George Westinghouse: Obětavý elegán

Ačkoli se neproslavil jako vynálezce žárovky Thomas Edison, ze všech podnikatelů se nejvíce zasloužil o elektrifikaci USA. George Westinghouse významným dílem přispěl k tomu, že se elektřina na celém světě stala hlavním zdrojem energie jak pro domácnosti, tak pro průmysl a dopravu. Jeho pittsburská firma a jím budované elektrárny koncem 19. století totiž vsadily na střídavý proud. Ten je možné na rozdíl od tehdy převládajícího stejnosměrného proudu přenášet na velké vzdálenosti.

Až tento krok umožnil, aby elektřina vytlačila páru a odstartovala technologickou revoluci. Mezi lety 1900 a 1940, kdy pronikla do všech sfér americké společnosti, vzrostla produktivita ekonomiky Spojených států o 300 procent. Většinu tohoto vzestupu odborníci přičítají právě elektrifikaci.

Rozjezd na železnici

Stroje měl George Westinghouse v krvi. V Schenectady, malé vesnici na území státu New York, vyrůstal uprostřed rachotu dílny na mlátičky, která patřila jeho otci. Tam také v 19 letech, když se vrátil z bojů občanské války, sestavil hvězdicový parní motor, první vynález, který si nechal patentovat. "Mým největším kapitálem byly zkušenosti a dovednosti získané v mládí, když jsem pracoval se všemi druhy strojů. Později k tomu přispěly lekce vojenské disciplíny," vzpomínal podnikatel na začátky své kariéry.

Když rozjel vlastní byznys, zaměřil se na nejrůznější technické novinky zlepšující provoz na železnici. Proslavil se strojem na navracení vykolejených vagonů na koleje a zařízením, které vykolejení dopředu zamezovalo. Jeho nápady mu s pomocí právníků kradly mocné železniční společnosti, a tak Westinghouse dospěl k zásadnímu rozhodnutí: licence přestane prodávat, své vynálezy bude vyrábět a nabízet sám. Nejvíce peněz mu pak vynesla pneumatická brzda, která umožňovala zabrzdit všechna kola vlaku najednou. O něco později i automatické signalizační systémy, které opět podstatně zvýšily bezpečnost na dráze.

Se železnicí zůstal navždy spojen jak byznysem, tak i tím, že do konce života jezdil po USA soukromým luxusním vlakem. Koleje proto vedly až k jeho rezidenci na předměstí začouzeného Pittsburghu.

Od vynálezů k patentům

Do roku 1884 Westinghouse vybudoval mocné průmyslové impérium složené ze čtyř firem a začal se ohlížet, kam by napřel svou energii.

Ta z něho vyzařovala - šlo o 190 centimetrů vysokého charizmatického muže, který se rád pochlubil nejen intelektem, ale i silou a zručností. Ani jako bohatý muž neváhal občas pracovat v dílně se svými dělníky. Zato se nerad fotografoval.

Uměl i vyjednávat. Když vlivnému bankéři Jacobsu Shiffovi doporučili, aby se s průmyslníkem kvůli jednomu složitému obchodu setkal, odmítl to se slovy: "Ne, pana Westinghouse se ptát nechci, protože bych pak udělal to, co chce on."

Ambiciózní podnikatel byl navíc vizionářem a chtěl pomáhat. Nejen poskytovat lepší a spolehlivější zboží abstraktním zákazníkům. "Snažím se dát co největšímu počtu lidí příležitost vydělat si jejich vlastním úsilím peníze," prohlašoval.

Vůči konkurenci byl tvrdý, lidé ho ale měli rádi. "Nechtěl být bohatý, chtěl pomáhat světu," tvrdí s odstupem více než jednoho století Jill Jonesová, autorka knihy o elektrifikaci USA. Platil vyšší mzdy než jinde a jako první v Americe zaváděl ve svých společnostech volné sobotní odpoledne. Jeho firmy byly předvojem, pokud šlo o bezpečnost práce, podpory v nemoci a penze. Zbylo i na luxus a reprezentaci, například na venkovské sídlo Erskine Manor v Berkshire.

Na rozdíl od začátků, kdy vynalézal sám, využíval později cizích patentů a obklopil se i týmem schopných spolupracovníků, kterým byl ochoten vyplácet královské mzdy a štědré podíly. Bylo to nutné i s ohledem na fakt, že se jeho interes přesunul na elektřinu, která si po rozsvícení prvních žárovek, vynálezu současníka Thomase Edisona, razila cestu. Zůstávalo však nepříjemné omezení: stejnosměrný proud nebylo možné kvůli ztrátám ve vedení přenášet na větší vzdálenosti. Elektrárny musely stát "doma". A právě to Westinghouse změnil.

Válka proudů

Jako jeden z prvních podnikatelů vsadil na komplikovaněji využitelný, ale dobře přenosný proud střídavý. Navzdory tomu, že jiní, včetně Edisona či berlínského průmyslníka Wernera von Siemense, to pokládali za nesmysl.

Čtyřicetiletý Westinghouse se nenechal odradit a jeho konstruktéři zakrátko uvedli do praktického provozu silný transformátor a rozjeli masovou výrobu. Znamenalo to, že elektřinu bylo možné dodávat z elektráren vzdálených od měst a továren, přenášet ji měděnými dráty na velké vzdálenosti a pak znovu převést na stejnosměrný proud. Najednou nebyla dobrá pouze místo plynu na osvětlení místností a ulic, šlo ji konečně využít pro pohon motorů.

V USA najednou rostly nejen Edisonovy elektrické stanice, ale skutečné elektrárny, a většinu z nich stavěl právě Westinghouse. Už první rok jich jeho agenti a obchodní cestující dokázali nasmlouvat sedmdesát. Navzdory tomu, že Edison varoval, že zařízení na střídavý proud zůstanou poruchová a neefektivní a že vysoké střídavé napětí může zabíjet, zatímco jeho stejnosměrný proud ne.

Bez ohledu na tuto antikampaň, která přerostla ve "válku proudů", odstartovali Westinghouse spolu s Nikolou Teslou, dvorním dodavatelem patentů, skutečnou elektrotechnickou revoluci. Připravil se na ni v roce 1886 založením své páté firmy Westinghouse Electric Company.

Dalším skokem, který Westinghousův byznys posunul vpřed, se stal okamžik, kdy už se střídavý proud před použitím nemusel pomocí měničů opět převádět na stejnosměrný. Šlo o nový typ elektromotoru, s nímž přišel opět Tesla.

Nedůtklivý Edison se pokusil o zvrat a vytáhl proti Westinghousovi velice zvláštním způsobem. Doporučil vysoké napětí, produkt svého konkurenta, k popravě odsouzenců na smrt. Doufal, že spojení mezi elektřinou a smrtí střídavý proud u zákazníků poškodí. V roce 1890 byl jako první na křesle popraven vrah William Kemmler. Navzdory očekávání nešlo o bezbolestnou smrt. Při exekuci, která se musela opakovat, byl elektrickými výboji uškvařen. V očích veřejnosti to střídavému proudu skutečně neprospělo, zastavit vítězné tažení Westinghousovy firmy to ale nemohlo.

Firmu vedu sám

Málem ho ale položila hospodářská krize, která se v závěru roku 1890 přiva-lila z Londýna, tehdejšího finančního centra světa. Westinghouse Electric Company sice za čtyři roky ztřicetinásobila produkci, to se však neobešlo bez půjček. I když prožívala dosud nejlepší rok, dluhy byly velké. Rozčilení věřitelé, většinou z Pittsburghu, průmyslníkovi najednou vyčítali, že utrácí za experimenty a velkoryse platí za patentová práva. Domáhali se podílu na řízení firmy. Westinghouse je odbyl s tím, že své společnosti vždy vedl sám a že si nehodlá nechat cokoli nařizovat.

Nakonec podnik udržel ve svých rukou díky Augustovi Belmontovi, který vedl pobočku Rothschildových bank. Westinghouse souhlasil s restrukturalizací, zůstal ale neomezeným šéfem. Obchodům se opět dařilo a nezastavilo je ani rozhodnutí konkurenčního General Electric neprodávat nikomu Edisonovy žárovky, na něž držela patent. Přesto Westinghousova společnost v roce 1893 uspěla na světové výstavě v Chicagu, kde v prestižním boji o to, kdo dodá osvětlení, GE porazila. Žárovky jiného typu si vyrobila vlastní.

Díky úspěchu v tomto tendru vyhrála soutěž na dodávku mohutných generátorů pro hydroelektrárnu budovanou u Niagarských vodopádů. Na svou dobu šlo o obří zdroj s výkonem 100 tisíc koní, který zajišťoval pětinu americké spotřeby elektřiny a zásoboval průmysl včetně hliníkárny v okolí a v nedalekém Buffalu. V době, kdy v USA zkrachovalo 500 bank a 16 tisíc firem, Westinghouse prosperoval. Dodával především generátory, rotační měniče a transformátory.

Podnikatel dále spoléhal na technický pokrok. Zejména na dokonalejší verzi parní turbíny, která se nakonec místo parních strojů stala hlavní pohonnou jednotkou elektrických generátorů v uhelných elektrárnách i továrnách. Výsledek se dostavil až po letech a s ohromnými náklady. "Ostatní průmyslníci by nad nimi možná zbledli, ale Westinghouse ani nemrkl. Dával přednost pokroku před ziskem," napsal podnikatelův životopisec Henry Prout.

Soupeření Westinghousových firem a General Electric, který ovládal tři čtvrtiny amerického elektrotechnického trhu, skončilo dohodou. Ta se týkala společného využívání patentů Nikoly Tesly. Šlo o zásadní věc, protože excentrický vynálezce dokončil vývoj spolehlivého asynchronního motoru, což potvrdilo vítězství střídavého proudu. Edison se mýlil.

Padlý velikán

Nakonec Westinghouse o své životní dílo, Westinghouse Electric & Manufacturing Company, přišel. Bez ohledu na to, že dlouhodobě rostla jako celé jeho průmyslové impérium. Na přelomu 19. a 20. století podnikatel zaměstnával 50 tisíc lidí, jeho firmy měly hodnotu asi 200 milionů dolarů a patřily v USA k největším. Jejich akcie vydělávaly ročně kolem deseti procent. Počátkem roku 1907, kdy na tratě vyjely lokomotivy na střídavý proud a podařilo se mu tak provázat železnici s elektřinou, viděl v tom tisk završení skvělé kariéry.

Jenomže v závěru toho roku propukla krize a firma se podruhé ve své krátké historii ocitla bez peněz. Ačkoli pomohli vlastní dělníci, kteří společnosti půjčili nezanedbatelných 600 tisíc dolarů, zmocnili se většiny akcií bankéři z New Yorku a Bostonu. Pak Westinghousovi vyčetli štědré zacházení s vynálezci, výlohy na výzkum, vysoké platy a zbavili ho rozhodování. O tři roky později předseda správní rady Robert Mather vypudil zakladatele firmy i z širšího vedení.

Ocelářský magnát Andrew Carnegie padlého "kolegu" charakterizoval jako "hezkého chlapa a velkého génia, ale špatného podnikatele".

Pro stárnoucího Westinghouse, jemuž sice menší podniky zůstaly, to znamenalo ránu, z níž se nikdy nevzpamatoval. Svým přemožitelům mohl odpovědět jen slovy. Na večeři uspořádané hnutím progresivistů odsoudil "zlé praktiky velkých a mocných železničních a průmyslových seskupení a jejich sobecký a nerozumný kurz potlačování soutěživosti". Vyzval také k regulacím, které by alespoň trochu svázaly americký obchodní svět, v němž vládly monopoly a velké finance. Americká vláda to nakonec udělala.

Když krátce nato, v roce 1914, zemřel, jeho odkaz žil dále. Elektřina se rychle šířila, každý rok se elektrifikovala nová města, vesnice i domácnosti.

Rovněž firma, o niž přišel, dále rostla a po mnoha peripetiích existuje dodnes. Vyráběla a - nyní v japonských rukou - vyrábí po celém světě jaderné elek-trárny. Navíc zbyla vzpomínka, že šlo o poctivého průmyslníka nabízejícího nejlepší zboží za nejlepší ceny. Který navíc měl rád rovnou soutěž a vážil si zaměstnanců. V dobách budování kapitalismu George Westinghouse ukázal, že i firma může mít svou duši.

Josef Pravec

Westinghouse Electric Company

- Patří mezi největší výrobce jaderných zařízení, 50 procent atomových elektráren na světě je založeno na technologiích Westinghouse.
- Společnost, která je kontrolována japonskou Toshibou, dosáhla v roce 2012 tržeb ve výši pěti miliard dolarů
a zaměstnává přibližně 15 tisíc lidí.
- Westinghouse se uchází o dostavbu Jaderné elektrárny Temelín, pro kterou v devadesátých letech minulého století dodala řídicí a kontrolní zařízení.

Podnikatel vsadil na střídavý proud, který bylo možné přenášet na dálku.

50 tisíc
Tolik lidí zaměstnával kolem roku 1900 George Westinghouse.

Peníze jsou jen zdroj energie, kterou jednou využiji.

V roce 1894 George Westinghouse dodal generátory pro hydroelektrárnu na Niagarských vodopádech, která měla výkon 100 tisíc koňských sil.

Světovou výstavu v Chicagu v roce 1893 po tvrdém souboji s General Electric osvětlil Westinghouse. Vyvinul kvůli tomu vlastní typ žárovky.

Foto: Isifa, ČTK, Profimedia.cz, Wikimedia, René Volfík

Příští týden bude seriál pokračovat příběhem Kinga Gilletta, muže, který změnil dějiny holení.