletého německého spotřebitele je pozitivní efekt slabého eura. Export totiž ve třetím čtvrtletí rostl nejrychleji od začátku roku 2011, a jak naznačují nedávná překvapivě dobrá data za průmyslové objednávky (především díky objednávkám mimo eurozónu, které jsou nejsilnější od začátku 2012), v dalších kvartálech by tomu tak mělo zůstat.

Mimochodem zde je vidět, jak je euro pro Německo výhodné - Deutsche Mark by ve stávající situaci tolik podpory německé ekonomice jako euro namíchané mimo jiného z liry, pesety či franku určitě neposkytovala.

A za třetí se po šesti měsících zastavil kontinuální pokles indexu IFO - znovu v podstatné míře v důsledku slabého eura. A to je dobrá zpráva jak pro Německo, tak pro Česko, Polsko, Maďarsko i Slovensko.

Podtrženo, sečteno - zdá se, že se německá ekonomika postupně stabilizuje a že se tak děje v podstatné míře zásluhou eura. Vzhledem k našemu mírně optimistickému výhledu pro dolar očekáváme, že v nejbližších dvou kvartálech to bude právě euro, které pomůže Německu urychlit mezikvartální růst směrem ke třem až čtyřem desetinám procenta.

Žádná velká sláva, ale v Evropě jsme se naučili být rádi za málo.

 

Martin Lobotka
hlavní analytik Conseq Investment Management

Související