Opakovaně slýcháme, že není dobře, že je česká ekonomika závislá na automobilovém průmyslu. Jsou tam skutečně nějaká rizika?
Česká republika má dlouhou tradici průmyslu a já si myslím, že je to dobrá páteř ekonomiky. Už ostatně neslýcháme řeči o tom, že jsme pouhá montovna. A to, že automobilový průmysl zaměstnává zhruba 150 tisíc lidí – to hovořím pouze o těch, kteří jsou zaměstnáni ve firmách, k tomu se přidávají obchodníci –, svědčí o jeho významu.
Nesouhlasím s heslem, že budoucnost této země je ve službách. V tomto směru přitom u nás byla nastavena i výuka, učňovské školství a technické školství. Jaký je váš názor?
Já si myslím, že to byl velký omyl z počátku 90. let. Tato země stojí na průmyslu. Musí využít dobré tradice v oblasti vzdělávání, kde jsme, bohužel, začali trochu zaspávat. Musíme klást důraz ne na kvantitu, ale na to, co tato země potřebuje. Kromě průmyslu a vzdělávání je tady určitě poptávka po infrastruktuře a dopravě. To je něco, co – když to podložíme špetkou stability a rozumného přístupu v oblasti legislativy – nám všem pomůže.
Já si tedy myslím, že jsme zaspali pořádně. Pokud bychom to nyní změnili, o čemž stále trochu pochybuji, dostaví se první výsledek nejdříve za osm, devět let. Je tedy otázkou, jestli se právě pro nedostatek kvalifikovaných lidí nestane strojírenství a automobilový průmysl rizikovou oblastí.
V oblasti školství vidíme obrovské nárůsty v humanitních oborech a jen lehký nárůst – a to ještě strukturálně nezdravý – v technických oborech. Veřejná správa v tomto směru nebyla důsledná. Možná jsme v České republice měli celou řadu krásných analýz, doporučení a strategií, ale, bohužel, naší vlastností není vždy důslednost v jejich realizaci.
Automobilismem hýbe péče o životní prostředí a v některých případech, řekněme, extrémní přístup Evropské komise. Přitom pokud se Čína, Indie nebo Amerika nebudou o životní prostředí starat, bude tím evropský průmysl výrazně znevýhodňován. Co si o tom myslíte?
V určitém momentu začíná být cena emisních limitů možná příliš vysoká, neúnosná, naráží se na technické
a technologické hranice. Každý politik si pak musí odpovědět na otázku, zda je za to zákazník ochoten zaplatit, co to bude znamenat pro zaměstnanost v Evropě a nakolik Evropa v porovnání s USA nebo Japonskem stojí za svým průmyslem. A to se týká i dalších témat, jako jsou smlouvy o volném obchodě a podobně. Jinými slovy, potřebujeme více diskusí o dopadech, více diskusí o konkurenceschopnosti Evropy.
Česká národní banka nedávno udělala určitý krok z hlediska cílení kurzu koruny. Reakce byly smíšené. Já si myslím, že to exportu pomůže. Jaký je váš názor?
Já si myslím, že to má dvě roviny. Vše závisí na tom, kdo a jak se zajistil. Ale diskutovat musíme spíše o tom, jestli máme, nebo nemáme zavést euro. Úlohou politiků by v tomto směru mělo být vrátit určitou důvěru v tento krok. My jako exportér samozřejmě podporujeme zavedení eura. To děláme stále a nebudeme se od toho odchylovat ani v těch dobách, kdy eurozóna prochází určitými problémy a výkyvy.
Poslechněte si celý rozhovor:
AlterEko Kulhánek a Wojnar
Projekt Alter Eko byl připraven ve spolupráci se Studiem Zet rádia BBC.