Slováci se nebojí utrácet. Ekonomika jim díky tomu šlape

Prošli jsme si krizí, která se dotkla v podstatě celé Evropy. Jak je na tom samotná slovenská ekonomika?

Já si pamatuji, jak se v roce 1991 tvrdilo, že rozdělení Československa bude pro Slovensko a jeho ekonomiku naprostá katastrofa. Dnes už je možné tvrdit, že jsme navzdory všem peripetiím, kterým jsme zejména v devadesátých letech čelili, ukázali zralost a ekonomickou životaschopnost. Víte, nepozvali nás do prvního kola rozšiřování NATO, nepřizvali nás k rozhovorům o rozšíření EU a mě by tehdy ani ve snu nenapadlo, že Slovensko bude přesto nakonec první zemí z Visegrádu, kde se bude platit eurem.

Jaké jsou na Slovensku dosavadní zkušenosti s eurem?

Zavedení eura se na Slovensku stalo předmětem širokého konsenzu. Možná si ještě vzpomenete, že hlavní tváří, která přesvědčovala a vysvětlovala, co bude zavedení eura znamenat, byla viceguvernérka národní banky. V Česku je taková představa zatím utopická. Jistě, euro přineslo i problémy. Pokud se ale podíváme na to, jak se Slovensku v unii daří, i na to, jak obstálo v krizi, myslím si, že to bylo správné rozhodnutí. Kromě toho, že jsme za stolem společně se zeměmi, které prostřednictvím eurozóny určují ekonomický chod Evropské unie, jsme z toho měli i faktické výhody. Šlo zejména o enormní nárůst zahraničních investic.

To je pro Slovensko určitě velmi důležité.

Ano, Volkswagen, Peugeot, Kia k nám přišly nejen proto, že automobilový průmysl je, řekněme, opožděný příběh konverze slovenského těžkého, zbrojařského průmyslu. Měli jsme tradici technického, odborného školství, kvalifikovanou pracovní sílu. Ale příchod těch tří velkých automobilek a to, že jsme teď největším výrobcem aut na hlavu na světě, to byl i důsledek toho, že si investoři uvědomili, že nebudou muset platit transakční náklady.

A jak hodnotíte dobu, po kterou je Slovensko v Evropské unii?

Když se podíváme na to, jak rostl hrubý domácí produkt na osobu, tak v roce 2002, kdy jsme dokončili jednání s Evropskou unií, Česko mělo 74 procent průměru unie, Maďaři 61 procent a my tehdy měli 54 procent. Od té doby jsme se dostali na 75 procent, Česká republika se dostala na 80 procent a Maďarsko na 67 procent. Na nedávných oslavách deseti let od vstupu do EU se i proto všichni shodli na tom, že dosavadní členství v unii byl úspěšný příběh. Tím ovšem nechci říci, že jsme za vodou, že jsme všechno vyřešili.

Nedávno se objevila čísla za druhé čtvrtletí v Evropě - a vesměs nepříjemně překvapila. Německo má mírný pokles, Česko stagnuje. Slovensko hlásí nárůst. Kdo jsou hlavní tahouni?

Určitě to jsou dva pilíře průmyslu, automobilový a elektrotechnický. Zároveň pomohlo i to, že po dlouhé době velké množství občanů pocítilo takovou tu lehkost bytí a začalo více utrácet. Jako bychom se trochu vraceli do let 2006-2008, kdy po krutých a těžkých letech transformace podstatná část lidí zjistila, že jim je o trochu - a některým podstatně - lépe. Lidé si tak začali ve velkém brát hypotéky, kupovat auta a tak dále. Tento boom vystřídala krize a recese a až teď Slováci opět pocítili, že mohou udělat trochu vítr v peněžence.

Poslechněte si celý rozhovor:

AlterEko: Hindls a Weiss

Přehrát video

Projekt Alter eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.