Je Evropská unie schopná vystupovat vůči Rusku jako celek, nebo si každá členská země hraje vlastní hru?

Evropská unie dlouhodobě nemá strategii. Její zahraniční politika je roztříštěná, stejně jako zahraniční politika České republiky. Nedokáže totiž reagovat na krizové situace. V letech 1991 až 1999 EU nedokázala vyřešit rozpad Jugoslávie. Teď je problém takřka na hranicích EU, na Ukrajině, a Evropa nedokázala vytvořit efektivní strategii vůči Kremlu.

Mě na přístupu EU také překvapuje, že popírá jeden ze svých základních principů: Nejlepším nástrojem, jak zabránit soupeření národů, je obchodní spolupráce. Celá evropská strategie je založena na obchodní výměně, na integraci. Sankce jdou proti tomu.

Faktem je, že Evropské společenství uhlí a oceli, nyní Evropská unie, bylo postaveno na katarzi první a druhé světové války, kdy politici přišli s tím, že by státy měly obchodovat, a ne válčit. Vzpomeňme, že v roce 2012 získala Evropská unie Nobelovu cenu za mír. Byla to i odměna za to, že Německo a Francie dokázaly navzdory rivalitě a dřívějším válkám najít cestu obchodu. Nyní unie na tuto cestu rezignovala. Rezignovala na dlouhodobé vztahy s Ruskem, které má vytvořeny od 90. let.

Může nás rezignace na jeden z pilířů integrace Evropy v dlouhodobém horizontu poškodit?

Válka mezi Ruskem a Ukrajinou jednou skončí a obchod by měl pokračovat. Sankce přitom mohou uzavřít cestu evropským firmám. V této souvislosti je přitom třeba uvažovat i o tom, kdo zabere jejich místo na ruském trhu. Další otázkou spojenou se sankcemi pak je, zda nevženou Rusko do náruče Číny a zemí BRICS. S čímž souvisí otázka, na čí straně chceme Rusko mít. Nemusíme ho chtít nutně za spojence, ale bylo by vhodné zůstat neutrální.

U nás se diskuse spojená s Ukrajinou vede jen o kvantifikaci ekonomických dopadů. Nikde jsem nezaznamenal diskusi, zda má Česko dlouhodobou strategii vůči Rusku.

V současné době jsme ve vleku Evropské unie a její politiky. V době krize jsme si přitom uvědomili, že by bylo dobré diverzifikovat naše exportní portfolio, ve kterém až příliš významnou roli hraje Evropa. Tím chci říci, že naše zahraniční politika byla formována krizemi a Česká republika pouze reaguje na nenadálé situace. Smysluplnou zahraniční politiku nemá.

Jak tedy tu současnou situaci shrnout?

Použil bych slova Henryho Kissingera, že démonizování a mytizování Vladimira Putina nemůže být náhražkou politiky. Evropská unie i NATO prostě zaspaly; zaspaly dobu, kdy oranžová Ukrajina mohla být vtažena do tábora Evropské unie. Nestalo se, Putin, jako politický technokrat, toho využil a provedl tah, na který unie nedokázala zareagovat.

A z mého pohledu Putin stále drží v ruce všechny trumfy.

Drží trumfy, protože jeho geopolitická šachová partie je rozehrána na několika úrovních. Na východě pracuje na spojenectví s Čínou. Rusko, potažmo Gazprom, podepsalo dlouhodobý kontrakt o dodávce zemního plynu do Číny. Za pět let tak bude Čína odebírat tolik, kolik dnes Gazprom dodává do Německa, a za zhruba deset let tolik, kolik Rusko dodává do celé Evropy. Naše vyjednávací pozice vůči Kremlu pak bude o dost slabší.

 

Poslechněte si celý rozhovor:

AlterEko: Lacina a Strejček

Přehrát video

Projekt Alter eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.

Související
Zobrazit