Vojtěch Lanna byl prvním domácím velkokapitalistou. Jeho kariéra byla ojedinělá, o celou generaci předstihl svoji dobu. V první polovině 19. století, kdy majetnější měšťané ještě stále ukládali peníze do nákupu velkostatků a snažili se napodobit život feudálů, investoval do obchodu, dopravy i průmyslu a hledal k tomu inspiraci po celé Evropě.

Ne všechno se mu podařilo, dílčí neúspěchy nic ale nezměnily na tom, že stál v čele mohutného a prosperujícího byznysu, ať šlo o monopol na dopravu po Vltavě a Labi, stavby prvních železnic či počátky těžby uhlí a výroby železa na Kladensku.

V dobách začátků kapitalismu se více než kdo jiný zasloužil o rozvoj české ekonomiky. Sám by ji tak nenazval: nacionalistické třeštění pronikající v obrozenecké době i do hospodářského života mu bylo cizí. Otec byl Němec, matka Češka ze selského rodu, on sám se proto nepokládal ani tak za příslušníka jednoho z obou potýkajících se národů, jako za rakouského podnikatele žijícího pod habsburským císařem v Českém království.

Taje vltavského obchodu

Lanna byl příkladem podnikatele, který své impérium vybudoval od nuly. Narodil se do českobudějovické rodiny přistěhovalců z Horního Rakouska, jíž odedávna živily říční lodě a obchod se solí. Vyrůstal v loděnici a už jako chlapec se plavil s bečkami soli po Vltavě do Prahy.

Tam v patnácti nastoupil na stavovské polytechnické učiliště, ale po bouřlivém střetu s vlivným učitelem, významným českým matematikem a fyzikem Františkem Josefem Gerstnerem musel odejít. Přísná škola horkokrevnému a mezi drsnými lodníky vychovanému mladíkovi neseděla. U otce se pak vyučil řemeslům spojeným se dřevem a s vodou a stal se kormidelníkem. Současně, jak připomíná historik Milan Hlavačka, na svých prvních plavbách po řece pronikal do tajů vltavského obchodu.

Po smrti otce převzal Lanna ve 24 letech rodinný podnik. Staral se nejen o rozvoz rakouské soli po jižních Čechách a do Prahy nebo o stavbu říčních člunů a prámů pro převozníky. Několikrát rovněž vypravil vory postavené z nejlepšího dřeva a naložené grafitem na dálkovou plavbu do Hamburku. Využil ustanovení Vídeňského kongresu o svobodné plavbě na řekách ústících do moře. Když bylo nutné uplácet celníky, dobře posloužilo budějovické pivo.

Rychle vybudoval malou vltavskou flotilu, která pod iniciálami A. L., tedy Adalbert Lanna, plula mezi Čertovými proudy a Severním mořem.

Dál sbíral zkušenosti. Domluvil se nejen česky a německy, ale rovněž francouzsky a anglicky a na cestách za hranice mocnářství poznal snad všechny speditéry a majitele plavebních společností.

Ke společenskému vzestupu a obchodnímu úspěchu mu pomohly kontakty se správci okolního schwarzenberského panství i s lesníky od Černínů a Buquoyů, kteří měli zájem o prodej dřeva ze svých lesů.

Podstatná však byla vrozená podnikavost. Když si ověřil, že doprava po vodě má ve střední Evropě budoucnost, získal od státu povolení budovat vodní stavby na Vltavě a o čtyři roky později na Labi až k saské hranici. Zásluhou jeho úprav říčních koryt se po velkých českých řekách plavily nejen veslice a plachetnice tažené proti proudu koňmi, ale i první parníky.

Nabídky firmy Lanna bývaly bezkonkurenčně nejlevnější a přitom odevzdané dílo sneslo nejpřísnější měřítka. Šéf podniku navíc uměl vycházet s vrchností. Pro zemské úředníky a inženýry pořádal pravidelné inspekční cesty po českých řekách, aby je přesvědčil o nutnosti dalších státních zakázek.

Současně Lanna sázel na železnici, která se tehdy z Velké Británie šířila na kontinent. Parní lokomotivy tu zatím nejezdily, stal se ale jedním z akcionářů koněspřežné dráhy mezi Českými Budějovicemi a Lincem. Hned v roce 1832, kdy byla hotova, ji začal na české straně provozovat. Nešlo o maličkost, Lanna kvůli tomu vydržoval 800 koní. Díky tomu nakonec ovládl prakticky celý solný obchod v Čechách, a navíc si kolem tratě propachtoval výnosné hostince.

Mezi vodou a železnicí

Lanna se stal úspěšným a žádaným podnikatelem, jakých v celých Čechách bylo pomálu. A byl o něho zájem.

Pro rostoucí Prahu, které po pěti stoletích přestal stačit Karlův most, postavil řetězový most Františka I. Spojil město mezi dnešním Národním divadlem a Újezdem a vybudoval k němu také přilehlé nábřeží. Později přidal vodárnu s vodovodem a v roce 1842 hlavní budovu nádraží, které nyní nese jméno T. G. Masaryka. Za to vše si vysloužil jmenování čestným občanem města, kam se přestěhoval a postupně vybudoval i tři honosná sídla.

Firma Lanna postavila i další velký most u Podolska na frekventovaném tahu mezi Pískem a Táborem a silnici v zátopové oblasti mezi Prahou a Zbraslaví.

Vrcholným dílem vybudovaným ve spolupráci s podobně rychle expandující moravskou stavební firmou bratří Kleinů, byl v polovině století první pražský železniční most přes Vltavu, Negrelliho viadukt. Tato 1111metrová stavba zůstala až do roku 1910 nejdelším evropským mostem.

O něco později věnoval pozornost splavnění Lužnice, Nežárky a Blanice. Všude se tam následně rozvinulo vorařství a přetrvalo až do moderní doby.

K regulačním pracím na Labi nasadil už parní bagry. Souběžně s tím Lanna budoval železnice, někdy i proto, že pára na kolejích měla rozhýbat jeho další obchody - se dřevem, uhlím či železem. Nejprve šlo o část Severní státní dráhy, později o Buštěhradskou trať a s bratry Kleinovými postavil železnici Pardubice-Liberec a Kralupy-Turnov. Nakonec i Českou západní dráhu, která spojila Prahu s Plzní a Bavorskem.

Význam pro něho nikdy neztratily ani jihočeské lesy. Podle hlášení obchodní a živnostenské komory stavěl ročně 350 člunů. Většinu z nich vypravoval s nákladem prvotřídního dřeva do Německa, kde obojí prodal. K tomu nabízel parkety, které například posloužily Schwarzenbergům při přestavbě zámku Hluboká.

Lanna přitom slušně platil svým zaměstnancům a dělníkům, přiděloval jim pozemky a podporoval je v nemoci. V pověstné modré pracovní zástěře jim občas šel příkladem. Nejen zamlada na vorech, ale ještě při stavbě pražských mostů. Přestože se vypracoval na majetného a uznávaného muže, jeho lidé mu dál říkali "pantáta". Těm chudším poskytoval dřevo, brambory a založil i financoval Ústav na rozdělování chleba potřebným.

Velké sumy v Českém Krumlově a hlavně Českých Budějovicích věnoval na vzdělání. Vznikly nejen hospodářské, hudební a plavecké školy, ale v celém Rakouském císařství ojedinělé školy mateřské.

Po zrušení roboty v roce 1848 tiskl na vlastní náklady zemědělské příručky ve snaze přispět k povznesení rolnického stavu. Jako dlouholetý prezident budějovické obchodní komory podporoval technickou osvětu, sponzoroval průmyslové výstavy či hospodářské spolky a propagoval spoření v záložnách. Zaplatil i pozemek pro sirotčinec v Praze.

Lanna ale především naplno využíval možnosti dobového liberálního kapitalismu, který zprvu pozvolna, ale po revoluci roku 1848 už rychle prosakoval do agrárně-feudální struktury habsburské monarchie. Rád riskoval a spoléhal na akciový kapitál.

Zaměstnával přes 2000 dělníků a stal se v celoevropském srovnání skutečným velkopodnikatelem. Jeho vrstevník Alfred Krupp, zakladatel slavné německé zbrojovky v Porúří, před rokem 1860 zaměstnával jen tisícovku lidí.

Vzestup a pád železného krále Na vrcholu podnikatelských úspěchů Lanna vlastnil i mlýny a načas velkostatky Vracov a Poříč včetně zámku a pivovaru.

Nechtěl se ale poměřovat s aristokracií. Jako jednoho z prvních v Čechách ho upoutal těžký průmysl: těžba uhlí, hutnictví a železářství. V té době šlo o moderní obory, které se šířily ze Západu a začínaly rozhodovat o bohatství a vojenské moci evropských zemí. Podnikatel si jejich potenciálu byl vědom, při svých cestách po vodě mohl zblízka pozorovat vzestup krajů podél Rýna, ocelového srdce kontinentu.

Domácí začátky byly skromnější. Spolu s českobudějovickými měšťany postavil Lanna slévárnu na litinu, v níž se ještě topilo dřevem.

V té době se však v okolí Kladna našla ložiska kvalitního a dobře koksovatelného černého uhlí a Lanna, který disponoval potřebným kapitálem, zavětřil příležitost.

Nejprve se vložil do obchodu s uhlím, rychle ale získal těžební právo a zřídil první tři šachty. Současně přibral do nového podniku mladší bratry.

Když se nalezla ložiska železné rudy u nedalekých Nučic, rozhodl se u vesnice Kladno vybudovat hutní závod. Nejdříve ovšem odjel na studijní cestu po britských, belgických a německých ocelárnách. V roce 1851 založil Kladenské železářské těžařství a nechal postavit vysoké pece. Vybavení technikou vyžadovalo ohromné investice, na české poměry astronomickou sumu devíti milionů zlatých (pro srovnání - roční učitelský plat tehdy představoval 130 zlatých), z nichž více než třetinu poskytl rakouský Creditanstalt.

Nadějný rozjezd nových hutí přibrzdila finanční krize. Lanna nesl většinu ztrát vyčíslených na sedm milionů zlatých, a musel v roce 1862 přistoupit na přeměnu firmy na Pražskou železářskou společnost, v níž rozhodující slovo měly už vídeňské banky. Ty ho z vedení hutí odvolaly. Neměly zájem, aby je dravý podnikatel připravil o kontrolu nad rodícím se českým průmyslem.

Zbytek života Lanna strávil marnou snahou o opětovné získání v Kladně ztracených pozic. Tím spíše, že hutě, kde zůstal minoritním podílníkem, po překonání odbytových obtíží opět prosperovaly a vyplácely vysoké dividendy. V tomto zápase, navzdory skutečnosti, že ho sám císař František Josef l. vyznamenal za přínos k rozvoji monarchie, neuspěl. Kvůli lobbingu se dokonce přestěhoval do Vídně, kde v roce 1866 na selhání srdce zemřel.

Do poslední chvíle se pokoušel navazovat těsnější kontakty s dvorskými hodnostáři a finančníky, což prospělo alespoň železničnímu byznysu stavební firmy Lanna, kterou už dříve předal synovi Vojtěchovi.

Ten později budoval a rozšiřoval pražské říční přístavy. Nešlo jen o schopného podnikatele, proslul také jako mecenáš a sběratel, kterého zajímal porcelán. V roce 1885 stál u zrodu pražského Uměleckoprůmyslového musea, v němž skončila většina sbírek, které si půlstoletí pořizoval.

Rodinný podnik, který po celou dobu existence patřil k předním středoevropským stavebním firmám, musel další z Lannů, Vojtěch František, za poválečné recese přeměnit v akciovou společnost a obratem prodat.

Josef Pravec

Podniky Vojtěcha Lanny

- Podnikatel začínal s říční dopravou na Vltavě a Labi a s vývozem dřeva do Německa.
- Stavební firma Lanna splavňovala české řeky, budovala mosty a silnice a stavěla české železnice.
- V roce 1851 Lanna vytvořil první hutní podnik v Čechách, Kladenské železářské těžařství.

2300
Tolik lidí zaměstnával v polovině 19. století Vojtěch Lanna.

Přestože se Vojtěch Lanna vypracoval na majetného a uznávaného muže, jeho zaměstnanci mu dál říkali "pantáta".

Je lepší dělat chyby, než nedělat nic.

Řetězový most v Praze, který Lanna postavil, sloužil v letech 1841 až 1898. Na jeho místě nyní stojí most Legií.

Vojtěch Lanna se spolu se společností bratří Kleinů zasloužil v Čechách o první železnice. Jeho firma stavěla také budovu dnešního Masarykova nádraží v Praze.

Foto: Wikimedia, ČTK, Shutterstock, archiv

Související