Soukromý zemědělec František Pešička si na nedostatek práce rozhodně nemůže stěžovat. Na dvou farmách v jihočeských Zahrádkách a obci Hrazany chová celkem přes 400 koz. Z jejich mléka vyrábí sýry, jogurty či kefír a pochvaluje si, že je o jeho produkty ekologického zemědělství zájem.

„Jsme asi trochu specifický příklad. Kozích chovů, jako je náš, v Česku není mnoho, trh je nenasycený, máme tedy dobrou výchozí pozici a o odběr nemáme nouzi,“ říká Pešička, jehož klienty jsou například velké obchodní řetězce Billa či Ahold.

Většina jiných potravinářských výrobců se ale potýká s naprostým opakem – s nasyceným a velmi konkurenčním trhem. Do boje za své potravináře a zemědělce proto otevřeně vstupují i politici.

Výjimkou není ani česká vláda, která si téma potravinové soběstačnosti „v základních zemědělských komoditách“ vetkla dokonce do svého programového prohlášení.

„Byl bych rád, kdyby Česká republika dosáhla relativní soběstačnosti v základních potravinách, jako jsou například domácí druhy ovoce a zeleniny. Stoprocentní soběstačnost pochopitelně není možná a není ani naším cílem v rámci jednotného trhu Evropské unie,“ řekl týdeníku Ekonom ministr zemědělství Marian Jurečka.

Cílem je podle něho zvýšit v obchodních sítích podíl potravin vyrobených v Česku. „Můžeme například podporovat investičními pobídkami domácí producenty potravin, aby mohli modernizovat a rozšiřovat technologické vybavení. Pomůže i propagace kvalitních potravin, důležitá je i osvěta. Když se zvýší poptávka po domácích potravinách, stoupne i jejich nabídka,“ říká Jurečka.

 

obalka Ekonom 142014- Uvažují podobně jako česká vláda i další evropské země?

- Jakými dalšími způsoby chce Česko potravinové soběstačnosti dosáhnout?

- A co na to Babišův Agrofert?

Odpovědi najdete v aktuálním čísle týdeníku Ekonom. Přečíst si ho můžete i na iPadu a iPhonu, tabletu Samsung a dalších zařízeních se systémem Android.

Související
Zobrazit