Hlava za 15 miliard dolarů

Hlavu amerického vynálezce a podnikatele Thomase Alvy Edisona ve 20. letech minulého století ocenil renomovaný New York Times ve své reportáži na 15 miliard dolarů. Sami Američané si Edisona už za jeho života cenili výše než kteréhokoli ze svých prezidentů.

Není divu - jako objevitel žárovky zahájil elektrifikaci USA a bez jeho patentů si nelze představit rozvoj tehdejších komunikačních technologií, médií či zábavy. Zdokonalily telegraf, umožnily masové rozšíření telefonu nebo stály u základů gramofonového a filmového průmyslu.

Edison navíc každého dokázal strhnout svým zápalem, a ukázal tak cestu dalším. I jeho odpůrci, kterých vůbec nebylo málo, mu přiznávali ohromnou pracovitost a erudici.

Zbohatl, a i když mu v byznysu nevyšlo vše podle jeho představ, stál například u zrodu elektrotechnického gigantu General Electric. Americký publicista James Crowter napsal, že "byl prvním velkým vědeckým vynálezcem, který podřídil objevy hospodářským potřebám".

Dobrodruh průmyslové doby

Thomas Alva Edison se narodil v americkém Ohiu, ale jeho otec pocházel z Kanady. Šlo o dobrodruha, který se zapojil do příprav protibritského povstání a po jeho porážce musel uprchnout.

Dobrodruhem, ačkoli úplně jiného ražení, byl i jeho nejmladší syn. Thomas se narodil s nepřirozeně velkou hlavou a stále byl nemocný. Do školy chodil jen výjimečně, ale kupodivu to nebyla překážka pro zvídavost a podnikavost.

Jako dvanáctiletý zorganizoval síť chlapců rozvážejících noviny, o které byl v dobách války mezi Severem a Jihem ohromný zájem. Později ho okouzlil telegraf. Jednak šlo o moderní technologii, na níž bylo neustále co zlepšovat, a navíc se v mocných a bohatých telegrafních společnostech dalo slušně vydělat. A Edison se netajil zájmem o dolary, aby je opět roztočil, což v jeho případě znamenalo, že je okamžitě vložil do svých továren a laboratoří.

Edisonova cesta vzhůru začala trochu náhodou. Na Wall Street se připletl do zmatku, když tam v takzvaném Zlatém sále vynechal telegraf informující makléře o cenách zlata. Přístroj opravil a stal se okamžitě technickým ředitelem Společnosti pro oznamování zlatých kurzů. Za zdokonalení telegrafu pro obří trust Western Union obdržel Edison v roce 1870 odměnu 40 tisíc dolarů, desetkrát více, než doufal, a mohl začít podnikat.

Peníze utratil v Newarku na předměstí New Yorku za dílnu a její vybavení. Obklopený pestrou společností lidí, z nichž mnozí právě vystoupili z lodi a neuměli ani anglicky, začal vynalézat a hlavně vyrábět automatické telegrafy. "Vynalezeno mnou a pro mne, nikoli pro nějaké kapitalisty s prázdnou hlavou," říkal. Těmi kapitalisty měl na mysli americké velkopodnikatele, zejména finančníky a majitele železničních společností, které Edisonův životopisec Matthew Josephson později nazval "loupeživými barony".

Vynálezce se jim stejně nevyhnul. Žil vždy v jejich blízkosti a kapitáni amerického průmyslu se o něj a jeho objevy na jedné straně rvali. Na druhé se ho často snažili podfouknout a platit mu co nejméně. Edison přitom byl stejně tvrdý jako oni a padesátce svých dělníků vládl pevnou rukou. Když bylo například nutné dokončit práci, vzal jednoduše klíč, zamkl a nikoho nepustil domů. Často se pracovalo v noci bez jakéhokoli odpočinku. Přesto od něho neodešli, a vznikl velice dobře fungující a stabilní tým.

"Všichni jsme doufali, že zbohatneme," vysvětloval tuto zvláštní soudržnost jeden z nich, Němec Johan Ott a přiznal, že jeho děti vyrostly, aniž by je vlastně viděl. S prvními potomky Edisona to bylo skoro stejné.

Matematika? To je chaos

Už tehdy se vytvořil vynálezcův zvláštní styl práce. Ačkoli byl svým způsobem sečtělý, vyhýbal se složitým teoriím a dával přednost populárním pojednáním. Největším paradoxem pak bylo, že i když se po celý život pohyboval v blízkosti tak exaktní vědy, jako je fyzika, neměl důvěru v matematiku, kterou považoval za chaotickou a příliš ji neovládal. Místo složitých propočtů dával přednost donekonečna opakovaným experimentům, které stály za většinou jeho úspěchů.

Často vlastně nešlo ani tak o jeho vlastní objevy jako o praktickou aplikaci toho, na co už přišli jiní. V každém případě za svého života přihlásil 1692 patentů a tisíce dalších si nechaly registrovat jeho firmy. Řadu vynálezů jiných zdokonalil, což platí hlavně pro telefon. Až jeho objev uhlíkového mikrofonu umožnil, aby se dalo mluvit na velké vzdálenosti a hlas zůstal srozumitelný.

Edisona dlouho živilo zdokonalování telegrafu, ale to definitivně skončilo v roce 1881. Tehdy všechny velké americké telegrafní společnosti ovládl koncern Atlantic and Pacific Company milionáře Jaye Goulda. Konkurence na 30 let zmizela a spolu s tím se rázem snížily investice do nových technologií. Zájem o Edisonovy automatické a tiskací telegrafy zmizel.

"Telegrafie už nemůže učinit žádný krok kupředu, obrátil jsem se k jiným věcem," komentoval situaci Edison, který v důsledku telegrafického monopolu balancoval na pokraji krachu.

Od žárovky k General Electric

Tou věcí byla žárovka. Inspiroval se obloukovou svíčkou, kterou v roce 1870 předvedl ruský vynálezce Pavel Jabločkov. Obloukovky ale svítily příliš jasně, bodaly do očí a přišly na šestinásobek plynového lustru. Edison se proto vydal jiným směrem a na konci úmorných pokusů byla skleněná baňka, uvnitř které ve vzduchoprázdnu nezářil elektrický výboj, ale doběla rozžhavený vodič, takový, který proudu klade velký odpor.

V prvních žárovkách zářil uhlík v podobě zuhelnatělého bavlněného vlákna, papírového proužku a později i třísky bambusu. Brzy ale přišel na to, že lepší bude wolframové vlákno. K podniku se světlem byly potřeba velké peníze, a tak se Edison dopředu spojil s řadou finančníků v čele s ostříleným bankéřem Johnem Pierpontem Morganem. Vznikla společnost Edison Electric Light Company, která sice nesla vynálezcovo jméno, v níž ale Edison o ničem nerozhodoval.

Aby se žárovky rozšířily na ulice, do obchodů, továren i domácností, bylo nutné Ameriku elektrifikovat. Pro Edisona to znamenalo nejen vymyslet, ale také vyrábět dynama, elektrické rozvody, transformátory, pojistky, a budovat elektrárny. Morgan se naopak chtěl soustředit jen na výrobu žárovek a vše ostatní ponechat jiným a inkasovat za prodej technických licencí. Edison si však vypůjčil milion dolarů a přestavěl starou stodolu na továrnu, kde se vyrábělo vše od generátorů až po kabely. Postavil i první elektrárnu uprostřed New Yorku.

Morgan pak změnil názor a po 10 letech Edisonovu firmu pohltil, spojil s řadou jiných elektrotechnických společností, a vznikl tak mamutí podnik. Edisonovo jméno z jeho názvu hned v roce 1892 vypadlo, zrodil se General Electric. Nic nezbylo ani ze slibu, že se v něm po celé zemi oslavovaný vynálezce stane šéfporadcem s ročním platem půl milionu dolarů. Novinové titulky místo toho hlásaly: "Mr. Edison vyhozen, nedorostl mužů z Wall Street."

Trochu ale šlo o důsledek toho, že Edison v té době prohrával v takzvaného válce proudů. Vždy sázel na stejnosměrný proud, a ten sice byl pro uživatele bezpečný (pracoval s nízkým napětím), ale obtížně se přenášel na větší vzdálenost. Nikola Tesla a za ním stojící podnikatel George Westinghouse se proto obrátili ke střídavému proudu, a měli pravdu.

Továrna na vynálezy

Navzdory tomu byl Edison vlivný a bohatý muž. Jeho podnikání v 80. letech bylo přes všechny problémy výnosné, inkasoval velké peníze za stovky patentů a jen za akcie General Electric, z níž ho vytlačili, utržil dva miliony dolarů.

Rozhodl se vrhnout na těžbu železné rudy a doufal, že tam uplatní svoji metodu elektromagnetického třídění. Když se ale chystal uzavřít první kontrakty s ocelárnami, objevil se nečekaný konkurent, petrolejový král John Rockefeller. Je otázka, do jaké míry šlo z jeho strany o pomstu. Edisona vůbec neměl rád, vždyť žárovky drasticky snížily zájem o jeho petrolej. V každém případě otevřel v Minnesotě obří doly, které železnou rudu prodávaly za polovinu ceny.

Edison se pak definitivně stáhl do továrny na vynálezy, kterou si v roce 1887 otevřel ve West Orange. Do komplexu několika budov včetně chemické laboratoře, knihovny a načas i filmového studia. Nešlo jen o výsledky jeho vlastního bádání, ale o práci desítek najatých vynálezců a nákupy cizích objevů. Plně se prosadil dřívější příkaz nezabývat se ničím, co nejde okamžitě zpeněžit. Zaměstnával pět tisíc lidí a záběr jeho vývojových laboratoří byl vskutku široký. Zdokonalené fonografy, filmové kamery, nový způsob výroby cementu, akumulátory i umělý kaučuk. Veřejnost uchvátil předchůdce biografu - kinetoskop, přístroj, v němž každý spatřil pohyblivé obrázky.

Edison si ve druhé polovině života rád užíval své slávy a hodně cestoval, a to i po Evropě. V roce 1911 navštívil české země, Mariánské Lázně a Prahu. Ačkoli se mu líbil Pražský hrad, více času strávil s podnikatelem Emilem Kolbenem, který kdysi v jednom z jeho závodů za Atlantikem sbíral zkušenosti. Setkal se i se svým protějškem, vynálezcem a průmyslníkem Františkem Křižíkem, který se stejně jako on nechtěl vzdát snu o stejnosměrném proudu.

Když Edison v roce 1931 zemřel, napsal Vítězslav Nezval jako "hrdinovi 20. století a všech věků" na jeho počest slavnou báseň Edison. Američané se s vynálezcem a fanatikem práce rozloučili jinak: v den jeho pohřbu na okamžik po celé zemi zhasli světla.

Josef Pravec

Vynálezy Thomase Alvy Edisona

General Electric

- Nadnárodní elektrotechnická společnost, u jejíhož zrodu stál v roce 1892 Thomas Edison. Zabývá se i výrobou dopravních prostředků, turbín a zdravotnických přístrojů.
- Tržby v roce 2013 dosáhly výše 146 miliard dolarů, ve stejné době zaměstnávala 305 tisíc lidí.
- Podle agentury Interbrand jde o pátou nejlepší obchodní značku na světě.

1692 patentů
přihlásil během své kariéry americký vynálezce Thomas Edison.

Nezabývejte se ničím, co nejde zpeněžit. Thomas Alva Edison

Foto: Isifa, Wikipedia, Wikimedia