K formování nových lidí měla sloužit zejména Baťova škola práce. Pozoruhodné přitom je, kolik absolventů této instituce později zastávalo klíčové funkce v socialistickém Československu.

K těm nejdůležitějším patřili Miloš Jakeš (poslední předlistopadový generální tajemník ÚV KSČ), Jozef Lenárt (někdejší předseda československé vlády a posléze první tajemník ÚV KSS) či Svatopluk Potáč (předseda Státní banky československé, náměstek předsedy federální vlády a šéf státní plánovací komise).

Podle pamětníků byla těmto politikům společná ostražitost, s jakou přistupovali k úvěrům, a důraz na udržování makroekonomické rovnováhy, ale v případě prvních dvou také umanutost, skálopevné přesvědčení o vlastní pravdě a neochota naslouchat názorům druhých.

Absolventi Baťovy školy práce se ovšem uplatnili zejména jako manažeři v průmyslu. Jak v pamětech uvádí Jakeš, z dvanácti maturantů jeho třídy tak skončila naprostá většina – například J. Martinák byl generálním ředitelem plzeňské Škody, F. Vyorálek generálním ředitelem Závodů průmyslové automatizace, J. Strašil ředitelem výrobce praček Romo Fulnek. Dělali to, co se naučili, sloužili však úplně jinému systému.

Je tedy trochu paradox, že transformaci na tržní systém pak povětšinou řídili absolventi Vysoké školy ekonomické, kteří studovali mimo jiné politickou ekonomii socialismu a podobné vědy. Při těchto přednáškách však byla někdy zábava a některým tehdejším přednášejícím je třeba přiznat jakousi jasnozřivost.

Například profesor Rypota nám v roce 1982 líčil, že ani marxistická věda dosud nenalezla jednoznačnou odpověď na otázku, jaká je budoucí role peněz. Pravicoví revizionisté totiž tvrdí, že peníze budou i za komunismu. Příslušníci levičácké úchylky naopak soudí, že za komunismu peníze nebudou. "A dopadne to tak, že někteří peníze mít budou, a jiní je mít nebudou," prorokoval.

Související