Notoricky známý výrok Nathana Rotschilda "akcie nakupuj, až když na ulicích teče krev" má něco do sebe. I přesto, že přehlíží skutečnost, že pokud akcie krvácejí, většinou je to opravdu proto, že je společnost před krachem. Pokud však nekrvácí akcie jednotlivých firem, ale téměř všech v odvětví, je namístě zbystřit. A jakmile odvětví krvácí i navzdory perspektivě do budoucna, je výrok zcela namístě.

Uhlí je tu s námi dlouho a ještě dlouho bude. Je ho hodně a je levné, což z něho dělá oblíbený zdroj energie především v chudších částech světa. Ale nejen tam. Spojené státy z uhlí získávají přibližně 40 procent veškeré elektrické energie, Evropa více než třetinu. Přes všechny ekologické snahy je jako zdroj energie naprosto nenahraditelné i v 21. století.

V poslední době celý uhelný sektor prochází hlubokými problémy, které má na svědomí souhra dvou faktorů. V první řadě si v minulosti předimenzované kapacity nerozumí s krizí výrazně utlumenou poptávkou. A aby toho nebylo málo, kvůli technologické revoluci v těžbě břidlicového plynu a pádu jeho ceny klesla také cena uhlí hluboko pod odhady i těch největších skeptiků.

Výsledkem je uhelná krize. Výrazné omezení investic téměř všech uhelných společností, bolestivá úsporná opatření, uzavírání dolů, vysoké odpisy i bankroty společností, které byly v minulosti s investičními plány příliš dravé. Akcionáři mají často jen oči pro pláč, což vidíme i u nás v Česku na příkladu NWR.

Likvidace, kterou v uhelném sektoru pozorujeme, má ale i světlou stránku. Nejde jen o krizi, ale i o nový začátek, o působení tržních sil, kdy slabí krachují a silní přežívají. Uhelnému sektoru nezvoní umíráček, a to ani přesto, že je cena uhlí mnohdy hluboko pod náklady na těžbu.

Nebude tomu tak navždy. Nemůže, protože jinak by uhlí nikdo netěžil a my bychom neměli čím svítit. Bude tomu jen tak dlouho, dokud se nabídka nevyrovná s poptávkou. Nevyrovná-li se růstem poptávky, musí se vyrovnat poklesem nabídky, tedy uzavíráním dolů a likvidací nejslabších hráčů na trhu.

Jakmile se ale situace stabilizuje, ziskové marže opět vzrostou a ti, kteří současné krveprolití přežijí, budou nejen znovu ziskoví, ale také dobře připravení převzít za hubičku ta nejlepší aktiva svých krachujících konkurentů.

Kde takové firmy hledat? Klíčem k přežití by měly být tři faktory. Nízké zadlužení, a tedy otevřené úvěrové linky pro případ akvizic a budoucí expanze. Nízké náklady na těžbu a strategická výhoda v situaci, kdy ceny zůstanou dlouho nízké, a v ideálním případě i ziskovost firmy, nebo alespoň minimální a klesající ztráta v porovnání s konkurencí.

 

Jaroslav Brychta
hlavní analytik X-Trade Brokers

Související