Týdeník Ekonom chystá další publikaci věnovanou úspěšným značkám v rámci edice Fenomén. To vyžaduje mnoho služebních cest všemi směry, protože zajímavé firmy lze naštěstí najít ve všech krajích České republiky.
Takže při jedné cestě může redaktor pozorovat obrovský kontrast: Na jedné straně inovativní firmy, které se mohou hrdě poměřovat se světovou konkurencí, a na druhé straně nedůstojné kolony téměř na všech dálnicích a rychlostních komunikacích, co jich z Prahy vede.
Na jedné straně vysoké pracovní nasazení ve strojírenských závodech, na druhé straně dlouhé úseky opravovaných silnic, kde se při běžném pohledu neděje vůbec nic, případně tam dva lidé cosi kutí a tři je se zájmem pozorují.
Nezazlíval bych to ale těm stavebním dělníkům. Výkon totiž většinou odpovídá tomu, jaká je organizace práce a koordinace všech činností, jaké jsou technologie, jaké mají pracovníci podmínky a motivaci, co se od nich vyžaduje a jak se to kontroluje. A to je záležitost šéfů.
Vzpomínám si, jak nás na počátku 80. let jedna vyučující na Vysoké škole ekonomické varovala, abychom nepoměřovali schopnost tuzemského průmyslu jen osobním automobilem Škoda 105. Určitě měla pravdu, protože třeba textilní stroje či cvičné proudové letouny patřily na světovou špičku.
Jenže tryskový stav ani tryskové letadlo člověk doma nevidí, zato ta auta byla zcela zřetelným znamením, že vyspělý svět se vydal jinou cestou. Ani současný průběh prací na pozemních komunikacích asi neříká o naší zemi celou pravdu, ale kdyby nám šlo všechno tak, jako nám jdou opravy dálnic, tak potěš pánbůh Českou republiku.
Čím více kilometrů dálnic přitom postavíme, tím více kilometrů dálnic budeme muset v budoucnosti opravovat. A je otázka, zda na to Česká republika sežene finanční zdroje.
Stát by se tedy asi měl nyní hlavně soustředit na to, aby dokázal udržovat a modernizovat stávající silniční síť, a tvrdě regulovat výstavbu logistických center na zelené louce u dálnic, neboť tyto velkosklady logicky vedou k ještě vyššímu zatížení.
Pokud se staví nové dálniční úseky, důraz na kvalitu a životnost musí být prvořadým úkolem. Dálnice z Prahy do Brna, která se budovala na konci šedesátých a v sedmdesátých letech minulého století, sice měla některé nedostatky, ale její podstatná část bez potíží posloužila desítky let a snesla přitom zatížení kamióny, s nímž její tvůrci rozhodně nemohli počítat. Zato některé nedávno otevřené úseky vydržely jen ostudně krátkou dobu.