Dvanáct ikon "Made in Czechoslovakia"

Bylo to bizarní setkání. Když postarší baculatý Kubánec v ušmudlaném triku zjistil, že jsme turisté z Česka, rozzářil se, nadzvedl tričko a odhalil rozsáhlou starou jizvu na břiše. Ukázal na ni a chlubil se: "Jawa." Tatrovky, Zetory, Škodovky nebo Jawy, úspěšný exportní artikl socialistického Československa, mají ve světě stále dobrý zvuk. I proto, že ve spoustě zemí je možné desítky let staré stroje potkat na ulicích. Také z toho důvodu je značka "Made in Czechoslovakia" pořád živá. A leckde mnohem silnější než "vyrobeno v Česku" či "v EU".

Nicméně zároveň je pravda, že v západní Evropě naopak označení "vyrobeno v Československu" znamenalo v době socialismu jednoznačné minus: v roce 1989 utržila ČSSR při vývozu strojírenského zboží do zemí tehdejšího Evropského hospodářského společenství (EHS) v průměru 2,90 dolaru za kilogram. To bylo jen mírně nad úrovní Sovětského svazu, zatímco Američané inkasovali 35,6 dolaru, Japonci 15,4 a Rakušané téměř 11 dolarů za kilogram. U strojírenství přitom platilo, že nejblíže k cenám dosahovaným vyspělou konkurencí se dokázaly dostat nejjednodušší československé výrobky a s narůstající technickou složitostí se propad - až na textilní stroje a několik dalších výjimek - většinou výrazně prohluboval.

Jak dále vyplývá z dobových analýz Výzkumného ústavu vnějších ekonomických vztahů (dnešní agentury CzechTrade), podobný trend bylo možné sledovat rovněž u spotřebního zboží. Například při vývozu bavlněných tkanin do EHS v roce 1988 utržilo Československo 6,6 dolaru za kilogram, což byla přesně stejná částka, jaké dosahovaly firmy z USA, a o něco více, než inkasovaly Tchaj-wan, Hongkong či Indie. Jakmile však šlo o výrobky s vyšší přidanou hodnotou, pozice československého zboží se opět komplikovala: v případě pánského oblečení sice Československo inkasovalo za kilogram více než USA, ale již méně než asijští konkurenti a odstup od Rakouska narostl. Ještě horší to bylo u dámských oděvů, kde hraje výraznou roli móda: tam už Československo výrazně zaostávalo za Rakouskem i USA a předstihovali nás nejen téměř všichni asijští exportéři, ale také Maďarsko a Polsko.

Západnímu pocitu, že co je z Československa, to je podřadné, podléhali rovněž Češi. Občas tak docházelo k paradoxním situacím, kdy si lidé za krvavě ušetřené devizy přivezli ze Západu vysavač prestižní značky Philips, který byl ve skutečnosti vyroben v Hlinsku. Stejný produkt, jen s visačkou ETA, byl přitom doma běžně k dostání.

O značce Made in Czechoslovakia debatovali v DVTV ekonom Michal Mejstřík a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar

V zemích bývalého sovětského bloku však zákazníci většinou neměli na výběr a označení "Made in Czechoslovakia" bylo zejména v Rusku považováno za synonymum spolehlivosti a vyspělosti. Rovněž v rozvojových zemích dokázaly československé výrobky bodovat, částečně i díky tomu, že někdejší organizace zahraničního obchodu měly po světě vybudovanou mohutnou zastupitelskou síť. Navíc navazovaly na tradici první republiky: předválečné Československo sice bylo lokální průmyslovou mocností, obuví a textilem zaplavovalo i nejvyspělejší trhy, ale lokomotivy, zbraně a další strojírenské zboží exportovalo také hlavně na Balkán, do Latinské Ameriky, Íránu, Egypta a podobných teritorií.

1. Nákladní automobily Tatra

Nákladní automobily Tatra se uplatnily zejména v tvrdých klimatických podmínkách a extrémním terénu. Vozy s centrální nosnou troubou a originálními výkyvnými nápravami měly, na rozdíl od většiny konkurentů, vzduchem chlazený motor. Do sedmdesátých let minulého století se tato koncepce vyznačovala menší poruchovostí a umožňovala spolehlivější provoz při mimořádně nízkých či naopak vysokých teplotách. Výhodou byly rovněž kompaktnější rozměry motorů. K vrozeným nevýhodám vzduchem chlazených agregátů naopak patří hlučnost a vyšší spotřeba paliva.

Šiřitelem dobrého jména "Made in Czechoslovakia" byl zejména automobil Tatra 138, vyráběný v letech 1959 až 1971. Vůz s osmiválcovým motorem o objemu téměř 12 litrů si zahraniční zákazníci oblíbili nejen pro jeho mimořádné vlastnosti v terénu, ale také díky komfortu, který nabízel řidiči: sedadlo již bylo všestranně seřiditelné, řízení mělo posilovače. Odhlučněnou kabinu vytápělo nezávislé naftové topení. Ovládací prvky byly umístěné ergonomicky a vůz se i na velmi špatné silnici choval mimořádně klidně. Tatra 138 se vyráběla v celé řadě provedení, například jako sklápěč, valník, autojeřáb, vyprošťovací vůz, cisterna, hasičské auto či přepravník cementu. Tatry 138 se vyvážely zejména do Sovětského svazu, ale také do Číny, Rumunska, Polska, Bulharska, Jugoslávie, Nizozemska, Francie, Rakouska, Íránu, Iráku a dalších zemí. Celkem Tatra prodala 46 tisíc těchto aut, na něž navázal model Tatra 148, vyráběný v letech 1972 až 1982.

Tatra 138 představovala těžký nákladní automobil s nosností 12 tun.

2. Autobusy Škoda/Karosa

Symbolem spolehlivého a nenáročného vozidla hromadné dopravy se v mnoha zemích staly autobusy Škoda 706 RTO z roku 1957, jejichž vnější vzhled byl později leckde napodobován. Tyto autobusy se vyráběly ve třech továrnách - v jabloneckém závodě LIAZ, v Karose Vysoké Mýto a v SVA Holýšov. Vyvážely se především do východního Německa, Rumunska, Bulharska a Polska, ale také na Kubu či do KLDR. Vozidla poháněl kapalinou chlazený šestiválec. Meziměstské autobusy v dražším provedení mohly jet až 86 kilometrů za hodinu, městské se však musely spokojit s 65 kilometry za hodinu. V Československu se vyrobilo 15 tisíc těchto autobusů.

V nabídce zůstaly do roku 1972, nicméně zahraniční poptávka donutila výrobce, aby jejich podvozky dodával do Polska a Bulharska až do roku 1985 - tamní firmy si na ně totiž montovaly vlastní karoserie. Nástupnickým modelem se stala Karosa ŠM 11.

Unikátem byl luxusní autokar Škoda 706 RTO LUX, který Karosa Vysoké Mýto vyrobila pro mezinárodní výstavu EXPO 1958 v Bruselu.

3. Traktory Zetor

Výroba traktorů Zetor byla zahájena v Brně krátce po druhé světové válce. Název spojuje "Zet" z označení podniku Zbrojovka Brno a koncové "tor" ze slova traktor. Největších absolutních objemů produkce dosáhl model Zetor 25, který se vyráběl v letech 1946 až 1961. Vyvezeno bylo 97 tisíc traktorů tohoto typu. K hlavním zahraničním trhům patřily Belgie, Čína, Dánsko, Finsko, Francie, Nizozemsko, Irsko, Jugoslávie a Polsko. Stroj poháněl naftový čtyřdobý dvouválec o objemu 2,1 litru, který byl chlazen kapalinou. Nádrž pojala 45 litrů nafty.

Zetor 25 byl konstrukčně jednoduchý a spolehlivý stroj, který uspěl také v západních státech.

4. Elektrické lokomotivy Škoda

Hlavním trhem lokomotiv vyráběných v plzeňské Škodě byl Sovětský svaz. Do SSSR a jeho nástupnických států vyvezli z Plzně v letech 1951 až 1999 celkem 2624 elektrických lokomotiv devatenácti typů. Nejpočetnější byla řada Škoda 53 E (v SSSR známá jako ČS 2) z let 1963 až 1972; těchto strojů se vyvezlo 639. Dalším důležitým modelem byla Škoda 52 E, která v Sovětském svazu nesla označení ČS 4. Vyráběla se v letech 1965 až 1970 - celkem bylo do SSSR dodáno 230 kusů. Na sibiřské magistrále musely lokomotivy sloužit v rozmezí od -40 do +50 stupňů Celsia. Elektrické lokomotivy Škoda se vyvážely také například do Bulharska, Polska, Jugoslávie a východního Německa.

Expresní lokomotiva Škoda 66 E (ČS 200) z roku 1975 jezdila v Rusku rychlostí 200 kilometrů za hodinu.

5. Motocykly Jawa a ČZ

Původním exportním teritoriem československých motocyklů byly západní státy včetně USA, kde však již v padesátých letech přestával motocykl hrát roli běžného dopravního prostředku. Masové výrobě cestovních motocyklů v Československu tak hrozil zánik, který odvrátila změna orientace na Východ. Do zemí někdejšího Sovětského svazu se historicky vyvezly tři miliony československých motocyklů. Nejproslulejším modelem je Jawa 350 ve verzi 634, představená v roce 1973. Tuto motorku, jež se vyráběla do roku 1984, poháněl dvoudobý vzduchem chlazený dvouválec, který jí umožňoval dosahovat stokilometrové rychlosti.

Celkem se prodalo přibližně 800 tisíc motocyklů 350/634, z čehož 85 procent skončilo v tehdejším Sovětském svazu. Zákazníci na tomto modelu oceňovali především velmi dobré jízdní vlastnosti i na cestách s nejhorším povrchem, jisté vedení stopy v zatáčkách, snadnou údržbu, bohatou výbavu a solidní zpracování. K záporům patřila vysoká hmotnost celého stroje; tento nedostatek se podařilo částečně odstranit při modernizacích v osmdesátých letech.

Jawa 350 z počátku 70. let se stala předlohou retromodelu, který výrobce z Týnce nad Sázavou nedávno nabídl ruským zákazníkům.

6. Osobní automobily Škoda

Sovětský svaz osobní automobily z Československa nedovážel, a tak mladoboleslavská automobilka exportovala zejména do menších členských států RVHP a do západní Evropy. Od poloviny 80. let se přitom podíl západoevropských zákazníků výrazně zvyšoval. Avšak už řada Octavia z počátku šedesátých let uspěla například v Belgii, ve Finsku a v Dánsku. Na Islandu dokonce tamní policie používala model Octavia Combi jako služební vůz. Na podvozku stejného typu se na Novém Zélandu vyráběl farmářský a plážový vůz Škoda Trekka, který si zákazníci mohli koupit rovněž v Austrálii, na Fidži a Samoi. Obdobně se v Pákistánu vyráběl model Škoda Skopak. Montáž automobilů Octavia Combi probíhala v šedesátých letech rovněž v Chile. Příbuzné kabriolety Škoda Felicia udělaly velký dojem v USA, pobočný výrobní závod v Kvasinách však zdaleka nestíhal tuto poptávku uspokojovat.

Prvním masově vyráběným osobním automobilem značky Škoda byl totiž až model Škoda 1000 MB z roku 1964. Tyto vozy byly populární v někdejší Německé demokratické republice, Jugoslávii, Rakousku a Polsku. Škodovky s motorem vzadu se prodávaly po celé západní Evropě, v Austrálii či v Kanadě, od poloviny 70. let však ve vyspělých státech patřily k nejlevnějším modelům na trhu.

Škoda Octavia Combi z roku 1961 se na naléhání vývozce udržela ve výrobě až do přelomu let 1971 a 1972.

7. Vojenská cvičná letadla Aero

Podnik Aero Vodochody byl největším výrobcem cvičných proudových letounů na světě, a to díky modelu L-29 Delfín. Ten se totiž v šedesátých letech stal standardním cvičným letounem států Varšavské smlouvy (s výjimkou Polska) a využívaly jej i četné rozvojové země v Africe a Asii - celkem šlo o zhruba dvacet států.

V sériových delfínech byl použit proudový motor Motorlet originální tuzemské konstrukce, který letadlu umožňoval dosáhnout maximální rychlosti přes 650 kilometrů za hodinu. Dolet činil 900 kilometrů. Výroba začala v roce 1963 a trvala jedenáct let, vyrobilo se okolo 3500 letadel v různých verzích. Stroj byl primárně určen pro pilotní výcvik, některé chudší armády - například egyptská - se však delfíny vyzbrojily. Nástupnickým modelem se stal L-39 Albatros.

Posádku letounu L-29 Delfín tvořili dva lidé - žák a instruktor.

8. Trolejbusy Škoda Ostrov

Továrna Škoda Ostrov patřila k hlavním světovým výrobcům trolejbusů. K exportně nejúspěšnějším modelům patřilo vozidlo Škoda 9 Tr z roku 1961, které díky neutuchajícímu zájmu sovětských odběratelů zůstalo ve výrobě 21 let. České trolejbusy jezdily i na nejdelší trolejbusové trati na světě z Jalty do Simferopolu, což je téměř sto kilometrů. Jednoduché, robustní a spolehlivé trolejbusy ze Škody Ostrov se ovšem vyvážely také například do Norska, Indie, Polska, Afghánistánu, Maďarska a Německé demokratické republiky. Trolejbus Škoda 9 Tr jezdil až šedesátikilometrovou rychlostí, počet sedaček pro cestující mohl být dle přání odběratele od 23 do 41. V Kyjevě vozidla spojovali do souprav, čímž dosáhli až 81 míst k sezení.

Trolejbusy Škoda 9 Tr se vyráběly zejména v třídveřovém provedení, ale pro Ukrajinu i v dvoudveřovém.

9. Dopravní letadla L-410 Turbolet

Továrna Let Kunovice patřila k hlavním výrobcům malých turbovrtulových dopravních letounů na světě. Její L-410 Turbolet, který byl určen pro regionální dopravu, vznikal v šedesátých letech a první vzlet absolvoval v roce 1969. Letoun určený pro 15 až 19 cestujících dostal československé turbovrtulové motory M 601 a vrtule Avia. Ve výrobě zůstal dodnes. Jde totiž o hornoplošník, který je schopen přistávat a vzlétat na malých a nezpevněných letištích a zároveň dokáže čelit extrémním sibiřským mrazům. Hlavním odběratelem byl sovětský Aeroflot, v menších počtech však tato letadla slouží také v Africe, Latinské Americe a státech Evropské unie. Celkem bylo vyrobeno přes 1100 kusů, přibližně 400 jich je dosud v provozu. Výrobce Aircraft Industries Kunovice nyní chystá modernizovanou verzi.

Letouny L-410 Turbolet byly vyvinuty pro extrémní podmínky na Sibiři.

10. Tramvaje ČKD T3

Významným exportním artiklem někdejšího Československa byly tramvaje. Vozidla typu T3 se na kolejích poprvé objevila v roce 1960 a jejich produkce měla v ČKD skončit v roce 1989. Vzhledem k požadavkům zákazníků byla montáž v 90. letech v omezeném množství obnovena a skončila až v roce 1997.

Konstrukce podvozku vycházela z americké licence, jež se uplatnila u předchozího modelu T2. Při výrobě karoserie však byly ve velké míře použity v té době nejmodernější materiály - plasty a sklolaminát. Smíchovský závod ČKD Tatra vyrobil zhruba 14 tisíc těchto tramvají. Řada T3 tak drží historický rekord ve výrobě jednoho modelu a dodnes je nejrozšířenějším typem tramvají na světě. Vyvážely se především do bývalého Sovětského svazu (jezdily v 34 tamních městech), Jugoslávie, Rumunska a Německé demokratické republiky. V provozu jsou dosud ve 47 městech deseti států, především v republikách někdejšího Sovětského svazu. Jezdí také v severokorejském Pchjongjangu, kam se však dostaly až jako použité.

Autorem nadčasového designu tramvaje T3 byl František Kardaus.

11. Textilní stroje

Textilní strojírenství bylo jedním z mála oborů, v nichž bylo socialistické Československo na světové špičce. Stalo se tak díky sérii vynálezů, které se v 50. a 60. letech zrodily v libereckém Výzkumném ústavu textilních strojů. Šlo zejména o tryskové tkaní a bezvřetenové předení, což jsou technologie, které skokově zvýšily produktivitu textilní výroby, a tím doslova změnily svět. Tyto převratné objevy totiž umožnily obyvatelům zemí, jako jsou Čína a Indie, svléknout "uniformy" a zároveň poprvé v moderních dějinách vybudovat konkurenceschopný domácí průmysl.

První rotorové přádelny na světě byly vybaveny československými stroji BD 200 z Ústí nad Orlicí.

12. Dětské filmy

Československo bylo do roku 1990 téměř světovou velmocí ve výrobě dětských filmů a televizních seriálů. A zatímco československé investiční celky (jako rafinerie, elektrárny, cukrovary, cementárny, ocelárny apod.) se prosazovaly prakticky jen v zemích východního bloku a v politicky spřátelených rozvojových státech, díla typu Tři oříšky pro Popelku, Rumcajs, Krtek, Cesta do pravěku, Pan Tau či Arabela výrazně bodovala v západní Evropě, kde byla - společně se švédskými - považována za vkusnější protiváhu produkce společnosti Disney. České pohádky uspěly například i v Japonsku a v Číně.

Krteček je dodnes tak trochu českým vyslancem, a to jak třeba v Číně, tak v USA.

Petr Korbel

Řada T3 drží historický rekord ve výrobě jednoho modelu a dodnes je nejrozšířenějším typem tramvají na světě.

Na podvozku Octavia Combi se na Novém Zélandu vyráběl farmářský a plážový vůz Škoda Trekka.

Foto: Airliners.net, ČTK, Jan Rasch, Profimedia.cz, Wikimedia, Škoda Auto