Krysy jsou inteligentní, vynalézavé, zvědavé, přizpůsobivé. Přežívají téměř v jakýchkoli podmínkách a jejich počty rostou. Žijí ve skupinách po 20 až 60 jedincích, jsou aktivní po celý rok, dobře šplhají. Jejich družiny mají proměnlivou hierarchii, i jednotlivé páry si jsou často „nevěrné“. V okolí hnízd se pohybují po stále stejných cestičkách, které si označují pachovými značkami. Tím si vymezují svoje území proti cizákům.
Přidáme-li si k výše zmíněné charakteristice i historicky nepříliš dobrou pověst tuzemského úřednictva, žádný div, že pro kancelářský lid se vžilo přirovnání k dávným (a nevítaným) souputníkům lidstva. Leč skutečné ani kancelářské krysy nemají zdaleka jednoduchý život. Cesta k dominanci uvnitř vlastní komunity vyžaduje spousty důvtipu, strategického uvažování i ochoty podřídit se momentálně silnějšímu.
Jak přežít (a uspět) ve firemní či státní kanceláři, se dozvíte v materiálu Evy Hníkové, která sestavila i unikátní typologii „kancelářských krys“. Podobnost s žijícími osobami je pochopitelně čistě náhodná.
Deficit veřejných financí je pro ekonomiku sice nepříjemný, vážnější je však jiný dluh – až milion dětí, které se v Česku za posledních 20 let nenarodily. Více v rozhovoru Jana Bumby s profesorem ekonomie Lubomírem Mlčochem. Ten čerstvě zveřejnil pozoruhodnou studii „Ekonomie rodiny v proměnách času, institucí a hodnot“. Též si ji tímto dovoluji doporučit vaší pozornosti.
Příjemné čtení přeje
Ondřej Neumann, šéfredaktor
P. S.: Nově týdeník Ekonom můžete číst i v mobilech či tabletech Samsung. Ukázkové číslo je ke stažení zdarma. Jak na to, zjistíte zde.