To je ve stručnosti představení plánovaného plynovodu Nabucco. Symbolickou tečku za kdysi ambiciózním projektem udělali jeho akcionáři, když zrušili webovou prezentaci na adrese nabucco-pipeline.com. Nachází se zde už jen upozornění, že uvedená adresa je na prodej.

Letos, po ruské anexi Krymského poloostrova a novém kole výhrůžek vůči Ukrajině, je přitom snižování závislosti na ruském plynu v Evropě opět zásadní téma. Současně se zde naplno ukazuje bezzubost a slabá vůle evropských politiků a bruselských úředníků. Plány sice mají, ale příliš často zůstanou ve formě powerpointových prezentací. Do finální fáze realizace se je nedaří dotáhnout.

Producenti zemního plynu v okolí Kaspického moře a Perského zálivu přitom mají zájem do Evropy dodávat. Ázerbajdžán, Írán, Turkmenistán, irácký Kurdistán, Katar - ti všichni soutěžili o přízeň evropských zákazníků. Plynovod zkrátka představuje závazek dlouhodobé spolupráce. Není to krátkodobý flirt, za který lze považovat příjezd několika lodí se zkapalněným plynem.

Jenže plány a realita se ne vždy protnou. Projekt Nabucco postupně „vyhnil“ a vítězem se stal konkurenční South Stream. Jeho prostřednictvím Rusové ovládnou balkánské trhy a současně odkloní dodávky do střední Evropy - přinejmenším do Maďarska a Rakouska - mimo přepravní trasy na ukrajinském území.

Francouzi mají přísloví: čím víc se něco mění, tím víc to zůstává stejné. Nabízí se jeho úprava do této podoby: čím víc Evropská unie mluví o diverzifikaci dodávek plynu, tím víc se stává závislou na Rusku.

Související