John Rockefeller: Nejbohatší muž světa

John Rockefeller bývá označován za nejbohatšího muže novodobé historie. Na zelené louce vybudoval americkou naftařskou společnost Standard Oil, která se po střetu s Bílým domem a nuceném rozdělení v roce 1911 stala matkou mnoha velkých ropných firem.

Už za svého života - a dožil se bezmála 100 let - byl pro jedny ikonou a pro druhé jedním z nenasytných a nemilosrdných podnikatelů, pro něž se za Atlantikem už tehdy vžila přezdívka "loupeživý baron". Jeho majetek se však stal základem štědrých darů dotujících medicínu, vědu a vzdělávání či politiku.

Rozvětvená a bohatá rodina Rockefellerů patří dodnes k těm, kdo v USA a vlastně na celém světě udávají tón. Představuje proto vítaný terč pro všechny, kteří nemají rádi globalizaci a dají na spiklenecké teorie o dějinách.

Vše se odvíjí od toho, co tento podnikatel na přelomu 19. a 20. století vybudoval - obrovský podnik. Na velkých firmách a masové výrobě byla založena i prosperita USA, které tehdy předstihly ostatní svět, a Rockefeller stál v čele. Prosadil totiž nový způsob řízení a integrovaný systém výroby a distribuce, což ostatní rychle přejali.

"Pochopit historii společnosti Standard Oil znamená pochopit vznik a vývoj průmyslových korporací v Americe," připomíná harvardský profesor a znalec dějin velkého byznysu Alfred Chandler.

Chlapec, který poslouchal maminku

John Rockefeller se narodil na malé farmě uprostřed státu New York. Otec William, jehož předci přišli z Německa, byl potulný herec a drobný podnikatel. Pokoušel se například živit prodejem ropy v lahvičkách, kterou vydával za zázračný lék. K výchově dětí často volil drsné metody. Jednou si třeba hrál s malým Johnem, a ten mu jako obvykle skákal ze židle do náruče. Tatínek ale stáhl ruce bez varování zpět a synek si natloukl. "Pamatuj, že nesmíš nikdy nikomu věřit, ani nejlepšímu příteli. Věřit můžeš jen sobě," poučil podle pozdějšího kronikáře Rockefellerů Allana Nevinse otec svého potomka. Zbožná matka Johna vedla nejen k pravidelné návštěvě bohoslužeb, ale rovněž k šetrnosti a umění hospodařit, za což jí byl do konce života vděčný.

Dospíval v Clevelandu, průmyslovém centru na březích Erijského jezera, kde vychodil střední školu a absolvoval několik obchodních kurzů. Nakonec za čtyři dolary týdně nastoupil u místního obchodníka s obilím. Jako účetní si uvědomil, že pro obchod je důležité umět dobře počítat.

Nechtěl však pracovat pro jiné. Škudlil, a když i za pomoci půjček získal potřebný kapitál, založil vlastní podnik - obchod s obilím a potravinami. Právě včas. Vypukla občanská válka a armáda nakupovala proviant ve velkém.

Navíc ve stejné době v Pensylvánii objevili ropu a Rockefeller věřil, že nové palivo má budoucnost. Nikdy mu nešlo o samotnou těžbu, ale o zpracování a distribuci. V roce 1863 investoval se svými společníky 4000 dolarů do stavby první rafinerie, která se přes vznešené jméno Excelsior Works ještě vešla do několika dřevěných chatrčí. Nicméně brzy vedle zařízení na výrobu benzinu a petroleje vyrostla dílna na plechové barely a pak i další provozy.

Obilí ho definitivně přestalo zajímat, většinu času projezdil s petrolejem. "Nikdy nezapomenu, jaký jsem míval hlad," vzpomínal později. Důvodem nebyl nedostatek peněz, ale neustálý spěch. Během pár let však řídil největší rafinerii v celém okolí a poslal bratra Williama do New Yorku, aby tam otevřel kancelář a rozšířil obchody.

Sám se soustředil na dojednání výhodných smluv se železničními společnostmi. Magnáty, kteří je ovládali, například tehdy nejbohatšího Američana Cornelia Vanderbilta či Toma Scotta, neváhal podplatit. Základem dohody byly nižší tarify výměnou za velké množství přepravovaného zboží. Dospěl přitom k jednoduchému závěru: čím větší podnik, tím více výhod. Toho se držel po zbytek života, stejně jako zásady, že každá konkurence je špatná a je nutné ji porazit.

Už v roce 1870 soustředil všechny své podniky do akciové společnosti Standard Oil Company, která ovládla veškeré clevelandské rafinerie. Vládl jí sám, své společníky vyplatil a proti jejich vůli vytlačil z podniku. Pro soupeře v branži měl jediný návrh: buď se připojit, nebo přijmout boj. "Poneseme odpovědnost, ušetříme vás bankrotu a budeme vám vyplácet dividendy z kapitálu, který jste vložil do závodu nebo pozemků. Nebo, pokud chcete, převezmeme podnik do vlastních rukou," nabízel Rockefeller.

Býval přitom ztělesněním chladné zdvořilosti, snad proto, že pravidelně navštěvoval baptistické bohoslužby a zůstával inspektorem nedělní školy. Údajně nikdy nikomu nevyhrožoval, pouze argumentoval, že zápas s jeho společností není možné vyhrát.

Bez ohledu na to byl nemilosrdný, přesně podle Darwinových teorií, přenášených tehdy z biologie do společenského života, o tom, že přežívají jen ti nejsilnější. Podle některých svědectví se nerozpakoval použít ani násilí a organizovat ve firmách těch, kteří se nechtěli poddat, drobné sabotáže.

Ať to bylo jakkoli, pohltil během dvou let 23 jiných společností a stal se obávaným naftovým králem.

Největší trust Ameriky

Rockefellerovi nahrával rostoucí zájem o ropu. Z clevelandské kanceláře skupoval další společnosti, které ropu těžily a zpracovávaly ve větší vzdálenosti. Investoval do nového způsobu přepravy, do ropovodů a po střetu s finančníkem Williamem Vanderbiltem na ně získal monopol a skoupil i firmy, které je stavěly. Jeho společnost se rozrostla po celých USA, což vedlo ke změnám jejího uspořádání. Tehdejší legislativa povolovala, aby Standard Oil fungovala jen v Ohiu, kde byla registrována. Proto ostatním společnostem, které mu patřily, nařídil, aby akcie převedly na úředníka Standard Oil v roli zplnomocněnce. Pokračovaly jako formálně samostatné podniky, a některé dokonce existovaly pod původním jménem. "Veřejnost si dlouho nebyla vědoma jeho moci, protože předstíral, že soutěží s firmami, které tajně vlastnil," napsal americký publicista William Manchester.

I tak velikost a složitá struktura společnosti Standard Oil přinášely organizační problémy, ty však Rockefeller dokázal geniálně řešit. Spolupracovníky, často z vedení ovládnutých firem, dokázal za pomoci peněz přesvědčit, aby se zapojili do budování jeho impéria. Byli ale zvyklí jednat jako samostatní podnikatelé a on jim vyšel vstříc: ústředí vytyčovalo jen základní směry a jednotlivá ředitelství si zachovávala autonomii.

Šéfové kdysi konkurenčních firem se stali i manažery odpovědnými například za ropovody, nákup surové ropy či vyjednávání se železnicemi. Vznikly tak firemní výbory, které se zabývaly dílčími záležitostmi. Na velkých poradách v New Yorku, kam se Rockefeller přestěhoval, se vysedávalo hlavně nad čtvrtletními zprávami, které obsahovaly všechna důležitá čísla. Rockefeller dál zůstával nejvyšší autoritou, založil však základy profesionalizace řízení, a jeho firma se už dost podobala nynějším velkým, a především úspěšným korporacím.

Už v roce 1877 se vědělo, že se v USA bez jejího svolení nedá podnikat s ropou. Nebezpečí se objevilo za hranicemi. Počátkem 80. let 19. století se začala ve velkém těžit ropa v tehdy ruském Baku. Šlo hlavně o firmu bratří Nobelů (více viz Ekonom č. 6/2014) a za nimi stojících Rothschildů. Ačkoli jejich těžební věže byly daleko, přišel nepříjemný pokles cen.

Reakcí byla přeměna společnosti Standard Oil na trust. Ten omezil výdaje, zdokonalil řízení a udržel, či dokonce zvýšil dosavadní zisky. Na počátku byla operace, kdy akcionáři jednotlivých součástí impéria vyměnili akcie dílčích podniků za akcie trustu, přičemž Rockefeller vlastnil 28procentní kontrolní balík a stál v čele devítičlenného řídicího výboru, jehož prominentními členy byli i Henry Flagler a Henry Rogers, kteří podnikali také na železnici.

Stejně důležitý pro rozvoj firmy byl rostoucí počet spalovacích motorů. Zatímco v roce 1882 v USA podnik provozoval 150 čerpacích stanic, v roce 1906 jich měl 3500. Rostl podíl ropy těžené vlastními silami, posléze to byla čtvrtina americké produkce a 14 procent příjmů společnosti. Firma zaměstnávala kolem 100 tisíc lidí a začala pronikat i do jiných oborů - těžby zemního plynu, výroby oceli, což vedlo ke sporům s ocelářským magnátem Andrewem Carnegiem, a rovněž na železnice. Přibyly i další aktivity, například těžba mědi prostřednictvím proslulé důlní společnosti Anaconda Cooper.

Na chodu obří korporace mnoho nezměnil ani Rockefellerův odchod do ústraní. V 50 letech mu lékař doporučil přestat pracovat, v opačném případě hrozilo, že se podnikatelův organismus zhroutí. Nakonec ale žil další půlstoletí.

V každém případě se stal průkopníkem oddělení vlastnictví a řízení a přiměl i mnoho spolupracovníků, aby učinili totéž a předali byznys do rukou placených odborníků.

Válka s prezidenty

Navzdory tomu, že se Rockefeller naoko stáhl ze světa byznysu, veřejnost mu jeho bohatství a moc neodpustila. Tisk ho líčil jako zkorumpovaného dravce, "otce trustů, krále monopolů a naftového cara". Kriticky o něm psala prominentní novinářka Ida Tarbellová (dcera producenta ropy, jehož Rockefeller v minulosti zničil), která v roce 1904 vydala Historii Standard Oil Company, v níž se dotkla i takových Rockefellerových praktik jako rozdmýchávání cenových válek nebo využívání podnikové špionáže.

Ještě více veřejné mínění pobouřilo, že se další velké americké společnosti vydaly Rockefellerovou cestou a hrstka monopolů ovládla další stěžejní odvětví: ocelářství, telefony či tabákový průmysl. Parcelace americké ekonomiky, diktát velkých firem vůči spotřebitelům a nechuť dát sebemenší prostor novým podnikatelům, kteří pak neměli šanci vklínit se mezi úspěšné, přiměla prezidenta Theodora Roosevelta a jeho nástupce k rázné odpovědi. K řadě zákonů o regulaci ekonomiky a zajištění svobodné konkurence.

Došlo i na soudní procesy a Standard Oil, která byla mezi všemi trusty nejnápadnější a nejmocnější, byla na řadě jako první. V roce 1906 firmu žaloval generální prokurátor státu Missouri, přidala se Indiana a New Jersey. Spor se dostal k Nejvyššímu soudu, a ten v květnu 1911 v rozsudku o 20 tisíci slovech prohlásil, že jde o "nerozumné společenství", a nařídil rozpuštění trustu. "Sedm osob a jejich konspirační nástroj se spikly proti svým spoluobčanům," zdůraznil soud.

Standard Oil se musela vzdát 33 přidružených podniků a akcionářům původních firem vrátit akcie, které před časem vyměnili za podíly na trustu.

Soudce Edward White sice vstoupil do dějin jako bojovník proti monopolům, šlo však o zvláštní rozhodnutí, protože Rockefeller, který byl významným akcionářem už ve většině dřívějších firem, dál zvětšoval své bohatství.

Nepřehledný propletenec formálně samostatných, ale skrz banky a osobní kontakty propojených společností, z nichž 11 si ponechalo "olejářská" jména, totiž dál prosperoval a investoři se o akcie doslova rvali.

Příliv kapitálu přes burzu vedl k tomu, že dva roky po rozsudku mohl životopisec Allan Nevins Rockefellerův majetek odhadnout na 900 milionů dolarů. Podle jiných údajů šlo až o 1,5 miliardy dolarů. V každém případě se jednalo o astronomickou částku, americký národní důchod tehdy dosahoval roční výše 37 miliard dolarů.

Filantropové a globalisté

Rockefellerové dodnes patří v USA k nejbohatším a nejvlivnějším. Jejich majetek, odhadovaný někdy až na bilion dolarů, se přesunul do finančního světa, do systému trustů, fondů a také nadací osvobozených od daní. Podle ekonomického novináře Garyho Allena šlo hlavně o uplatnění principu, kdy se rodina vzdala přímého vlastnictví, ale udržela kontrolu. Rodina také stála spolu s Johnem Morganem u zrodu Federálního rezervního systému, americké centrální banky. Šéf přípravné komise, senátor Nelson Aldrich, se ostatně oženil s Rockefellerovou dcerou Abby.

Majetek Rockefellerů už přes 100 let umožňuje filantropické i politické aktivity. O jeho velikosti a podrobnostech správy není nic známo. Údaje zůstávají ukryty v rodinném archivu a jsou veřejnosti nedostupné. Vlastní jmění, opět hlavně v podobě akcií, navíc mají jednotliví členové rodinného klanu.

Navenek je patrné především mecenášství. John Rockefeller věnoval stovky milionů dolarů na rozvoj lékařské vědy, zejména na vývoj nových léků i veřejného zdravotnictví, budování rezervací a zaplatil přebudování Chicagské univerzity v elitní vysokou školu. Ve filantropických aktivitách pokračoval syn John junior, který po první světové válce uvolnil velké peníze na opravy památek ve Francii. V jejich stopách jde také vnuk zakladatele impéria a současná hlava rodiny David Rockefeller. Ten po léta stál v čele Chase Manhattan Bank (později splynula s bankou JPMorgan) a byl hlavním správcem rodinných financí. Rockefellerové se nevyhýbali politice, většinou na straně republikánů. Nejdále to dotáhl Nelson Rockefeller, který se v letech 1974 až 1977 stal viceprezidentem.

David Rockefeller odmítl post ministra financí a dával přednost byznysu (jeho osobní majetek se odhaduje na tři miliardy dolarů) a neformálnímu vlivu. Pracoval pro řadu amerických prezidentů bez ohledu na to, zda šlo o republikány, či demokraty, a zná se nejen s předními finančníky, ale i politiky.

Setkával se například se sovětskými předáky Nikitou Chruščovem a Michailem Gorbačovem i vůdcem čínských komunistů Mao Ce-tungem. Zejména ale konzultoval s ministrem zahraničí Henrym Kissingerem a býval v kontaktu s představiteli CIA.

Patří k zakladatelům nebo členům takových organizací americké a globální elity, jako jsou Rada pro mezinárodní vztahy, Trilaterální komise či skupina Bilderberg, což je pádný argument pro ty, kteří věří, že se rodina Rockefellerů už desítky let podílí na stínové světové vládě. Ta sice neexistuje, ale sám David Rockefeller se k budování nového integrovaného světa ve svých pamětech hrdě hlásí.

Josef Pravec

Rockefellerové

- Rozdělením Standard Oil Company v roce 1911 vznikly firmy, které stojí u základů dnešních ropných společností ExxonMobil a Chevron. Další firmy jako například Amoco a řada jiných podniků Rockefellerů se staly součástí BP. Dodnes tedy tvoří jádro západního ropného průmyslu.
- Majetek rodiny spravují z větší části fondy a trusty a vlastní akcie stovek společností. V jejich čele stojí profesionální manažeři. Celkem 81 rodinných sídel patří k významným architektonickým památkám.
- Hlavou rodiny je finančník David Rockefeller (na snímku dole), vnuk Johna Rockefellera. Dlouho řídil Chase Manhattan Bank a spolupracoval s řadou amerických prezidentů. V roce 1973 založil Trilaterální komisi, která se snaží o těsnější propojení euroamerického a asijského, hlavně japonského byznysu. Část svého majetku má uloženou ve sbírkách impresionistických a postmoderních obrazů.

900 mil. USD
Takové bylo bohatství Johna Rockefellera po rozdělení Standard Oil.

Souboj se mnou není možné vyhrát. John Rockefeller

Standard Oil už počátkem 20. století pokryla USA sítí svých čerpacích stanic. V roce 1906 jich bylo 3500 a Henry Ford měl důvod montovat do svých vozů bezinové motory.

Foto: Profimedia.cz, ČTK, Reuters, Wikipedia