Těžko sice očekávat, že by výběr obecních zastupitelů měl dohru v podobě výměny premiéra - jak se to stalo v novodobé historii jedinkrát v roce 1919 - přesto voliči nemají v rukou jen jména představitelů samospráv a třetiny senátorů. Půjde i o potvrzení či naopak vyvrácení trendů, které nastartovaly volbami do poslanecké sněmovny před rokem.

Při tradičním českém pragocentrismu je vláda nad hlavním městem důležitá sama o sobě, vždyť tam jde o rozpočet srovnatelný s velkým resortem a pražský primátor je jakýmsi neformálním ministrem. Podle průzkumů je favoritem TOP 09, jinou věcí ale je, zda dokáže sestavit koalici a jestli ji z magistrátu nevytlačí Babišovo ANO 2011 spojené se sociálními demokraty. Praha by tak okopírovala složení celostátní vlády a stejně jako nedávno ve státní správě by se v ní asi nastala velká čistka.

Důležitější ale je, že Babišovo hnutí může předstihnout ČSSD a pevně se uchytit jak v komunálu, tak v senátu. Navzdory dalšímu zemětřesení v Lidovém domě by se na podobě kabinetu asi nic nezměnilo, v každém případě by to připomnělo ani ne rok stará slova současného ministra financí, že by jednou chtěl být premiérem.

Podporu má Babiš slušnou, a to nejen u široké veřejnosti, ale také mezi podnikateli. Ukázkou toho je fakt, že mu zatím prochází to, co jiným v těchto kruzích v minulosti nikdy; například další zatěžování byznysu regulací ve jménu lepšího výběru daní, elektronická kontrola tržeb, představy o odčerpávání nezdaněných zisků nebo razantní vstup do světa veřejných zakázek.

S jeho dalším vzestupem je spojena otázka, jak na tom je klasická pravice. V prvé řadě ODS, které teď hrozí ztráta zbývajících pozic, jež drží na úrovni větších měst. Vyhlídky nemá nejlepší, podstatně lépe na tom je TOP 09, i když ani ta na místní úrovni zatím neoslnila. Přece jen se ale celostátně etablovala jako hlavní opoziční síla.

V každém případě může mít ohromné problémy přetavit jakékoliv volební výsledky do reálné moci, tedy najít spojence. Lidovci by zase měli prokázat, že jejich nedávný návrat do sněmovny nebyl náhodný a že tu starosvětská konzervativní strana ještě má místo.

Souboj o obecní zastupitelstva i senátorská křesla navíc naznačí, zda mají pravdu politologové, kteří tvrdí, že doba velkých a stabilních politických stran s jasným programem je pryč.

A jestli jejich místo v České republice nezaujmou amébovitě se měnící uskupení, spíše hnutí než strany, nebo dokonce jen veřejně známí či alespoň dostatečně movití jednotlivci. Takoví, jejichž hlavní silou bývá pohotová reakce na požadavky dne a schopnost zaujmout v médiích a na internetu.

Sečteno a podtrženo: volby asi nic podstatného nezlepší, možná ale budeme znát odpověď otázku, zda v těch dalších ještě nějací “politici” budou kandidovat.

Související