Smlouva o prodeji podniku bývala ve světě byznysu používaným smluvním typem. Změny v soukromém právu se však dotkly i jí, přičemž první zaznamenáváme už v jejím názvu: dřívější podnik se nyní nazývá závodem.
Změn doznala i systematika, neboť smlouva o prodeji závodu již není samostatným smluvním typem, nýbrž jsou jí věnována speciální ustanovení v úpravě kupní smlouvy. Tím je úprava i zdánlivě stručnější, přímo jsou obsaženy jen odchylky od obecné úpravy kupní smlouvy. Koupí obchodního závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží. Z dluhů nicméně přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo je musel rozumně předpokládat. Zde vidíme odklon od dřívější úpravy, která přechod závazků nepodmiňovala vědomostí či "kvalifikovanou nevědomostí". Oproti dřívějšímu ručení prodejce za závazky spojené s podnikem je dnes podmínkou ručení to, že věřitel nevyslovil s převodem souhlas.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 50 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později