Ukrajina a krize mezinárodního práva aneb Pravidla neporušuje jen Rusko

Postup Ruska na Ukrajině je vážným a nebezpečným porušením mezinárodního práva. Ukrajina v roce 1994 souhlasila, že se vzdá jaderných zbraní, jež zdědila po Sovětském svazu, výměnou za závazek USA, Británie a Ruska, že budou chránit její územní celistvost a svrchovanost. Rusko slib porušilo, čímž nejenže poškodilo Ukrajinu, ale také podkopalo mezinárodní právní rámec bránící šíření jaderných zbraní.

Nezmění-li Rusko kurz, což se nezdá pravděpodobné, globální důsledky budou dozajista vážné. USA a Evropská unie zavedou sankce, oslabí ruské hospodářství a světovou ekonomiku - a rozdmýchají další pnutí a nacionalismus. Chyby na jedné či druhé straně by mohly vyústit v násilnou katastrofu.

Ukrajinská krize je děsivá sama o sobě, avšak nesmíme přehlížet obecnější lhostejnost k mezinárodnímu právu během posledních let. Aniž bychom snižovali závažnost současných kroků Ruska, měli bychom si uvědomit, že k nim dochází v kontextu opakovaného porušování mezinárodního práva ze strany USA, EU a NATO. Každé takové porušení podrývá křehkou stavbu mezinárodního práva a vyvolává riziko, že uvrhne svět do války všech proti všem ignorující právo.

USA a jejich spojenci zahájili v nedávných letech sérii vojenských intervencí v rozporu s Chartou OSN a bez podpory Rady bezpečnosti OSN. Bombardování Srbska, uskutečněné NATO pod vedením USA v roce 1999, nebylo v souladu s mezinárodním právem a realizovalo se navzdory důrazným námitkám Ruska, spojence Srbska. Následné vyhlášení kosovské nezávislosti na Srbsku, uznané USA a většinou členů EU, je precedent, na nějž se Rusko s ohledem na svůj postup na Krymu rádo odvolává.

Po kosovské válce následovaly války v Afghánistánu a Iráku, opět pod vedením USA, obě bez podpory Rady bezpečnosti a v případě Iráku navzdory energickým námitkám vzneseným uvnitř Rady bezpečnosti. Výsledky v Afghánistánu i Iráku jsou naprosto zničující. Jednání USA v Sýrii bylo rovněž nezákonné. Když zkraje roku 2011 začaly protesty arabského jara, poklidní demonstranti v Sýrii žádali reformy. Režim prezidenta Bašára Asada proti protestujícím násilně zasáhl, což vedlo ke vzpouře některých vojenských jednotek.

Tehdy, v létě roku 2011, začaly vojenskou vzpouru podporovat USA a prezident Barack Obama prohlásil, že Asad musí "odstoupit". Od té doby USA, Saúdská Arábie, Turecko a další poskytují logistickou, finanční a vojenskou podporu povstalcům v rozporu se syrskou suverenitou a mezinárodním právem. Není pochyb, že se Asad dopouští ukrutností, ale taktéž není pochyb, že podpora povstalců pod vedením USA je porušením syrské svrchovanosti.

Odpradávna existují skeptici vůči mezinárodnímu právu - ti, kteří věří, že nikdy nemůže převážit nad národními zájmy hlavních velmocí a že jediné, co lze skutečně udělat pro zachování míru, je udržovat mocenskou rovnováhu mezi konkurenty. Z této perspektivy je ruský postup na Krymu prostě jednáním velmoci, která uplatňuje své výsady.

Takový svět je však hluboce a zbytečně nebezpečný. Zas a znovu jsme zjistili, že nic jako opravdová "rovnováha moci" neexistuje. Vždy existují nevyváženosti a destabilizační mocenské posuny. Bez určité právní konstrukce je příliš pravděpodobný otevřený konflikt. To platí obzvláště dnes, kdy se země přetahují o ropu a další nezbytné zdroje. Není náhodou, že většina smrtících válek v poslední době se odehrávala v regionech obdařených cennými přírodními zdroji.

Když se letos ohlížíme za stoletým výročím začátku první světové války, opět vidíme, že jedinou možnou cestou k bezpečí je mezinárodní právo prosazované Organizací spojených národů a dodržované všemi stranami. Ano, zní to naivně, ale nikdo nemusí hledat v dějinách, aby pochopil naivitu přesvědčení, že velmocenská politika zachová mír a zajistí přežití lidstva.

V ukrajinské krizi by Rada bezpečnosti měla pomoci najít řešení postavené na dohodě, jež zachová suverenitu a územní celistvost Ukrajiny. A právě tak, jak se USA v tomto případě obracejí na Radu bezpečnosti, měly by i sebe vést k zodpovědnosti vůči mezinárodnímu právu a pomoci tím vybudovat hráz proti nebezpečné globální nestabilitě.

© Project Syndicate 2013
www.project-syndicate.org