Na přelomu tisíciletí tehdejší studentka pražské Akademie výtvarných umění Jana Laštovková zkoušela prodávat obrazy a grafiky svých spolužáků. Sesbírala tehdy jejich portfolia, připravila popisky a snažila se dostat je k zákazníkům.
V době, kdy internet zdaleka nebyl tak masově rozšířen jako dnes, byla propagace v podstatě neznámých umělců velmi náročná. Jako prodejní kanál se Laštovková rozhodla využít svoje kamarády architekty. "Myslela jsem si, že když někomu postaví třeba novou vilu, tak by se do jejího interiéru hodilo i originální umění," vysvětluje s odstupem svoji tehdejší ideu. Ta se ale nakonec ukázala jako lichá. Architekti měli dost práce sami se sebou a nechtěli navíc ještě dělat dealery umění. "Navíc prý o to ani nebyl zájem ze strany jejich zákazníků," dodává dnes sedmatřicetiletá umělkyně. Ani tak se ale nevzdala svého záměru nahradit na zdech českých obývacích pokojů velkosériové plakáty z nadnárodních nábytkářských řetězců původními českými originály.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 80 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později