Jak vypadají penzijní systémy ve světě? Na výběr jsou čtyři cesty

Liberálové: Rovný důchod

Výchozím krédem je svoboda jednotlivce, stát zasahuje jen ve výjimečných případech, poskytováním dávky sociální pomoci. Liberální penzijní politika vylučuje jakékoliv přímé i nepřímé státní dotace finančních produktů, tedy i penzijního připojištění, stavebního spoření či hypoték.

Moderní liberálové uznávají veřejné důchody dvojí konstrukce: rovné důchody a testované důchody. Testovaná penze by v našich příjmových podmínkách mohla dosahovat až 7 000 Kč měsíčně, v závislosti na příjmu a majetku; například příjem při současném pobírání penze do 2 000 Kč měsíčně by se nezohledňoval, zatímco při příjmu nad 2 000 Kč by se za každých 100 Kč testovaná penze snižovala o 50 Kč. Obdobně by závisela i na výši majetku.

Rovný starobní důchod je poskytován všem občanům po dosažení důchodového věku a bez ohledu na jejich příjmy a majetek. V našich podmínkách by mohl být na úrovni 5 000 Kč měsíčně, v budoucnu i 7 500 Kč a teoreticky až 10 000 Kč měsíčně (při dnešních cenách a mzdách).

Rovný důchod má jednodušší konstrukci než testovaná penze, je však náročnější na veřejné finance. Testovaná i rovná penze jsou modelově financovány ze státního rozpočtu, bez asistence příspěvků na sociální zabezpečení. Moderní liberální penzijní systém dnes ve světě již neexistuje, přetrvaly však samotné rovné a testované důchody.

Konzervativci: Strop a zásluhy

Klasické systémy sociálního důchodového pojištění jsou propletencem sociálních a zásluhových hledisek. Starobní penze jsou pro pojištěnce, kteří se po určitou dobu účastnili systému, může to být od 5 do 40 let. Penze se skládá ze základní výměry a procentní výměry. V našich podmínkách by mohla mít tuto konstrukci: základní výměra důchodu po 30 letech pojištění 4 000 Kč měsíčně, procentní výměra 0,9 procenta za každý rok pojištění z průměru hrubého měsíčního výdělku za celý život, včetně náhradní doby za péči o dítě do 4 let věku.

Moderní systémy sociálního důchodového pojištění, například v Německu, nemají základní výměru důchodu a (procentní) výměra má vyšší sazbu, například 1,5 procenta.

Systémy sociálního pojištění pro různé sociální skupiny a profese, státní důchodové zabezpečení státních úředníků i výrazně rozvinuté podnikové penze jsou variantami konzervativního modelu. Součástí systému může být rovný nebo testovaný důchod, financovaný ze státního rozpočtu.

Podstatným parametrem je pojistné, které se vybírá v rámci daného systému jednotným procentem ze mzdy z výdělku do stropu například 50 000 Kč měsíčně. Ze stejného výdělku, včetně stropu, se vypočítává i procentní výměra důchodu. Bez jakýchkoliv redukčních hranic, jak je známe z české praxe.

Sociální demokraté: Solidární zčásti

Sociálně-demokratický penzijní model má dva veřejné penzijní pilíře. Univerzální, jednotné sociální starobní pojištění (nejlépe tvaru NDC, kde důchod plně závisí na množství do systému zaplacených peněz) a solidární pilíř v podobě rovného nebo testovaného důchodu. Rovná penze pro všechny rezidenty by mohla být až 5 000 Kč. Testovaná starobní penze by mohla činit až 7 000 Kč, ale již bez zřetele k majetku občana.

V systému NDC je důchod pojistně-matematickou funkcí toho, co do systému zaplatí pojištěnec (či ještě lépe zaměstnavatel), včetně zohlednění věku – očekávané střední délky života pojištěnce při zahájení výplaty penze.
Náhradní doba péče o malé dítě je nahrazena průběžnými platbami státu do NDC. K případnému zohlednění specifických podmínek ve vybraných profesích poslouží podnikové penze bez státních dotací. Ve všech dnešních sociálních systémech existují dávky obecné sociální pomoci.

Ani moderní sociálně-demokratický penzijní model není ideálním systémem, který by vyhovoval všem občanům. Liberálně orientovaní spoluobčané nemusí souhlasit se systémem, který je povinný a jehož právně-ekonomická konstrukce se opírá o „mezigenerační smlouvu“.

Neoliberálové: Soukromé fondy

Neoliberálové požadují nahrazení pojistných systémů konzervativního nebo sociálně-demokratického typu soukromým tržním produktem a systémem. Slibovaným přínosem má být podstatně vyšší penze. Toho se má dosáhnout investováním penzijních fondů na kapitálových trzích. Jedinou a jen teoretickou pravdou neoliberálů ale je, že úroky a investiční výnosy zhodnocují investovaný kapitál.

Když budete spořit 4 000 Kč měsíčně s reálným úrokem 5 procent ročně, tak tam po 40 letech budete mít 5,8 mil. Kč, ačkoliv jste tam vložili jen 1,9 mil. Kč. Režie soukromého sektoru při poskytování důchodového spoření a doživotních penzí ve světě činí 30-50 procent příspěvků zaplacených klientem. Soukromý sektor si režii strhne z investičních výnosů, takže klient to nemusí poznat. Zhodnocení pro něho nebude už zmíněných 5 procent, ale jen například 2,5 procenta ročně a výsledná částka úspor bude stále podstatně vyšší než 1,9 mil. Kč.

Pro srovnání: Stát by za stejné služby účtoval režii řádu jen jednoho procenta z klientem zaplacených příspěvků. Neziskový penzijní sektor, který má na Západě zásadní význam v pilíři kvazipovinných podnikových penzí, je dražší než stát, potřebuje režii řádu 3-4 procent z příspěvků.

Jaroslav Vostatek

vedoucí Centra pro ekonomické studie a analýzy, VŠFS

Slavnostně spuštěná reforma důchodů bude beze slávy zrušena. Sociální demokraté do programového prohlášení vlády prosadili svůj předvolební slib o likvidaci druhého pilíře. Dopátrat se ale konkrétních kroků, jak by to chtěli udělat, je téměř nemožné. Týdeník Ekonom proto předkládá čtyři varianty, jak je možné druhý pilíř zrušit. Najdete je v aktuálním čísle.

Přečíst si ho můžete i na iPadu a iPhonu, tabletu Samung a dalších zařízeních se systémem Android.